Článek od Mohammeda Abbáse: předneseno na setkání praktického mezináboženského dialogu dne 12. 12. 1998, věnovanému tématu "Náboženství – zdroj válek nebo míru?" a pořádaného mezináboženskou skupinou Sdílení a Institutem ekumenických studií v Praze.

Slovo džihád (v arabštině vychází z kmene DžHD) znamená buď úsilí nebo snahu. V Mohammedových Výrocích je používáno slovo džihád i v dalších širších významech, například péče o rodiče, učení, sebezdokonalení, obranná válka.
Během prvních 13 let své existence se islám téměř po dobu tří let šířil tajně. Po zveřejnění nového náboženství začali místní vládci vyznavače nového náboženství pronásledovat a různě utlačovat, neboť nové náboženství hlásalo hodnoty (jedinečnost Boží a zrušení modlářských kultů, rovnost, svobodu), které ohrožovaly základy dosavadního společenského uspořádání i nadvládu nad ostatními arabskými modlářskými kmeny. Věřící často podstupovali mučení i smrt, vyhnanství, blokádu (jež trvala 3 roky), konfiskaci majetku. Navzdory tomu však po celých 13 let nebyla válka Bohem dovolena.

Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. A nesnaž se uspíšit pro ně příchod dne, kdy spatří to, co jim bylo slíbeno. (Korán 46:35)

Po třinácti letech usilovali o život i samotnému Mohammedovi, ten se zachránil včasným odchodem do Jathribu (dnešní Medíny). Tento akt se nazývá hidžra - emigrace. Hned po příchodu do Medíny se mu dostalo Božího zjevení prostřednictvím anděla Gabriela (arab. Džibrá'íl). Válka byla dovolena, ale jen těm, kdo válčí, protože jim bylo ublíženo:

"…a Bůh věru je schopen poskytnout jim pomoc, těm, kdož byli bezprávně vyhnáni ze svých příbytků jedině proto, že říkali: "Pánem naším je Bůh!" A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, byly by bývaly zničeny poustevny, kostely a modlitebny a místa klanění, v nichž je vzpomínáno jména Božího." (Korán 22:40)

Pavel :

Mohammed je bezpochyby významný prorok, obzvláště pro Araby . O tom není sporu. Je potřeba si však připomenout jedno - prorok, to je člověk mimořádně nadaný a člověk inspirovaný Bohem . Zůstává však pouze člověkem, tak, jak o tom sám Mohammed vždy mluvil. Totéž platí i o prorocích, kteří jej předešli. A jako lidé tito proroci nebyli neomylní a všechna jejich proroctví tudíž nemusí být inspirována Bohem ...

Připustíme-li, že prorok byl člověkem a tudíž se mohl i mýlit, pak musíme připustit, že i některá jeho proroctví nejsou inspirována Bohem, ale prorokovými prožitky ...

Můj názor je takový, že sice máme velmi mnoho proroků a proroctví, o Bohu toho však víme velmi málo. V minulosti jsme měli proroky, dnes máme teology. To jsou lidé, kteří by nám měli dnes říct o Bohu nejvíce . Znají všechny proroky a všechna proroctví, znají současný stav vědy . Ti by měli být proroky dnes. Někteří bezpochyby i jsou ...

Pokud se budeme k naším prorokům stavět dogmaticky a nekriticky , určitě se dostaneme do problémů, protože naši proroci se sice v mnohém shodují, ale v mnohém si i protiřečí ...

Nemůžeme tedy všechna proroctví přijímat automaticky a nekriticky, tedy dogmaticky . Vždycky musíme přemýšlet, zda proroctví mohlo být inspirováno Bohem nebo jen okamžitými prorokovými pocity ( nebo - zda nebylo i dodatečně změněno či upraveno ) .

Tvrzení, že Bůh zahání jedny lidi druhými, je pro mne právě takovým proroctvím inspirovaným spíše dojmy pronásledovaného člověka ...

Myslím, že toho o Bohu víme příliš málo na to, abychom i dnes mohli připisovat Bohu takový záměr. Věřím tomu, že Bůh nás stvořil k nějakému vyššímu cíli, než abychom se tady spolu navzájem zaháněli jedni druhými ...

Mnoho proroctví hovoří o Satanovi . Jestli nás někdo žene jedny proti druhým, pak to bude právě Satan ...

Nepřijmeme-li Satana , existujícího vedle Boha a s Bohem, pak už tu zbýváme jedině my sami - my sami se ženeme jedni proti druhým ...

Věřím, že Bůh nemůže ospravedlnit žádnou válku ....

Mohhamad Abbas:

Tady si povšimněme, že se mluví o ochraně všech náboženství a jejich modliteben, jak se to v islámském prostředí praktikuje dodnes. Muslimové dokonce chránili vyznavače Pravoslavné církve před západními křesťany během křižáckých výprav. Tím se dostáváme k tomu jak se v islámu přistupuje k ostatním náboženstvím.

Zdůrazněna je kontinuita od Adama až po Proroka Mohammeda. Bůh zjevil Proroku Mohammedovi tyto slova:

"On nám uzákonil jako náboženství to, co bylo uloženo Noemu - a to, co vnukl tobě a co jsme uložili i Abrahamovi, Mojžíšovi a Ježíšovi. Dodržujte náboženské úkony a nerozštěpujte se ohledně jich!" (Korán 42:13)

Právě tato víra v ostatní proroky, jenž je součástí Mohammedova poslání, znamenala vždy nesmírnou toleranci vůči ostatním náboženstvím, Neboť tímto jim byla dána samotným Koránem úplná autonomie jak ve věcech věroučných, tak i zákonodárných.

"Rcete: Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi , Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a jejich kmenům, i v to co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána našeho jsme odevzdáni." (Korán 2:136)"Uvěřil Posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, a v anděly Jeho i písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho…"
(Korán 2:285)

"Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu! Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní,vždyť Bůh je přísný v trestání svém. (Korán 5:2)

"…říkají: Nevejde do ráje nikdo kromě toho, je Židem či křesťanem! Takové je jen přání jejich, ty však rci: Přineste mi důkazy své, jste li pravdomluvní. Však nikoliv! Ten, kdo odevzdaně se obrací k tváři Boží a koná dobro, ten nalezne odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a nebude zarmoucen." (Korán 2:111)

"Říkají Židé: Křesťané nemají v ničem pravdu! A křesťané zase tvrdí: Židé nemají v ničem pravdu! A přitom čtou Písmo. A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako oni. V den zmrtvýchvstání však Bůh rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali." (Korán 2:113)

Korán ovlivnil i způsob dialogu mezi příslušníky různých náboženství. Křesťané a Židé byli nazýváni vlastníky Písma, které bylo dáno od Boha před Muhammadovým příchodem.

"nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším - a pouze s těmi z nichž, kdož nespravedliví jsou. A rcete Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou, a my do vůle Jeho jsme odevzdáni."
(Korán 29:46)

Korán dokonce zakazoval znevažování a urážení jiných božstev.

"Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své neuráželi Boha z neznalosti."
(Korán 6:108)

Tímto veršem se Bůh snaží podnítit muslimy, aby vedli debatu ve zcela jiné atmosféře.

"Rci: Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu jinému než Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat, a že si nebudeme brát jeden druhého za pána místo Boha! Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: Dosvědčete, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!" (Korán 3:64)

Islám je často představován jako náboženství, které se šíří mečem. Tato představa se ale neshoduje s existencí koptů v Egyptě nebo arabských křesťanů v arabských zemích, jako je např. Sýrie, Jordánsko nebo Irák, ani s tolerancí, která byla součástí islámských oblastí na Balkáně a v Andalusii.

"Nebudiž žádného donucování v náboženství."
(Korán 2:256)
"A kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutiti lidi, aby se stali věřícími?"
(Korán 10:99)

Jak již bylo řečeno, islámská víra obsahuje mnoho podnětů k náboženské toleranci, která se po celou dobu trvání islámu praktikuje.A drtivá většina všech válečných konfliktů nikdy neměla náboženské opodstatnění. Bohužel války jsou jednou z lidských činností, a proto nemohla být opomenuta ani v Koránu. Můžeme v něm proto číst, že Bůh rozdělil války na oprávněné a neoprávněné.

- my neznáme Boha natolik, abychom mohli soudit, že počítá s nějakými válkami a že je dokonce nějak dělí. Války nejsou pro naši existenci nutné a proto nevěřím, že nějaké války jsou v Božím plánu naší existence ...

- války jsou rozpoutávány buď Satanem a jeho přisluhovači, nebo námi samými ....

a) Války určené k rozšíření území a moci

"A toto příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili - a věru dobrý bude konec bohabojných." (Korán 28:83)

- dějiny muslimů ( stejně tak jako dějiny křesťanů ), jsou naplněny válkami na rozšířování území a moci , a současnost není o mnoho klidnější ...

Většinou jsou omlouvány právě bojem proti "nevěřícím" ( rozuměj - lidem s jinou vírou, než tou naší ) ...

b) Války vedené kvůli mstě a pohoršení

"Nechť nenávist k lidu, který vás vypudil z Posvátné mešity, vás nevede k hříchu!
Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní,vždyť Bůh je přísný v trestání svém. (Korán 5:2)

c) Destrukční války

"A nešiřte pohoršení na zemi poté, co nastala náprava! A vzývejte Jej s bázní a touhou, neboť věru milosrdenství Boží je pro ty, kdož dobro konají." (Korán 7:56)

a) Války vedené na obranu života, cti, majetku, vlasti, jako obrana proti útokům

"A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož bezpráví dopouštějí." (Korán 2:190)"A proč bychom neměli bojovat na stezce Boží, když jsme byli vyhnáni ze sídel svých i od synů svých. (Korán 2:246)

b) Války vedené na obranu víry tehdy, jsou-li kladeny víře překážky, její vyznavači pronásledováni a mučeni, je vydán zákaz jejího šíření, na odstranění moci, jenž překážejí svobodě vyznání.

Zabíjejte je všude tam kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících! Jestliže však přestanou…tedy Bůh věru je milosrdný, slitovný! A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu. Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne proti nespravedlivým." (Korán 2:190-193)

- války obranné - napadnou-li nás Satanovy přisluhovači nebo pouze naši nehodní bližní, pak je zde otázka, zda a jak se bránit .

Křesťané jsou v tomto nejednotni, Z proroctví vědí, že zlu nemají odporovat zlem, proti hozenému kamenu mají nabídnout chléb ... Ale to většinou není níc platné. Pak už jim zbývá buď přijmout smrt z ruky útočníků nebo se prohřešit proti božím přikázáním a bránit se . Křesťané mají tedy vždy těžkou volbu ....

Mohamed to muslimům hodně usnadnil ....

... a nejen to, dokonce je navádí, aby zabíjeli , všude tam , kde dostihnou nepřítele ...

- to je možná proroctví, které muslimům příliš neprospělo, pokud právě toto proroctví nekriticky přijímali a přijímají ...

"křesťané" - třeba křižáci, si to taky vyřešili po svém - zabít nevěřícího při křesťanském djihadu, tedy osvobozování Ježíšova hrobu, nebylo pro ně hříchem ...

- je vidět, že když o to byl "vyšší" zájem, pro "křesťany" ani "muslimy" nebyl žádný hřích ani problém nevěřícího zabít ...

- náš ( český ) právní řád je dnes pověstný tím, že velmi přísně posuzuje každou obranu napadeného. Jestliže Vás u nás někdo přepadne a Vy jej zabijete, budete se u soudu zpovídat, zda jste to opravdu udělal v sebeobraně a zda tato sebeobrana byla přiměřená . Nezřídka bývá odsouzen i ten, kdo se bránil, neboť jeho obrana byla soudem kvalifikována jako nepřiměřená ...

c) Válka pro záchranu národů

"A co je vám, že nebojujete na stezce Boží a za utištěné z mužů, žen a dětí, kteří říkají: Pane náš, vyveď nás z tohoto města, jehož obyvatelé jsou nespravedliví! Dej nám ochránce Tebou ustanoveného!" (Korán 4:75)

- toto proroctví jistě mnohé z muslimů svedlo k útočným válkám pod záminkou osvobození reptajících soukmenovců v jim nepřátelském prostředí ...

Věřím, že války jsou plně záležitostí lidskou, že nejsou v žádném Božím plánu pro člověka, protože člověk pro svou existenci války nepotřebuje. Přepadne-li nás někdo, je vina na něm, ale i na nás, neboť jsme zřejmě málo učinili pro jeho odvrácení od pochybné cesty ...

"Jestliže však se vás straní, aniž by s vámi bojovali, vzdají se vám na milost, pak Bůh vám nedává proti nim žádné oprávnění k boji." (Korán 4:90) Zde je dokonce jasně dána hranice mezi spravedlností a nespravedlností nezpochybnitelnými slovy. Tento pohled na islám je poněkud jiný, než jaký nám byl v minulosti předkládán, a úplně jiný než jak nám byl vykládán z pohledu jeho vlivu na světové dějiny. O tom se můžeme přesvědčit všude tam, kde měla islámská kultura alespoň částečný vliv. V případě války mezi muslimy Korán nařizuje použít takové postupy k jejímu zabránění, popřípadě k jejímu přerušení, jenž v současné době používá i OSN k řešení různých konfliktů mezi národy po celém světě.

"Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestraní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestraní!… Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní snad dostane se vám smilování!" (Korán 49:9)

MUHAMMAD ABBÁS

texty vyznačené modře doplnil Pavel

2001-07-25