poslal david Program islámu: válka mezi civilizacemi
Moše Šaron
Tato válka začala již dávno: válka mezi dvěma civilizacemi, mezi civilizací založenou na Bibli a civilizací založenou na Koránu. To si nesmíme zastírat.
Nic takového jako fundamentalistický islám neexistuje
„Fundamentalismus“ je slovo vycházející ze základů křesťanství. Znamená víru držící se slova Bible. Fundamentální křesťanství neboli křesťanství podle Bible však neznamená chodit a zabíjet lidi. Nic takového jako fundamentalistický islám neexistuje. Existuje pouze islám – tečka. Jedinou otevřenou otázkou je interpretace Koránu.
Ukazuje se, že nejsnaživějšími vykladači islámu jsou politici západního světa. Znají ho lépe než všichni mluvčí v mešitách, než všichni ti, kdo uzavírají strašlivé přísahy proti všemu křesťanskému a židovskému. Západní politici ale vědí, že existuje islám dobrý a špatný. Vědí také, jak mezi nimi rozlišovat - až na to, že nikdo z nich nikdy nepřečetl ani jediné slovo arabsky.
Jazyk islámu
Nakonec je vše pokryto vrstvou politické korektnosti do té míry, že se ztrácí pravda. Mluvíme-li na Západě o islámu, pokoušíme se na něj často aplikovat náš jazyk a naše termíny. Mluvíme o islámu v pojmech demokracie a fundamentalismu, v pojmech parlamentarismu a všemi dalšími slovy z našeho slovníku. Jeden z mých profesorů, známý orientalista, však tvrdil, že dělat něco takového je jako hovořit o kriketu v baseballových pojmech. Nemůžeme pro jednu kulturu a civilizaci používat pojmy nějaké jiné. Pro popis islámu je třeba použít jazyku islámu.
Hnací síla islámu
Dovolte mi vysvětlit principy, jež jsou hnací silou islámského náboženství. Samozřejmě každý muslim musí uznávat fakt, že existuje pouze jeden Bůh. To však samo o sobě nestačí. Muslim musí také uznat, že Mohamed je jeho prorok. To jsou principy, bez jejichž uznání nemůže být nikdo muslimem. Islám je však zároveň civilizací. Je to náboženství, které utváří široký a unikátní právní systém, zavazující jednotlivce, společnost a národy detailními pravidly chování. Jste-li muslim, musíte se chovat podle pravidel islámu, která jsou zachycena v Koránu a která jsou velice odlišná od učení Bible.
Bible
Dovolte mi osvětlit ten rozdíl.
Bible je výtvorem ducha národa působícího po velmi dlouhou dobu. Jedna věc v Bibli je nesmírně důležitá. Je to myšlenka, že tato kniha ukazuje cestu ke spáse. Ta je možná v zásadě dvěma způsoby.
V židovství je to cesta spásy národa – ne národa, který pouze chce mít svůj stát, ale národa, který chce sloužit Bohu. To je hlavní myšlenka hebrejských textů.
Nový Zákon, jenž na hebrejské texty navázal, se posunul dále směrem k osobní spáse. Proto máme dva druhy spásy, které se čas od času prolínají.
Osobní spása znamená, že každý jednotlivec je sledován samotným Bohem a Jím veden díky Jeho slovu ke spáse. To je myšlenkou Bible, ať už mluvíme o Starém nebo Novém zákoně. Všechny zákony obsažené v Bibli až po ten nejnevýznamnější se ve skutečnosti od této ústřední ideje odvíjejí.
Další velmi důležitou myšlenkou v Bibli je skutečnost, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Spousta lidí samozřejmě biblická pravidla pořádně překroutila. Dějiny zažily mnoho masakrů ve jménu Boha a ve jménu Ježíše. Ale jako náboženství hovoří jak judaismus tak i křesťanství ve svých základech o oslavě obrazu Boha a naději ve spásu. To jsou dva základní principy.
Základ islámu
Teď se podívejme na esenci islámu. Islám se zrodil s představou, že by měl ovládnout svět.
Zatímco judaismus hovoří o národní spáse – zejména o celém konci příběhu, kdy se svět stane lepším místem, Izrael bude ve své vlastní zemi, bude mu vládnout vlastní král a bude sloužit Bohu - a křesťanství o myšlence, že každý jednotlivý člověk na světě může být spasen ze svých hříchů, islám se soustředí na cíl ovládnutí světa. Mohl bych zde citovat v arabštině, ale to by nemělo význam, takže anglicky: „Aláh vyslal Mohameda s pravdivým náboženstvím tak, aby ovládlo všechna ostatní.“ Nejde o to, že by se celý svět stal muslimským, ale že by měl stanout pod nadvládou islámu. Když byly v roce 634 položeny základy islámské moci, trvalo jen sedm let – do roku 640 – než bylo ovládnuto jádro území islámského impéria. Pravidla převzatá z Koránu a z tradic připisovaných Mohamedovi byla přetlumočena do skutečného právního řádu. Židé a křesťané mohou žít pod nadvládou islámu za předpokladu, že budou platit daň z hlavy a uznají jeho nadřazenost. Je zřejmé, že musejí být poníženi. A Židé a křesťané pod nadvládou islámu ponižováni byli a jsou, a to až do dnešních dnů.
Mohamed tvrdil, že všichni bibličtí proroci byli muslimové
Mohamed akceptoval existenci všech biblických proroků, kteří přišli před ním.
Řekl ale, že všichni tito proroci byli muslimové. Abrahám byl muslim. Sám Adam byl ve skutečnosti prvním muslimem. Izák a Jákob, David i Šalomoun, Mojžíš i Ježíš byli všichni muslimové, a o všech byly zachovány záznamy podobné Koránu. Z tohoto důvodu jsou celé dějiny vlastně historií islámu, neboť všichni jejich hrdinové byli muslimy.
Muslimové dokonce akceptují i skutečnost, že každý z proroků přinesl část zjevení. Mojžíš přinesl Taurut, což je Thora, a Ježíš přinesl Indžíl, což je Evangelium neboli Nový Zákon.
Bible versus Korán
Proč tedy není Bible podobná Koránu?
Mohamed vysvětluje, že židi a křesťané své knihy zfalšovali. Kdyby nebyly změněny a zfalšovány, musely by být identické s Koránem. Ale protože židi a křesťané mají část pravdy, islám uznává, že nemohou být uplně vyhlazeni válkou (prozatím).
Zákon však hovoří zcela jasně – židi ani křesťané nemají jakékoli právo na nezávislou existenci. Mohou žít pod islámskou nadvládou za předpokladu, že dodržují pravidla, která pro ně islám vyhlásí.
Moše Šaron -
Profesor Hebrejské univerzity a přední znalec islámské filosofie
Celý článek na http://www.virtually.cz
