Grano Salis - Komentář k článku I křesťané mají stále své fanatiky

Abych pravdu řekl, na okamžik jsem zaváhal, zda mám tento článek zveřejnit. Nebylo to po prvním čtení ani tak kvůli obsahu, ale kvůli jazykovým prostředkům. Slova jako: „pošuci, exoti, pseudověřící magoři“ možná jsou upřímná a od srdce (a určitě mají místo ve stylizovaných uměleckých počinech), ale rozhodně nepatří do kultivované diskuse jako označení oponentů, kteří mají jiný názor. Právě tak vyjádření tytu: „ slovenští představitelé katolické církve spustili přímo hysterický povyk, řvali z plna hrdla“, jsou nedůstojné slušného a kultivovaného novináře (připomínají mi poněkud 50. léta). Nedivil bych se, kdyby byla autorka představiteli katolické církve volána k odpovědnosti. To, že s někým nesouhlasím, mi nedává právo jej ponižovat, byť v hovorové češtině oblíbenými výrazy. Chybí mi zde úcta k oponentovi, onen základní kámen svobody slova, který tak dobře vystihuje známý citát: „Z celého srdce s tebou nesouhlasím, ale budu se bít za to, abys mohl svůj názor říci nahlas.“ Chci tedy zdůraznit, že na GRANO SALIS chceme dávat prostor pro kultivovanou diskusi. Proto chápu tento článek, ač s některými názory autorky souhlasím, jako odstrašující příklad toho, jak nezacházet s oponentem v diskusi. Věřím, že tento příklad zde nebude následován. Co se týče obsahu článku, v mnohém souhlasím s Danem. Autorka zde mixuje tak různá témata, že z toho trochu bolí žaludek, jako po dortu pejska a kočičky. Pro ni je zřejmě důležité, že jsou to již mediálně známá témata, aby čtenář příliš netápal. Není třeba se namáhat jít pod povrch, již jednou rozžvýkanou stravu stačí pořádně opepřit a servírovat. - co se týče Harryho Pottera (diskutovali jsme o tom zde na jiném místě), zde zobecňuje jednu zprávu z druhého konce světa, která se mihla nedávno médii, a kdoví, zda tato akce nebyla objednána, neboť nová publikace má tak pozornost médií zaručenou. Objektivně však musíme uznat, že každý rodič (ateistu nevyjímaje) má právo ptát se, zda to, co jeho dítě čte či sleduje v televizi, je pro něj vhodné. Dojde-li k závěru, že není, je poněkud zvláštní jej za to urážet. Z toho důvodu si myslím, že diskuse to této tvorbě je legitimní, stejně jako právo mít na ni negativní názor. - Ohledně jógy autorka opět prokazuje velmi povrchní znalost problematiky. Jako ateistka si zřejmě duchovní povahu věcí nepřipouští. Je diskutabilní, že by děti po józe jako „holocviku“ už nebyli líné, tlusté a neduživé, když víme, jak je obtížné je odlákat od televize a počítače, u kterých nezdravě tráví hodiny mnohem zábavnějšími formami pohybových aktivit. - Případ studenta bohosloví Václava Nováka je právně složitější. To ovšem autorce příliš nevadí, spokojila se se spekulacemi, které proběhly tiskem. Jako příklad fanatismu do článku je to poněkud argument laciný až zavádějící. - Čertovský dětský den je opět dost nešťastný příklad, neboť se zcela jistě mohl dotknout některých katolických (a možná nejen jich) spoluobčanů. Nápad zřejmě vyšel z podhoubí pionýrsko-svazáckých metodik dětské zábavy, neboť i z hlediska výchovného je poněkud nevyvážený. V základním schématu tradiční výchovy je důležitá polarita světa: dobro a zlo, pravda a lež, ctnost a zlozvyk, láska a nenávist, laskavost a krutost, nebe a peklo, princezna a ježibaba, anděl a čert, Bůh a Satan, atd. Zdravé dítě je schopno tyto póly rozlišit a podvědomě se identifikuje s kladným pólem. Proč tuto polaritu ve výchově dětí záměrně narušovat a vést jej k identifikaci se zápornými vzory: Ať už je to čert, nebo Satan, upír, vrah, násilník, tyran, zvrhlík… zde si můžeme dosadit všemožné záporné postavy, které se dnes někdy prezentují jako „kladný hrdina“ – tedy postava budící sympatie a vybízející k následování. Pokud se lidem, kteří pochybují o smysluplnosti takových vzorů někdo posmívá, nevím jak pak on vychovává svoje děti, má-li jaké. Ateista, neateista. Takže nakonec nejvíc souhlasím vlastně jen s názvem článku: I křesťané mají stále své fanatiky. Možná, že se projevují mnohem nebezpečněji, než jak se žel nepovedeně snažila autorka naznačit. Její snaha tak trochu zavání oním již otřepaným: Zloděj křičí chyťte zloděje. S fanatickým fundamentalismem (i ateistickým) lze bojovat tak, že každý z nás budeme kolem sebe vytvářet kultivované prostředí pro svobodu projevu s pravidly slušného chování. Pak bude možno každému takovému projevu odpískat faul.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace