Grano Salis - Jak ochromuje sociální fobie

poslal moshe

Jak ochromuje sociální fobie Sociální fobie přináší člověku trápení. Týká se totiž každodenních situací a jejím nejvýraznějším příznakem je úzkost. Lidé trpící sociální fobií cítí ve společnosti jiných lidí nervozitu, napětí nebo nepříjemné tělesné příznaky (červenání, třes rukou, bušení srdce, pocení, bolesti břicha apod.). Následkem je horší uplatnění v práci a problémy s navazováním trvalejších vztahů. Takoví lidé mají nejčastěji strach z odmítnutí, kritiky nebo negativního hodnocení druhými. Obávají se, co si druzí řeknou o jejich vzhledu, chování, charakteru nebo příznacích úzkosti.

Strach se může týkat jen určité složky sociální interakce (mluvení, jedení nebo psaní před druhými lidmi) – tehdy se sociální fobie podobá jednoduchým fobiím. Obvykle jsou však strachy rozsáhlejší a týkají se celé řady situací. Typické situace, kterým se lidé se sociální fobií vyhýbají, protože v nich vzbuzují strach a úzkost:

mluvit před skupinou lidí
být někomu představen
být kritizován
vystupovat na veřejnosti
jíst nebo pít před lidmi
oslovit neznámého člověka nebo sním mluvit
být v centru pozornosti
mluvit s někým opačného pohlaví
být sledován při práci nebo při psaní
účastnit se zkoušek, vstupního pohovoru, testu
stát ve frontě
účastnit se neformální zábavy, večírku, recepce
telefonovat
začít rozhovor

Mnoho lidí, kteří trpí sociální fobií, se často navíc obává, že se v dané sociální situaci přestanou ovládat, že je jejich strach přemůže a že začnou panikařit. Tento strach bývá spojen s touhou vyhnout se dané situaci. To vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti, zejména v malých skupinkách. Lidé trpící touto fobií jsou nejraději doma, odmítají pozvání do společnosti, nezvou návštěvy apod. Mohou mít také potíže s nakupováním v obchodech, kde obsluhují za pultem prodavači. V zaměstnání se vyhýbají setkáním, schůzím, i neformální zábavě s kolegy po práci. Někdy bývá strach ze ztrapnění soustředěn na specifické tělesné příznaky (červenání, potíže při pohledu z očí do očí, třes rukou, pocity na zvracení nebo naléhavou potřebu močit). Jindy je strach z hodnocení druhými soustředěn na tělesné rysy – holohlavost, uhrovitou pleť, velký nos, ustupující bradu, zrzavé vlasy apod. Nápadné je vyhýbání se sociálním situacím, jež může v extrémních případech vést k téměř úplné sociální izolaci. Strach z druhých lidí vzniká zejména tehdy, kdy se člověk domnívá, že má nějakou skrytou negativní vlastnost nebo vadu, kterou nesmí nikdo odhalit. Obavy se rodí také z toho, že od druhých nedostaneme takové hodnocení, jaké bychom chtěli. Jedním z největších strachů z druhých lidí je strach z autorit. Většina lidí ho prožívá jako velmi obtěžující a omezující. Svazuje jejich schopnost účinně jednat a otevřeně a směle mluvit za sebe. Důvodem bývá „autoritářská“ výchova v rodině a ve škole. Jiným druhem strachu z lidí je strach ze sebevědomí druhých lidí. Nejistí lidé se obklopují lidmi rovněž nejistými, protože to jim pomáhá zbavit se nejistoty. Sebevědomým lidem se snaží vyhýbat, protože jim cizí jistota nahání strach – v jejich přítomnosti si obzvlášť uvědomují svoji nejistotu. Sociální fobií trpí v průběhu svého života 10 – 13% populace. Sociální fobie vzniká nejčastěji ve věku mezi 14. – 20. rokem. U někoho však může přetrvat celý život. Sociální fobie se objevuje stejně často u mužů jako u žen. Nezáleží na inteligenci, vzdělání, ekonomickém zázemí, zaměstnání. Dokonce i učitel může mít extrémní strach z rodičovských schůzek, vedoucí podniku strach ze schůzek s podřízenými, lékař z jednání na úřadech apod. Lidé trpící sociální fobií daleko častěji zůstávají bez partnera. Jejich obvyklým problémem je oddělit se od svých rodičů a začít žít samostatně. Velmi často mají studijní problémy. Těžkosti jim nepůsobí naučit se danou látku, ale mají výrazný strach ze zkoušení (zejména ze zkoušení před třídou nebo před komisí). Ze strachu před zkoušením se často nepřihlásí k dalšímu studiu nebo studium předčasně ukončí, i když jinak pro ně mají všechny předpoklady. Podobné bývají jejich pracovní problémy. Sociální fobie je nutí vyhýbat se neformálním kontaktům, což někdy mění život v peklo, protože i v práci řada neformálních kontaktů existuje. Lidé se sociální fobií mohou mít problémy se společným pitím kávy, stolováním v jídelně apod. Často přes odborné schopnosti odmítají povýšení, protože by jim přineslo nutnost častějších kontaktů s druhými lidmi nebo mluvit na schůzích či jednat s cizími lidmi. Bohužel u úzkostných lidí vzniká brzy závislost, úzkost se totiž bez alkoholu či jiných zklidňujících látek zvyšuje. Řada lidí je přesvědčena, že sociální fobie je rys jejich povahy, a tudíž s tím nepůjde nic dělat. Není to pravda. Sociální fobie je dobře léčitelná úzkostná porucha. Možnosti léčby jsou v zásadě dvě, obě velmi úspěšné:

léčba psychofarmaky (zejména antidepresivy),
psychoterapie (zejména kognitivně-behaviorální terapie).

Léčba antidepresivy vykazuje po třech měsících výrazné zlepšení až u 70-80% osob. Podobných výsledků dosahuje kognitivně-behaviorální psychoterapie. Efekt psychoterapie je sice pomalejší, avšak na rozdíl od farmakoterapie často trvalý. Optimální je však kombinace obou přístupů. Co vyvolává sociální fobii Příčin může být řada, často se kombinují a nelze říci, která je u daného člověka důležitější; nejčastější jsou tyto:

někteří lidé mají vrozeně citlivější nervový systém
1. geneticky / dědičně
2. v důsledku obtíží matky v těhotenství
3. v důsledku obtížného porodu
výchova vede k přecitlivělosti na kritiku nebo na odmítnutí druhými
1. vzor: rodiče jsou sami přecitlivělí na to "co tomu řeknou druzí"
2. posilování: rodiče straší dítě „ztrapněním se“ nebo sami dítě ztrapňují či vytvářejí situace, při nichž se dítě zesměšní
v průběhu zrání si člověk dostatečně neosvojí sociální dovednosti, které pak scházejí v době, kdy je jeho vývoj a sociální situace vyžadují
už naučené sociální dovednosti jsou zapomenuty, protože se pravidelně nepoužívají (např. pro izolaci, vyhýbání se apod.)
dojde k jednomu nebo více zážitkům zesměšnění, bolestného odmítnutí, ztrapnění apod. před lidmi

Zdroj: Ján Praško, časopis „Moje generace“, květen-červen 2003, str. 16-17

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace