Grano Salis - Hrnčířův kámen

(vánoční horor)
Tichá noc vládla nad Betlémem. Vítr utichl a nikde se nepohnul ani lístek. Jen hvězdy se tiše třpytily na hlubokém nebi. Jako by na mě pomrkávaly, pomyslil si malý Joas, když občas úkradkem pohlédl k nebi. Víc musel dávat pozor na cestu, jeíž temné zákruty jen tušil. Neměl ani čas, aby se zastavil a pokochal pohledem na hvězdy, které jindy tak rád pozoroval. Spěchal. Už minul poslední betlémské domy i novou ohradu pro ovce, kterou zde nedávno postavil jeho strýc Joel. Za chvíli odbočí z cesty vedoucí do Jeruzaléma a začne šplhat do betlémských kopců. Má důležitý úkol. Když se večer chystal spát, zavolal si ho otec a řekl: "Chlapče, už nejsi malé dítě. Potřebuji, abys donesl zprávu našim pastýřům na Půlnoční horu. Pasou ovce nedaleko Hrnčířova kamene." Joasovi poskočilo srdce. Kolikrát už toužil vypravit se sám na podobnou cestu. Ale vždycky ho odbyli, že je ještě malý. Dnes se konečně dočkal. A ke všemu půjde v noci! Potřebují vyřídit pastýřům, kteří měli ráno sejít s ovcemi dolů do Betléma, aby zůstali na betlémských návrších ještě týden. V Betlémě je totiž už několik dní hotový Babylon. Císař vyhlásil daňový soupis lidu a do Betléma přicházejí rodáci nejen z celého Izraele a Judska, ale i ze vzdálenějších římských provincií. Však se Joas celé dny mezi nimi proplétal a nevěděl, co si má dříve prohlédnout: cizokrajné látky, drahocené zlaté ozdoby či nevídané řemení na koních bohatých kupců. Všichni, kdo se zde narodili, se musí nechat zapsat do daňových listin. Betlém není na takový nával připraven. Domy, hostinec i ohrady pro ovce jsou přeplněny nocležníky. Otec se rozhodl, že ubytuje hosty i v našem ovčinci. Bude to dobrý výdělek. Během odpoledne byla již ohrada plná lidí, zvířat a plátěných přístřešků pro přenocování. Kdo chtěl projít, nevěděl kam má šlápnout. A večer ještě přišli nějací chudáci z Nazareta. Že prý nikde v Betlémě nesehnali místo na nocleh. Když otec viděl, že čekají každou chvíli rodinu, mávl rukou a posla je do starého chléva pod skalou. Stejně je na spadnutí, už dávno ho chtěl zbourat... Joas si posunul řemen torby, který se mu zařezával do ramene. Torba byla těžká. Maminka do ní vložila placky čerstvě upečeného chleba pro pastýře a hroudu soli na výrobu sýra. Když procházel houštím granátových jabloní, musel se hodně shýbat a chránit si obličej před jejich větvemi. Prošel kolem starého fíkovníku u Kozí studánky a plaše stoupal po úbočí Půlnoční hory. V osmi letech se člověku zdá svět strašně velký a tajemný. Vždycky go vzrušovala historka, kterou staří vyprávěli za dlouhých večerů u vesele praskajícího ohně o Hrnčířově kameni. Kdysi dávno zde jeden betlémský hrnčíř objevil červenou hrnčířskou hlínu. Po vypálení dávala výrobkům zvláštní tmavě rudou barvu. Hrnčíř byl lakomý a dlouho tajil místo, odkud hlínu bere, aby na hrncích, o které byl zájem, vydělal co nejvíce. Časem, jak hlínu vybíral, kámen podhrabal a ten se sesunul a hrnčíře přimáčkl. Když ho našli, byl již několik týdnů mrtvý. Staří lidé říkali, že jej tak satan odměnil za jeho lakotu. Teď, když se Joas blížil k Hrnčířovu kameni, cítil, jak mu srdce divoce bije. Svíral ho strach z neznámého tajemného místa. Těsně u kamene spatřil něco, co ho ohromilo. Celý hřbet vrchu Půlnoční hory a po chvíli i její úbočí bylo zalito oslnivým světlem. Joas se hrůzou nemohl ani pohnout. Stál a chvěl se po celém těle. Viděl, jak se záře blíží po svazích hory až sem, k Hrnčířovu kameni. To jistě přichází satan, aby mě rozdrtil svým kamenem, blesklo mu hlavou. A vzpomněl si na dva měďáky, které mu dali ti dva chudáci z chléva, aby jim přinesl nějaké fíky za zahrady. Za ty dva peníze mohli mít na trhu celý košík fíků Joas jim však nic nedal. Schoval se v domě a těšil se ze snadného zisku. Za dva, tři dny odejdou, a on si pak koupí... Světlo se blížilo. Nejdříve Hrnčířův kámen a pak i Joase zalila prudká záře. Z vrchu hory se blížil temná děsivý dusot, jako by se na něj nehnal jeden, ale celé stádo zlých duchů. Joas, drkotajíc zubama, klesl na kolena, zdvihl ruce a tiše zasténal: "Bože, zachraň mě!" Vzápětí se u Hrnčířova kamene rozhrnulo křoví a z něho se vyřítily temné postavy. Joas si zakryl oči. Ještě chvíli a bude s ním konec... Náhle uslyšel známý, radostný hlas starého pastýře Eliaba: "Joasi, chlapče! Neboj se. Pospěš s námi do Betléma! Dnes se tam narodil Spasitel!"

© 1990, Štěpán Křivánek
Všechna práva vyhrazena.
Písemné publikování se souhlasem autora

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace