Nebezpečná učení: CIZÍ OHEŇ - 11. Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se!
Vloženo Neděle, 11. leden 2004 @ 16:47:44 CET Vložil: Bolek |
poslal Aleš Franc
CIZÍ OHEŇ - 11. Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se!
Historická a doktrinální analýza “Torontského požehnání”
Kapitola XI
Promise Keepers, muži všech denominací, spojte se!
Motto:
“Věříme, že máme Bohem dané poselství
sjednotit muže, kteří jsou rasově, územně, kulturně, denominačně a ekonomicky
rozděleni...”
Muži činu, 1993
“Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny,
aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.”
První
list Korintským, kapitola jedenáctá, verš devatenáctý
Historická
část
Období 1982 - 1990
Předehra v hnutí Víry
Podle Dallas Morning News ze dne 27. 10. 1994 byla prvním impulzem ke vzniku
mužského hnutí kniha známého učitele hnutí Víry Louise Edwina Coleho,
"Maximální mužství" (Maximized Manhood) z roku
1982. Coleho organizace "Síť křesťanských mužů"(Christian
Men´s Network), kterou lze proto právem za krystalizační jádro PK
považovat, se začala shromažďovat okolo svého čtvrtletníku a mužských seminářů
nazvaných "Real Man Event".1
Hnutí Vinice
Samotné hnutí PK se později
zrodilo na půdě charismatického sboru Vinice v roce 1990, jako výsledek
prorocké vize Billa McCartneyho. Dokonce prorok hnutí Kansaských proroků, Paul
Cain, který byl v tom čase též s hnutím Vinice spojen, prohlásil, že PK jsou
naplněním snu, který měl již jako 19 letý mladík.2
Bill McCartney, zakladatel
hnutí, ve své předmluvě ke knize Jamese Ryla "A Dream Come True",
popisuje vznik přátelství mezi ním a jeho pastorem. Od konce osmdesátých let do
počátku let devadesátých byl totiž James Ryle kaplanem coloradského fotbalového
týmu a McCartney jeho trenérem.
"Náš vztah se rozvinul jako výsledek
pozoruhodného snu, se kterým se se
mnou, před universitní fotbalovou sezónou, zatímco jsem byl trenérem
colorédské univerzity, James v roce 1989 sdílel. Tento sen
předpověděl, že náš tým, Coloredo Buffaloes, bude mít zlatou sezónu, na
jejíž konci bude tým vyhodnocen jako národní jednička, a já, jakožto
vrchní trenér, mám být na závěr vyhlášen trenérem roku... Sezóna se
rozběhla a dala nám více, než společné vzrušení z údivu, že Bůh, jak se
zdálo, ukazuje pravdivost snu s každou (Hippo in the Garden: A
Non Religious Approach to Having Conversation with God).
Autor v knize popisuje sen, který obdržel od Boha, a v němž viděl muže,
vedoucího hrocha krásnou zahradou. Ryle říká, že v tom snu mu Bůh ukázal, že v
církvi pozvedne charismatické prorocké hnutí. (Hippo je zkratka hippopotamus,
což jest anglicky hroch, pozn. aut.)
“Rozsáhlé prorocké hnutí, inspirované
Duchem svatým uvnitř
církve, a platné prorocké poselství kázané skrze církev uprostřed světa způsobující sklizeň evangelia... to je
hroch v zahradě... Prorocké hnutí bude určitě
ustaveno v lůně církve, podobně jako hroch v lůně zahrady. Tento hroch v
zahradě je nedefinovatelná, neočekávaná, zvláštní
a mimořádná Boží práce!”6
Autor v knize píše, že hlavní příčinou, proč křesťané neslyší Boží slovo,
jsou vzájemné vztahy mezi denominacemi:
“Jen
přistupte, vy, v Bibli věřící baptisté.
Co doopravdy cítíte k těm svatě se
vlnícím (holly-rolling) charismatikům (a
naopak). A vy, víry plní
anglikáni, co si myslíte o těch nejasných
podomních církvích? Není třeba
pokládat tyto otázky letničním, jelikož, jak
všichni víme, jen oni sami, zajisté, jdou do nebe, mimo nazarénských. No a co vy,
tradiční
luteráni a
V knize “A Dream Come True”
popisuje Ryle vizi větrného mlýna stojícího v poli. Duch svatý mu řekl, že toto
podobenství představuje devět elementů, které církev potřebuje vědět. První z
nich je nedostatek chození v lásce. Tento nedostatek lásky brání Bohu mocněji
jednat s církví, neboť ztráta lásky může způsobit, pod tíhou Boží přítomnosti,
kolaps církve. Příčinu nelásky
Ryle vidí takto:
“Tedy, kdo je dobrý a kdo je
špatný? To není ta otázka, kterou se
sami znepokojujeme. Před námi je vždy otázka: "Miluješ
Pána z celého srdce a svého bližního
jako sebe sama"?
- podle toho co řekl Ježíš - v tom je
celý Zákon i proroci. Láska je
trpělivá a laskavá, nenechá se vydráždit... Denominace jsou válkou jedněch s
druhými, protože nechodí v lásce.”8
Období 1990 - 1998
Počátky hnutí Promise Keepers
Organizace Promise Keepers (PK), volně přeloženo jako "držiči slibů",
či snad "ti, kteří vytrvávají v daných slibech" byla založena v roce
1990 Billem McCartneym (1940), trenérem fotbalového týmu colorédské university.
Jejím cílem, jakožto nedenominační, paracírkevní organizace, je vychovávat muže
k
biblickému mužství podle Kristova příkladu. Dle materiálů PK se můžeme dočíst,
že jde o to: “Sjednotit muže skrze živé, přátelské vztahy a pozitivní ovlivňování jejich životů skrze
učinění
slibů Ježíši Kristu a sobě navzájem ve svém životě.”9
Z
oficiální tiskoviny PK "Fact Sheet", která byla vydána v lednu
roku 1995 se můžeme dočíst, že 20. dubna 1990 trenér fotbalového mužstva Bill
McCartney a jeho přítel, doktor Dave Wardell, jeli na mítink křesťanských
atletů v Peublo, CO, a během tříhodinové jízdy autem
je napadla myšlenka naplnit stadion křesťanskými muži. Později, ve stejném
roce, 72 mužů se začalo modlit a postit za koncepci tisíců mužů, spojujících se
za účelem učednictví.
Již v roce 1991 se v Coloradu sešlo 4 200 mužů, v roce 1992 se na
Folsom stadionu sešlo 22 000 mužů. V roce 1993 byl již tento stadion plně
zaplněn 50 000 muži a v roce 1994 to již bylo 278 600 mužů. V
1996 pořádali PK 22 shromáždění, které navštívilo 1 098 534 návštěvníků a
výtěžek činil 65 000 000 USD (60 USD byl registrační poplatek). V roce 1997 se
pořádalo 18 shromáždění, dvě byla zrušena. Účast činila 630 000 mužů.
Konference se vždy pořádají v několika městech, přičemž řečníci vystupují
vždy se stejnou přednáškou, týkající se v daném roce vyhlášeného tématu. Např.
v r. 1995 se téma nazývalo: "Pozvedněme standard" (Raise
the Standard), v r. 1996 "Strhněme zdi" (Break
Down The Walls) a v r. 1997 "Činění Božích mužů" (The
Making of a Godly Man).
V roce 1998 představil Bill
McCartney plán do konce
tisíciletí: “Potřebujeme jednotu příkazů... Potřebujeme
mít všechny na stejné straně (We
need to have anybody on the same page)."Rasové a
denominační usmíření bude v praktických věcech probíhat na pastorských konferencích tak,
abychom
mohli žít v jednotě Kristova Těla…”10
Do roku 2 000 hodlali PK uspořádat 50
konferencí v 50 zemích světa. V mezinárodním měřítku se již akce PK pořádají v
Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu a Jižní Africe a 22 dalších zemí požaduje
schválení.
V říjnu 1998 se konal
summit pro vedoucí z mnoha evropských zemí v německém Waldorfu, poblíž
Frankfurtu. Údajně se jednalo o druhé největší setkání mužů od konce II.
světové války.
Podle Života víry
navštívili v říjnu 98 dva zástupci PK i Českou republiku. Jednalo se o
odstupujícího ředitele pro Evropu Deana H. Orrica a viceprezidenta Dr. Jamese
R. Copelanda.11
Zaměstnanci a finance
V roce 1993 měli PK 22
zaměstnanců, v roce 1994 85 zaměstnanců, v roce 1995 300 zaměstnanců, v roce
1996 437 zaměstnanců a v roce 1997 500 zaměstnanců. Roční rozpočet činil 4
miliony USD v roce 1993, 64 milionů USD v roce 1995, 96 milionů v roce 1996 a
117 miliónů v roce 1997. V letech 93 - 95 zaznamenali PK profit 14,7 milionů
USD, z čehož více než polovinu tvoří rok 1995. Čistý zisk za rok 97 činil 15
milionů
USD.
Avšak s klesající
návštěvností a volným vstupným, jež způsobilo pokles příjmu o 70 mil USD v roce
97, PK v roce 97 propustilo 100 zaměstnanců.
Podle časopisu “Time” se
příjem pěti viceprezidentů pohybuje okolo 78 000 až 100 000 USD. Prezidentův
plat v roce 1996 činil 132 512 USD.12
Na řešení nynější finanční
krize, přijal Bill McCartney od Boha poselství, že každá církev má na službu PK
věnovat částku 1 000 USD, což na konferenci v St. Petersburgu, Florida, sdělil více
než 3 000 pastorům.13
Ovoce PK v jiných
společenstvích a kulturách
Jiné skupiny
Chip Rawlings, učitel mormonské kongregace v Paolos Verdes Stake, veřejně
nabádá členy své kongregace, aby se účastnili PK.14
Ti ovoce služby PK oceňují. Nemají sice oficiální pozice uvnitř hnutí, ale
místní vůdci mormonů však souhlasí se sedmi sliby PK a dosvědčují, že služba PK
proměnila životy mnoha mormonských mužů, kteří oceňují nedoktrinální
evangelium. PK dali Reorganizované Mormonské církvi alespoň jednu prezentaci,
která byla údajně kladně přijata.15
Jiné kulty
Rasová vstřícnost a
náboženská tolerance našla odezvu i u čirokézkých indiánů, kteří přišli ze 168
mil vzdálené Severní Karolíny, aby ve svém obřadu předávání jmen propůjčili
vůdcům nová jména. Prezident Phillips byl nazván “Boží orel”, zatímco
zakladatel PK Bill McCartney “Velký válečník”. Při obřadu byla čtena báseň “No
More Broken Treaties” (Již nikdy porušené smlouvy). Oba představitelé obdrželi
náčelnické kroje a indiánský šaman Petr “Lipaní oko” se nad oběma modlil.16
Jiná orientace
Ačkoliv PK věroučně
zastávají stejný pohled na homosexualitu jako ostatní křesťanské církve, za což
si někdy vyslouží kritiku gayů a lesbiček, nejsou vůči homosexuálům jejich
představitelé uzavřeni:
“Ohledně
homosexuality
Promise Keepers sdílejí stejné historické
i biblické stanovisko jako evangelikálové a katolíci, že sex je dobrým darem od Boha, který má být sdílen v
heterosexuálním manželství. Promise
Keepers rovněž rozpoznávají, že homosexualita je komplexní a potenciálně
vyhrocující otázka (complex and potentialy polarizing issue).
V současné době se vede debata, zda je genetického
původu, či získaná prostředím. Přesto jako organizace věříme, že homosexuálové jsou
muži, kteří
Sedm slibů PK
Každý nový příslušník mužského hnutí se zavazuje k následujícím sedmi
slibům:
Slib 1, Bůh a muž. Promise Keeper se zavazuje ctít Ježíše Krista skrze
uctívání, modlitbu a poslušnost Božího slova, mocí
Ducha svatého.
Slib 2, muž a jeho rádce. Promise Keeper se zavazuje pěstovat živé vztahy s
několika dalšími muži, chápaje, že potřebuje bratry, aby mu pomohli k dodržení
slibů.
Slib 3, muž a jeho integrita. Promise Keeper se zavazuje dodržovat duchovní,
morální, etickou a sexuální čistotu.
Slib 4, muž a jeho rodina. Promise Keeper se zavazuje budovat silné
manželství a rodinu, skrze lásku
a biblické hodnoty.
Slib 5, muž a jeho církev. Promise Keeper se zavazuje podporovat misii
církve úctou a modlitbou za svého pastora a aktivním dáváním svého času a
prostředků.
Slib 6, muž a jeho bratři. Promise Keeper se zavazuje překonávat všechny
rasové a denominační bariery k demonstraci síly biblické jednoty.
Slib 7, muž a jeho svět. Promise Keeper se zavazuje ovlivňovat svět
poslušností Velkému Přikázání (Mk 12,30-31) a Velkému Pověření (Mt 28, 19-20).
Tyto sliby jsou obsahem i
karty rozhodnutí, kterou může na konferenci PK podepsat každý, kdo s výše
uvedenými body souhlasí. V roce 1995 bylo evidováno 65 000 rozhodnutí.18
Muži, kteří slouží v PK
Bill McCartney.
Je zakládajícím členem PK a hlavním fotbalovým trenérem coloredské
university. Původně katolík, který se později připojil k hnutí Vinice. Ve své
knize “Z popela k slávě" (From Ashes to Glory) hovoří o tom, že
stále věří jako katolík, a že nemusel katolicismus opustit ani tehdy, když se
připojil ke sboru Vinice, pastora Jamese Ryla.
Garry Smaley. Je známý jako učitel o diferenciaci úkolu levé a pravé
hemisféry mozku, což zachytil ve své knize
“Jazyk lásky" (The Language of Love).
John Trent.
Je viceprezidentem Today´s Family a prezidentem “Encouraging
Words". Učí o povaze člověka. Porovnává chování člověka s
chováním zvířat.
Chuck Swindol. Je prvním pastorem První svobodné evangelikální církve ve
Fullertonu v Californii a prezidentem neo-evangelikálního semináře v Dallasu.
Vyučuje vnitřní uzdravení, nutnost pozitivního sebehodnocení a umění milovat
sám sebe.
Luis Palau. Je argentinským evangelistou. Spolupracuje s katolickou
církví a charismatiky, jako byl např. Oral Roberts.
E.
V. Hill.
Je pastorem charismatické církve Mount Zion Missionary Baptist Church
ve Wattsu. Je častým řečníkem v Rhema Bible Institut Kennetha Hagina.
Jack Hayford.
Je charismatickým pastorem The church on the Way ve Van Nuys v
Californii. Vyučuje o důležitosti obřízky ve Starém Zákoně. Učí, že zachovávat
odlišnost učení na úkor jednoty, je malomyslné sektářství.19
Gary Oliver. Je klinickým psychologem a autorem knihy "Pravý muž má
také pocity" (Real
Man Have Feelings Too).
Larry Crabb. Spisovatel a klinický psycholog, zakladatel a ředitel
Institutu
Biblické rady (Institute of Biblical Counseling) v
Coloradu, při Křesťanské universitě v Morrisonu.
Robert Hicks.
Je profesorem pastorální teologie na Seminary of the East
v Dresheru, PA. Je autorem PK doporučené knihy “Mužská cesta” (The
Masculine Journey).
Howard Hendricks. Je profesorem a předsedou Centra pro křesťanské
vůdcovství při Teologickém semináři V Dallasu. Je autorem mnoha knih o rodině a
manželství.
Joseph Stowell.
Je prezidentem Moodyho biblického Institutu.
Bill Hybels.
Je pastorem 12 tisícového sboru Willow Creek Community v
Barringtonu, Illinois.
James Dobson. Je ředitelem
Focus on the Family Ministries a nejvlivnějším představitelem
“křesťanské psychologie”. Je
rozhlasovým propagátorem PK.
Greg Laurie.
Je charismatickým pastorem Harvest Christian Fellowship v
Riverside v Californii.
Bill Bright.
Je zakladatelem Director of Campus Crusade for Christ a
signatář dohody “Evangelíci a katolíci společně: Křesťanská mise pro třetí
tisíciletí.”
Přidružené, spřátelené a participující
instituce
PK zahrnuje organizace jako
“Crusade for Christ”, která spolu s PK pod názvem “Strategická aliance” pomáhá
mužům, kteří navštívili PK, setrvávat v dalším výcviku. Hnutí zahrnuje také
“National Religious Brodcasters” (NRB), která čítá okolo 800 rozhlasových vysílání.
Je orgánem “Národní evangelikální asociace”.
PK spolupracuje s NCC, WCC,
WEF, římskokatolickou církví, Jižními baptisty, letničními a nezávislými
skupinami.
PK vytváří i separátní
partnerství s řadou letničních denominací: Assemblies of God, Church
of God a International Pentecosatal Hollines Church.
PK finalizují smlouvu i s
Jižními baptisty a CAM (Christian and Missionary Alliance) (psáno v roce
1999).
PK a katolická církev
PK se jeví jako velmi
tolerantní a vstřícní vůči katolickým věřícím a vychází jím vstříc ve společném
hledání ekumenické jednoty. McCartney dosvědčuje, že se dodnes nemusel vzdát
svého katolictví a řekl, že již v roce 1992 zakladatelé PK počítali s plným
zapojením římských katolíků v hnutí PK.
Tato
snaha má odezvu i v řadách římsko-katolické církve. Katolický
konzervativní týdeník
Our Sunday Visitor vydal článek pod názvem: “Činění nových katolíků:
evangelium Promise Keepers pro chlapy."20
Článek popisuje práci učitelů PK s jejich citem pro katolické věřící.
Vůdci PK podle tohoto článku podnikli několik vstřícných kroků pro to, aby
své akce učinili přitažlivé i pro katolické muže, kterých je v hnutí okolo 10
až 20 procent. Na březnové konferenci byl dokonce přijat za člena vedoucí
katolické charismatické obnovy Mike Timmis a na konferencích PK jako řečník
vystupuje Jim Berulucchi, katolický evangelista. V červnu PK v Denveru hostili
a pozorovali summit katolických vedoucích a dobrovolníků z celé země.
Poté, co výkonný ředitel Františkánské university ve Steubenville (Ohio),
John Sengenberger, hostoval na první konferenci mužů v roce 1995, pozval k
návštěvě Dale Schlafera a Glena Wagnera, funkcionáře PK, kteří si z tohoto
setkání odnesli mnoho katolických teologických knih s tematikou II.
vatikánského koncilu. Dle Sengenbergera si Dale odnesl sadu publikací pod názvem "Modlitba
hodin" (Liturgy of the Hours) a následujího roku mu sdělil, že tuto
liturgii začlenil do svých denních modliteb. Glen požádal o totéž.
Oba muži se v r 1996, při příležitosti konference mužů, do Steubenville
vrátili, a Sengenberger je vzal na svatou eucharistii (Eucharistic holy hour),
kde jim vysvětloval, jaký má smysl víra v reálnou přítomnost Krista v
eucharistii. Senenberger popisuje, jak při tom, spolu s Wagnerem, společně
přemoženi, padli
na tvář.
Aby se PK přiblížili ještě více katolickým mužům, opravili jejich vedoucí,
na žádost katolických teologů, svůj věroučný statut, který obsahoval větu
oslabující katolickou víru. Psalo se zde: “Věříme, že člověk byl stvořen k
obrazu Božímu, ale pro svůj hřích se odcizil Bohu. Toto odcizení může být odstraněno
výlučně
skrze víru, pouze přijetím Božího daru spasení, který umožnila
Kristova smrt. Katolické učení o spasení prostřednictvím víry a svátostí
tím bylo popřeno. Nový katolický katechismus totiž říká: "Církev
potvrzuje, že pro věřící jsou
svátosti Nového Zákona ke spasení nezbytné".21
Katoličtí teologové namítali, že tvrzení "výlučně skrze
víru" (Faith alone) je nebiblické a vyskytuje se pouze v
německém Lutherově překladu Bible. Proto Sengerberger předložil tento statut k
připomínkám několika katolickým teologům. Podle tohoto revidovaného mustru pak
opravili vedoucí PK svůj statut následovně:
“Jen
(Only) skrze víru, důvěru v Krista samotného (alone)
pro spasení, které umožnila jeho smrt a vzkříšení, může být
toto odcizení odstraněno.”22
Paul Edwards, vicepresident pro pokrok vysvětlil, že statut víry je
dynamický dokument, a PK jsou otevřeni jej měnit.
Podle
oficiální publikace katolické arcidiecese v Los Angeles “The Tidings”
je proto služba PK považována za životaschopnou pro katolíky.23
Dále se zde píše o tom, jak na naléhání kardinála Rogera Mahonyho, katolický
kněz Van Liefde a pastor St. Hillary church v Pico Rivera studovali možnost a
přiměřenost využítí PK na úrovni farnosti. Van Liefde uvedl, že přes
evangelické kořeny PK zde nejsou žádné doktrinální problémy, které by znepokojovaly
katolickou církev.24
Bill McCartney na konferenci v Buffalo Christian center prohlásil, že PK
schvalují národní konferenci katolických biskupů, užívají katolické řečníky a
uvítají katolické muže, včetně kněží.
Z některých fundamentálnějších kruhů se ozývá údiv nad spoluprací s
katolíky. Zakladatel PK k tomu však jasně říká:
“...přestaňme
se dívat na nálepky lidí a pokládat si otázku: Zná ten chlap Ježíše? Miluje
ho z celého srdce? Narodil se z Božího Ducha? Ale když vidíte ovoce [myšleno ovoce služby PK] přestanete činit soud.
Přijměte ho. Všichni jsme stejní před Bohem. Přestaňme kategorizivat lidi. Dovolme Bohu být
Bohem a on žehná komu žehná. A to je, proč Promise
Keepers rostou.”25
Doktrinální
část
Misiologie
V
knize “Seven Promises of a Promise Keeper” zakladatel PK píše:
"Nemíním
navrhovat, aby všechny kulturní rozdíly a denominační odlišnosti zmizely. Ale co vím je to, že
všemohoucí Bůh sjednocuje věřící muže bez ohledu
na jejich etnický původ, denominační příslušnost nebo styl uctívání. Je jenom
jedno kriterium pro tento druh jednoty:
milovat Ježíše a být zrozen z Ducha svatého".26
Podle časopisu “Muži činu”
(Men
of Action) je úkolem PK:
“Poselstvím Promise Keepers je pomoc
vzbudit duchovní obživení v domácnostech, církvích a národních společenstvích.
To se má uskutečnit formováním, modlitbou a
vyučováním všech mužů k dorůstání do křesťanského mužství,
umožňujícím dodržet sliby dané Bohu, který je miluje, svým ženám, které jim
důvěřují,
svým dětem, které je potřebují a
světu, který musí být jimi ovlivněn.”27
PK je otevřeno mužům všech
ras. Bill McCartney obdržel proroctví, které se této věci přímo týká: “Když
barevní muži nepřijdou do PK, já také nepřijdu.” 28
Později McCartney prožil i potvrzení tohoto poselství: “Poznal
jsem ve svém srdci,
slyšel jsem to [od Boha] a stál jsem v tom.”29
PK plánují regionální
shromáždění, pastorské konference, jednodenní vyučující semináře, vydávání
knih, studijních průvodců a videokazet pro mužské skupinky, TV národní spoty,
časopisy a internetovou stránku.30
V současné době stojí v
čele PK Randy Phillips. Je presidentem a administrativním vůdcem PK. Sloužil
deset let jako druhý pastor a pět let jako první pastor sboru své církve. Nyní
dva roky vede Denver Bronco´s Bible study. McCartney a Phillips jsou původně
katolíci a nyní se připojili k hnutí Vinice. Phillips byl rovněž v dubnu roku
1994 řečníkem
na “Mezinárodní konferenci mužů”, pořádané Robertem Schullerem,
pastorem ze slavné Křišťálové katedrály, kladoucím důraz na prospěšnost
kladného sebehodnocení a sebeúcty křesťana.
Eklesiologie
Nedoktrinální jednota
Boření zdí – “Breaking
down the walls” je nejčastěji proklamovaným heslem PK.
“Zřetelně,
něco neočekávaného, se stane, když muži ze všech denominací, etnik a kulturních pozadí
se sejdou ve jménu Ježíše Krista. Pozvěte a přijeďte nejen s vašimi přáteli a
rodinami, ale i s muži
s rozdílným etnickým a denominačním
dědictvím.
Pamatujete na ty, kdo jsou mimo vaší církev, denominaci a etnickou
skupinu."31
Řečníci a učitelé PK jsou
signatáři manifestu "Evangelíci a katolíci společně: Křesťanská mise
třetího tisíciletí".
(Evangelicals and Catholicks Together: The Christian Mission of the
Third Millennium).
Postoj vůdců PK k církvím
je velice vstřícný a nedogmatický. Nedoktrinální evangelium je široce otevřeno
všem, kteří se hlásí ke Kristu, bez rozdílu vyznání.
“"Promise Keppers nemá zájem o denominační nálepky
mužů",
[prohlásil v říjnu 1997,
na konferenci PK jejich zakladatel.] "Shromáždit
rozličné množství mužů ve jménu Ježíše Krista, vyznat osobní a kolektivní hřích,
abychom mohli přinést Bohu boží muže, na kolenou v ponížení, usmířené a vyrovnané
pro obživení a duchovní probuzení,"
[přečetl dále prohlášení.]
"Církev Kristova byla rozdělena a dům rozdělený
neobstojí. Příčina, pročjejich
muže, uvnitř jejich geografických území, spojte se a na schodech Capitolu
povolejte seznam zúčastněných. Nemluvíme proti denominacím, vždyť jsme všichni
bratrstvem."32
Muži poté byli Maxem Lucadou (Oak Hills Church of Christ, San Antonio)
vyzvání, aby se modlili za
“Zázrak tisíciletí” (the
Miracle of the Millenium). To bylo učiněno a “hřích
sektářství"
mohl být vyznán. “Viděli jsme církev rozdělenou do malých komunit,
ze kterých jsme přišli. Dnes vidíme spojenou Velkou Církev."33
Pokračoval dále.
PK se soustřeďují na to, aby svůj program přenesli do místních sborů. V
mnoha církvích v USA se jim to již podařilo a mnoho sborů se podílí na
vyučujících aktivitách PK pro skupinky místních mužů.
Zbořme denominační zdi?
Boření některých zdí mezi
církvemi, rasami, či kulturami je skutečně prospěšné. Jedná se např. o zdi,
které jsou tvořeny pomluvami, závistí a vzájemným osočováním, podsouváním
nečistých motivů nebo rasismem. Avšak jsou zdi, které nechal vytvořit jednoduše
Bůh. Např. Nehemjáš a Ezdráš hradby stavěli. Je s podivem, že tyto hradby
odmítli Izraelci stavět společně s přesídlenci, které na izraelské území
přesídlil Esachar
Chadón, a kteří uctívali pravého Boha (Ezd 4,2).
Tyto zdi dokonce Izraelce
proti těmto "bratrům" později chránily. Jaký byl však důvod, že
nakonec tyto zdi dělily lid uctívající stejného Boha? Velmi jednoduchý.
Přesídlenci se sice báli Hospodina, ale ctili i jiné bohy (2 Kr 19,33). Avšak
bylo to podstatné? Nemohli stavět Boží chrám společně? Nikoliv. Bůh až příliš
dbá na čistotu svého lidu, ze kterého vychází Mesiáš a v němž si později činí
svůj chrám a odděluje jej zdmi.
Dokonce
i rasové a kulturní bariéry dal Bůh jako důsledek ochrany společnosti
před sjednocováním již v Babylóně, kdy zmátl jazyky a lid rozprášil. Před tím
byli lidé jednoho jazyka a jedněch činů. Sledujeme-li proto pozorně dílo spásy,
vidíme, že Hospodin neustále odděloval a stavěl zdi. Abrahama od světa oddělil Bůh a oddělil i jejich syny Izmaele a
Izáka. Izraelské a Judské království oddělil rovněž Bůh. Běda Rechabeámovi a
Jóšafatovi, kteří se pokoušeli toto Bohem rozdělené království spojit. Dále pak
dvanáct z Izraele oddělil Ježíš.
Věřím, že to byl Duch svatý, jenž oddělil Luthera od papeže, a dále též On, kdo
oddělil anabaptisty od Luthera. Bůh, jako již v knize Genezis, stále odděluje
světlo od tmy, klam od pravdy.
Již v době Starého Zákona vznikala sjednocující prorocká hnutí, avizující
společné projekty a boření zdí za účelem společných cílů. O jednom takovém
“hrochu v zahradě” se píše v 1K 22, 5-12, kde shromáždění proroci
dosvědčili judskému králi, že se má spojit s králem Izraelským v boji proti
Aramu. Prorocké hnutí tvořilo
na čtyři sta proroků! Avšak skutečný, Boží prorok, na to králi řekl:
“Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků."
Na místě démonů a falešných Bohů stojí dnes falešná učení. Co má tedy
společného chrám Boží s modlami?
Nejsme
tedy povolání věroučné a rasové zdi bořit, ty již, pro skutečné
následníky Boží, zbořil jednou provždy Kristus. “V něm je
náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje
a působí svár
(Ef 2,14)". Modlitba Pána o to, abychom byli jedno, byla vyslyšena
o Letnicích, kdy nám byl darován Duch svatý. “A tak v něm smíme
obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem." Jednota přeci není v tom, mluvit jedna
slova a činit stejné skutky společně s těmi, kterých se ani nemáme
ptát, zda mají naději na věčný život,
a pak s nimi uzavřít jakousi krevní smlouvu. To je Babylón.
Jednota rozbíjející
bariery, a tvořící univerzální a nedoktrinální jednotu, je z ducha prorockého
hnutí typu “hrochů v zahradě”, jak nám je zobrazuje výše zmíněný
starozákonní obraz
z doby krále Achaba.
Novozákonní důraz na
doktrinální čistotu je jednoznačný.
“Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha” (2 J 9).
Vzrušené chvíle na sportovních stadionech, kdy si nejsem jist, zda muž vedle
mne, kterého jsem jako bratra vyzván obejmout, a který mi bude žehnat, není
zrovna Mormon nebo homosexuál, není podle mne zrovna tou správně zbořenou zdí!
Klíčoví muži
Tyto aktivity ve sborech
uskutečňují tzv. "klíčoví muži" (Point(Key)Men)
-název “Point Key Man” byl v roce 1995 změněn na "Key Man."34
Tito PKM jsou v církvích zodpovědni za získávání nových členů a jsou uschopněni
zakládat mužské skupinky. Zároveň PKM tvoří spojnici mezi skupinou a ústředím
PK.
“Klíčový muž zastává důležitou pozici pro ustavení a
urychlení služby mužům v jeho církvi a je
podstatou Promise Keepers... Muž, se souhlasem svého pastora, je kritickým spojením
mezi službou mužům v jeho církvi a Promise
Keepers. Ať vedoucí, či pastor, zasvěcený PKM, organizuje a podporuje program
služby mužům své církve. Vytváří spojení pro
prostředky, materiál, národní konference, vyučující semináře
pořádané Promise Keepers a jiné přispívající služby. Promi
Případná výměna klíčového muže vedením
sboru musí být konzultována s centrem PK.
Vyslanci
Spojnici
mezi klíčovými muži a pracovníky oblasti (Field Ministry staff), tvoří tzv.
vyslanci, či zmocněnci (Ambassadors). Jejich úkolem je představovat PK církvím
daného společenství a vytipovávat klíčové muže. “[Vyslanec] nese poselství
Promise Keepers do své obce, nalézá klíčové muže a podporuje smíření přes
rasové a denominační hranice."36 Brožurka pro kandidáty
Ambassadors říká: “Protože Promise Keepers jsou zavázáni stavět spojovací
mosty, vyslanci se musí vyvarovat negativních politických, věroučných a
denominačních postřehů a diskusí." A dále, že přehrady denominacionalismu
je těžké strhnout, “tento proces trvá šest Jakmile se jednou člověk již stane
vyslancem, nereprezentuje sám sebe, své “osobní postoje vycházející z
doktrín", ale představuje Promise Keepers a jejich poslání, a spolupracuje
na úkolu sjednotit muže. Brožurka dále uvádí: “Některé otázky by neměly být
zmiňovány: jistota věčnosti (eternal security), dary Ducha svatého, křest,
soužení před, či soužení po (pre- tribulation or post- tribulation), svátosti a
ordinace."38 V květnu, roku 1995 bylo ustaveno celkem 10 840
klíčových mužů a vyslanců.39
Nedoktrinální evangelium?
Jan říká, abychom ty, kteří zacházejí dále
v Kristově učení ani nevítali. Mohu však rozlišit kdo přichází, nesmím-li znát
ani základní věci jeho vyznání? Jak tedy zkoumat pravdu evangelia? Láska přeci
neznamená obcházet doktríny. Což neříká Pavel Galatským?:
“Divím se, že se od toho, který vás
povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné
evangelium ovšem není, jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí
evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z
nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, jaké jsme vám zvěstovali, budiž
proklet." (Ga 1,6-9)
O co se zde jednalo? Židovští křesťané,
kteří se obrátili ke Kristu, z čehož se později upřímně radovali i apoštolé (Sk
21,20), popírali, že by člověk mohl být spasen pouhou vírou (Ga 3,2). Za toto
vyznání později zaplatily životem miliony mučedníků. Abych dnes mohl přijímat
tělo i krev Páně a být spasen "pouze" skrze víru, byly umučeny,
upáleny a sťaty miliony bratří. Neslané a nemastné evangelium, koncipované tak,
aby výlučnost víry téměř nenaznačilo, je výsměchem reformaci.
Škoda, že hnutí přichází až tak pozdě.
Toleranci emisarů Promise Keepers mohli sdílet již středověcí reformátoři.
Pokud by svá vyznání víry upravil Hus, nemusel být upálen. Pokud by své
"výlučně skrze víru" odvolal Luther, mohl tím zachránit statisíce
lidských životů před zlořády pozdější inkvizice, a, ano, pokud by si své
"bez skutků Zákona" odpustil Pavel, mohl ušetřit rozkolu slibně se
vyvíjející církve např. v Tessalonice a neznepokojovat galatské a římské
křesťany.
Pastoři
PK se věnuje i vyučování duchovních vůdců.
Slouží k tomu pastorské konference a shromáždění pro duchovní. K demonstraci vzájemné
semknutosti slouží uzavírání tzv. “Smlouvy krve” (Blood covenant), která je
uzavřena mezi křesťanskými duchovními na znamení jednoty slova a činu.
“Závazek je viděn v učednictví a krevní
smlouvě. Tato krevní smlouva znamená být svázán v řečech a skutcích s těmi, kdo
jsou v této smlouvě. Tato smlouva je silnější než rodinné a denominační
svazky". Po tomto vysvětlení vyzval McCartney přítomné. “Jak silný je váš
závazek krve? Souhlasíte? Souhlasíme!" Odpovědělo nadšeným výkřikem 39 000
duchovních.40
Skupinky
Cílovým místem uskutečňování vize jsou
místní skupinky mužů, zasvěcených vizi PK. Samotná skupinka, pod vedením
klíčového muže, se souhlasem pastora, spojena s ústředím PK skrze vyslance, se
učí principům zralého mužství. K podpoře této výuky byl např. zpracován
vyučující manuál (Study Guide) Roberta Hickse. Muži se zde mají sdílet o svém
mužství:
“Naše
kultura představuje mnoho zasvěcovacích obřadů nebo uvedení v mužství, které
jsou spojeny s penisem. S kterou z nich máš zkušenost? Máš nějaký příběh ke
sdílení s ostatními muži týkající se těchto věcí?" [Dále je sestaven
seznam těchto věcí jako:] "Chození na nočníček a noční počůrávání, vývoj
ochlupení na genitálu, pornografie, první schůzka, svatební noc...”41
Úroveň osobní
PK
věří, že každý muž musí být v učednickém vztahu. Tzn., že musí mít někoho, kdo
bude jeho rádcem (mentor) a mít někoho, komu on sám bude rádcem. PK věří, že
muž musí mít zkušenějšího rádce, kterému bude vykazatelný v rozhodnutích,
týkajících se jeho života (finance,sex, vztah k Bohu) a zároveň se při tom
učit, jak být rádcem muži mladšímu.42 Tedy prakticky to, co již
známe z Pastýřského hnutí, odkud si McCartney patrně tyto principy odnesl.
“Je nemožné pro muže naplnit příkazy Písma, pokud nebude v signifikantním
vztahu s ostatními muži."43
PK k tomu říkají: “Máte ještě někoho
dalšího kromě své ženy, s kým byste se mohli sdílet o svých pokušeních a
selháních?"44
Sjednocená církev
Zdá
se, že církev bude opět jednotná. Jakoby avizované mužství ustupovalo do pozadí
skutečnému cíli hnutí, kterým je sjednocená církev. Nebo snad výsledkem mužské
zralosti je zboření denominačních bariér?
Ať je nám to sympatické nebo ne, PK je
dítětem z charismatické kolébky. Charismatické hnutí dostalo do vínku jednu
skutečně ryzí věc. Umět se pochopit a zvednout oči přes ploty svých ohrad.
Uvidět v tom jinak se chovajícím křesťanu svého bratra a nevidět svou odlišnost
jako výlučnost, která ospravedlní moji neochotu spolupracovat na společné
záchraně duší. Pochopit dále, že nás sjednocuje společný Duch, nikoliv způsob
bohoslužeb.
Avšak prostředky, tj. vyučující
paracírkevní organizace, které mají vlastní doktríny, ač proti doktrínám
bojují, vycházející při tom ze zjevení typu “Beatles” a “Hroch v zahradě”
a k jejich uskutečnění tvořící mimodenominační centra, ke kterým se
křesťané ze svých denominací upínají a mají pak dvě autority, je něco,
co se hnutím jako červená nit táhne už od šedesátých let, resp.
z poválečné éry hnutí Pozdního deště.
Z historie je známo, že sbory, jimž se
jednota stala praporem, kterým neustále vzrušeně mávají, boříce bariéry, se
přes svoji lásku k jednotě dokola štěpí a dělí. Jakoby jejich správci, pro
naddenominační vytíženost, neměli čas věnovat se službě slovem a přinášet
zjevení tam, kde jsou Bohem postaveni. Přes své sjednocování “na vyšší úrovni”
možná opomenuli hledat jednotu ve své denominaci. V dobré vůli získat pro
“velkou” vizi ostatní pak jen vznikají pnutí mezi těmi nejbližšími a usilovné
hledání Boží vůle a zmocněné kázání slova, na které už nezbyl čas, se nahradí
poslušností “velké” vize. Nespokojené ovce pak vizi nepřijímají, a tak se
hledají donucovací prostředky. Vždyť až se sjednotíme, přijde probuzení.
Nakonec však to, co mělo jednotě sloužit, v důsledku jednotu boří. Pán však své
nejvěrnější služebníky nazývá sloupy. Sloup ale stojí na místě, nese zátěž a
nehne se z místa.
Láska jako opak denominací?
Není možné stavět existenci denominací na
úroveň rasismu. Pokud bychom zmíněné přirovnání vzali doslova, zjistíme, že je
rasistické již samo o sobě. Znamenalo by to, že např. baptista, který se cítí
být nejlépe baptistou, a netouží po žádném sjednocování a boření hradeb, by byl
jako černoch, který by se odmítal nechat vybělit.
Pokud je existence denominací válkou, jak
říká Ryle, a rasu a denominaci klade vedle sebe, pak je i existence ras válkou.
Je tedy zřejmé, že denominace přirovnávat k rasismu nelze. I když, jak národní
kultury, tak denominace jsou důsledkem dvou hříchů. První spočívá v tom, že se
lidé před rozptýlením v Babylóně geograficky sjednotili bez ohledu na
pravdu Božího slova, a druhý, že se lidé v rané středověké církvi
nábožensky sjednotili bez ohledu na pravdu Božího slova.
PK vadí, že jsou lidé označováni podle
denominační příslušnosti. To by snad nemělo být až takovým problémem. Křesťané,
kteří mají mít druhého za důstojnějšího sebe by přece neměli mít žádný problém
s tím pozvat na oběd katolíka, ale měli by zvažovat, zda se s ním účastnit
Večeře Páně. Proč? Kvůli rozdílnému učení a svědomí. Protestant věří, že má
přijímat krev Páně, katolík nikoliv. Protestant věří, že v chlebu přijímá
živého Krista, protestant nikoliv. Katolík věří, že modlit se k duchům
zemřelých (svatým) je prospěšné, protestant to považuje za hřích atd. Je možné
mít řadu katolických přátel, ale ani oni ve své upřímné víře by nepřijímali
knězem v Krista “neproměněnou hostii”. Bylo by to pro ně rouháním. Věřící by
tedy neměli svoji denominační příslušnost cudně skrývat. Pravá láska se raduje
z pravdy.
Láska spočívá v dodržování všech
přikázání. Kdo vyučuje a zachovává všechna, bude shledán velkým. Příkaz lásky
jako největšího přikázání spočívá v milování Boha z celého srdce, z celé duše,
z celé síly a z celé mysli. V tom je rozměr největšího přikázání lásky. Mysl
zahrnuje rozum, rozjímání, logické myšlení... Duše pak city, pocity, sny; srdce
rozhodnutí a síla představuje i třeba tělesnou práci. PK, zdá se, rozum a
přemýšlení obcházejí, neboť zkoumání doktrín a věroučné formulace v hnutí
nehrají podstatnou úlohu. Jestliže Boha miluji, pak se jej, Jeho Slovo, snažím
také co nejlépe poznat. Zde však, jakoby sjednocení mužů všech vyznání a barev,
bylo v křesťanství to nejpodstatnější. Což nemáme zachovat darované? Máme snad
tvořit nové?
Je
dobré a vítané hledat shodu mezi všemi znovuzrozenými křesťany. Avšak shodněme
se i na tom, že se na něčem neshodneme. Těžko skrze nedefinovatelnou a
nedoktrinální mlhu je možné někomu bratrsky důvěřovat natolik, aby bylo možné
se mu svěřovat např. se svými sexuálními zápasy a osobními prohrami, navíc, o
kom ani není možné vědět, zda má jistotu věčného života.
Jak
mohou jít dva spolu, když se nedohodnou ani na těch nejzákladnějších věcech
společné víry (Am 3,3)? Být zrozen z vody a z Ducha je sice podstatné, avšak
jinak tomu rozumí katolík a jinak metodista. Trvání na čistotě učení přeci není
příkladem nelásky.
Stát vědomě ve své denominaci je dobré i
pro to, aby byl křesťan čitelným pro ostatní. Nemusíme vždy souhlasit se vším,
co učí představitelé naší denominace, a to jednak pro naše částečné poznání, a
jednak pro částečné poznání těchto představitelů. Aby bylo možné poznat to, co
poznat máme, je třeba o těchto věcech diskutovat, neboť až společný pohled je
základem pro vytváření dostatečného zjevení (Sk 15). Také bude někdo, kdo
nakonec rozhodne a ponese před Bohem i lidmi zodpovědnost. Ke každé diskusi je
však potřebné předložit doktrinální fakta, nikoliv se jim cudně vyhýbat.
Na druhou stranu nikdo, tedy ani
denominace, nemá právo panovat nad naší vírou a vynucovat si naší důvěru pouze
na základě instituce. Nikdo nemůže nerespektovat naše svědomí, ať už tím, že by
nás nutil činit věci, které považujeme, podle svého poznání Písma, za hřích,
ale ani, bez informací o důležitých věroučných věcech, nás nutit se s někým
sjednocovat.
Ve vztahu k ostatním denominacím je tedy
podstatné umět se shodnout na tom, že se na něčem neshodneme. To není
nečitelnost obalená cukrovou vatou a horká objetí za zvuku houpavé hudby v
tělocvičnách. Ctějme být čitelní i pro to, aby se na nás ostatní mohli
vystříhat toho, co považují za herezi a co my nejsme schopni vidět. Pak můžeme
sami přijmout korekci.
Dodatečné duchovní smlouvy?
Bez problému není ani uzavírání sedmi
slibů. Některé sliby totiž – kromě např. boření denominačních bariér - které
členové PK uzavírají, jsou pro každého křesťana naprostou samozřejmostí. Pokud
křesťané tyto sliby uzavírají dodatečně, ukazují, že je do této doby
neuzavřeli, příp. ukazují, že Pán Bůh po ostatních křesťanech takovéto věci
nepožaduje, a že jde pouze o dobrovolný závazek lidí, kteří až nyní tyto
smlouvy uzavírají. V obou případech jde o trapné svědectví pro nevěřící i pro
věřící.
Bůh
je však Bohem smlouvy, kterou jsme jako křesťané s ním uzavřeli. Jako
potvrzení této Nové smlouvy, kterou nám Pán Bůh nabízí, vidí apoštol Petr
křest. “To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje nás. Nejde v něm zajisté o
odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem
zavazujeme..." (1 Pt 3,21).
Toto dobré svědomí je podmíněno i čistotou
(Tit 1,15). Např. přikázání nesmilnit (pornea) - tedy dodržovat sexuální
čistotu - je jasně doloženo i pro nás závazným usnesením jeruzalémského koncilu
(Sk 15,20). Pokud znovu cítíme potřebu tuto smlouvu uzavřít, nacházíme sami
sebe jako přestupníky původní smlouvy a dosvědčujeme, že v uzavřeném dosud
nestojíme. Jinými slovy: i kdybychom v ní před tím věrně stáli, jejím následným
uzavřením se stavíme do stejné role, jako kdybychom byli smilníky, případně
ukazujeme, že vůbec nevíme, že jsme se k něčemu takovému zavázali již svým
obrácením, a mateme lidi, jímž jsem povoláni být svědky.
Je
to podobné, jakoby provdaná sestra při pokušení či po manželské hádce vzala
svého muže a poprosila pastora, aby je znovu sezdal nebo kdyby bratr po každém
selhání žádal nový křest. Co myslíte, vyhoví jim onen pastor? Není to podobné i
s Bohem? Přijme Pán takovéto opakované uzavření, či potvrzení smlouvy?
Biblicky však existuje tzv. obnovení
smlouvy. Ale to opět platí jen v případě, že tato smlouva je uzavřena na dobu
určitou, či je vázána na určité podmínky, které se nyní změnily. Jestliže by
např. nějaký manželský pár chtěl "obnovit" svoji smlouvu manželství,
mimoděk tím říká, že tu svoji původní manželskou smlouvu nemyslel příliš vážně,
a vůbec ne natrvalo. Avšak analogicky, smlouva manželská, podobně jako smlouva
Krista s církví, je trvalá. Není ji třeba zajišťovat dalšími smlouvami. Rovněž
ji nelze měnit. Jediné co lze, je vypovědět ji, a to není bez trvalých
následků. Obnovit můžeme pouze plnění této smlouvy, ovšem pouze z naší strany,
a v tomto případě tehdy, přestáváme-li ji naplňovat. Neměníme ani obsah
smlouvy, ani její podmínky. Tímto aktem tedy dokládáme, že jsme ji neplnili.
Písemně, navíc veřejně, se zavázat, že obnovuji svoji smlo
Biblicky lze uzavřít smlouvu dodatkovou.
Jejím obsahem je např. dodatečný závazek, který nebyl v původní smlouvě
zahrnut. Např. se můžeme Bohu zavázat k doživotnímu, či časově omezenému
celibátu, nebo k nepití alkoholu (viz Nazírové). Avšak pamatujme, není pak
zrovna snadné od těchto slibů ustupovat (Kaz 5,5n). Kdo by nemohl později
dodržet, ať raději neslibuje.
Pneumatologie
Nový zvuk hudby
V
roce 1989, pastor Vinice James Ryle, obdržel na celonárodním setkání svého
společenství tři sny, které se týkaly skupiny Beatles, a které Bůh Rylemu
objasnil, jakmile se probudil. V únoru, roku 1990, Ryle sdílel tento svůj sen s
ostatními křesťany. Jeho obsahem bylo zjevení, že Bůh pomazal skupinu Beatles,
aby ohlásil celosvětové probuzení, avšak v r 1970 vzal toto pomazání zpět, aby
je rezervoval pro křesťanské hudebníky, kteří by v roce 1990 ohlásili
celosvětové probuzení.
Toto proroctví bylo vyhlášeno na
"Konferenci žně" (Harvest Conference) v Denveru, v listopadu roku
1990, kde se s ním, po poradě spolu s Rickem Joynerem, prorokem z hnutí Kansaských
proroků, pod názvem "Synové hromu" (Sons of Thunder), veřejně sdílel.
Ryle
prohlásil: “Vypadalo to jako kabát klubu [osamělých] srdcí seržanta Peppra
(Sergeant Peppers Heart Club jacket)... jako vojenský kabát, který se začal
vznášet zpět, a já jsem věděl, že ten kabát znamená pomazání, pokrývka toho, co
přišlo od "Synů hromu".”45
Vzpurní chváliči
V přepsaném textu z této konference se
dále píše: “Žalm 68:19 říká: Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal
jsi dary pro lidi.. I nejvzpurnější k přebývání s námi Hospodine
přivozuješ." (K). Podle (KJV), překladu krále Jakuba, dává text poněkud
jiný smysl (pozn. překl.): "a dal jsi dary lidem, dokonce i
rebelantům...".
Ryle tento žalm vykládá:
“Bůh ke mně promluvil a řekl mi: "Co
jsi viděl u Beatles - obdarování a hudbu - to bylo ode mne. To nepatřilo jim,
to patřilo mně. Mým dalším cílem bylo přinést skrze hudbu světové probuzení,
uvádějící v pohyb mého ducha k přivádění mužů a žen ke Kristu..." V roce
1970 jsem jim toto pomazání odebral. Od této doby ho stále držím ve své ruce...
Nyní hledám ty, kterým budu moci dát toto pomazání nazpět. Až jím dám toto
pomazání, vykročí vpřed s hudbou tak výraznou, že
Podstatná část tohoto proroctví je
zveřejněna v časopise Ricka Joynera a na Internetu.47
Bohem použití lidé
Ryleho pokus o výklad žalmu 68,19 na
základě toho, že obdarování lidé jsou odbojníci typu Beatles je lapsus. Pavel v
Ef 4,10-11 vykládá tento žalm zcela jinak. Mluví se o obdarování církve.
Od prohlášení, že moc hudby Beatles
pochází od Boha, bez zjevného posouzení ovoce, je jen krůček k neposuzování
proroků podle ovoce, ale k víře, že zázračná moc, kterou předvádějí své kejkle,
je od Boha. A to zrovna tak, jako by bylo možné říci, že falešní učitelé u
faraónova dvora používali boží moc k proměně vody v krev, či že démonická moc,
propůjčující šelmě ze Zjevení schopnost nechat sestupovat oheň z nebe, je ve
skutečnosti z Boha, protože satan byl dříve obdarovaným Světlonošem.
Tato logika pak vede k tomu, že mohu do
svého života přijmout proroctví od člověka, zjevně nenesoucího ovoce Ducha s
tím, že se stejně může jednat o Boží dar. “Po ovoci je poznáte", praví
Pán. Měřítkem rozeznání je tedy v tomto případě ovoce. Toto ovoce působí Duch
(Ga 5,22), který je v prvé řadě Duchem svatým.
Nejsme sice povoláni soudit cizí
služebníky nebo ty, kdo ve jménu Krista vymítají démony jinde, než v našich
sborech a v našich "výsostných vodách", jak to snad chtěli učinit
učedníci s mužem, jenž s nimi nechodil a přesto vymítal démony. Pán však o tomto
muži neřekl: "následujte ho", jak mnozí tomuto verši rozumí. Řekl
pouze: "nechte ho".
Je nutno se obávat, že v době, kdy
neustále ve všech pádech skloňujeme slovo probuzení, by naše úsilí mohlo dospět
až tak daleko, že si větry učení popleteme s vanutím Ducha, a apostasi, jež
bude jistě doprovázena zázraky a znameními, s oním probuzením. Tehdy nám pak
nebude za těžko říci, že Beatles byli pomazání Bohem. Vždyť při jejich
koncertech se lidé chovali stejně, jako bychom se my chovali na našich
shromážděních
Křesťané se bouří
Tyto
interpretace vyvolaly kontroverzní reakce v řadách fundamentálních a letničních
kruhů.
V
únoru, roku 1994, kdy byl již James Ryle uznávaným pracovníkem PK, publikoval v
časopise Charisma a v časopise PK "Nový muž" (New Man), což je
tiskový orgán PK, článek "Nový zvuk hudby" (New Sound of Music).
Úspěchu Beatles zde již přikládá hlavně sociální prostředí, které není
nepodobné klimatu současných devadesátých let. Svou duchovní zkušenost popisuje
takto: “Budeme vidět hudebníky pomazané Bohem a obdarované k ještě větším
schopnostem než Beatles... Tito hudebníci neselžou v oslavě Boha a v tom bude
skryt jejich úspěch.”48
Poté
Bill Randles, letniční pastor Cedar Rapids, Iowa, posílá otevřený dopis Billu
McCartneymu, kde zmiňuje mimo jiné Ryleho interpretace snů o Beatles:
“Upřímně,
pane McCartney, další velkou výhradou, kterou mám k Promise Keepers, je
skutečnost, že James Ryle, muž, který říká, že mu Bůh ukázal, že Beatles byli
pomazáni přinést světové probuzení a "předznamenat je v mém (Božím)
duchu", je váš pastor a poradce. Podle Ryleho Bůh neodňal Beatles své
pomazání až do roku 1970. Klub osamělých srdcí seržanta Peppra byl pod Božím
pomazáním? Rok 1970 byl rokem, kdy se Beatles rozpadly
Snaha o urovnání excesů
11.
ledna 1996, Steve Chavis, národní řečník PK a host radiové relace “Promise
Keepers this Week", vysvětloval, že Ryle mluvil o tom, že Bůh obdarovává
lidi schopnostmi, a že Beatles byli příkladem toho, kdy toto obdarování lidé
nepoužili k Božím cílům. Chavis dále řekl: “Ale prohlašuje se, že James Ryle
řekl: "Beatles byli pomazáni Bohem". To není pravda."50
O
několik měsíců později napsali PK fax pod názvem “Komentář Jamese Ryla k
Beatles". Fax byl distribuován jejich vyslanci. Píše se zde: “Ryle
zmiňoval, že tento dar (který Beatles měli) je označen jako
"pomazání" jen proto, že je od Boha.”51 Ryle, dle faxu v
roce 1990 uvedl, že každý dar je požehnáním od Boha. Lékaři mají schopnost
léčit, učitelé sdělovat informace... hudebníci hrát atd. Pastor Ryle nevěří, že
Beatles byli použiti Bohem, pouze, že byli Bohem obdarováni.
Někteří
kritici však namítají, že pokud Ryle tvrdí, že Beatles obdrželi
"pouze" tento dar hudby a nikoliv "speciální" pomazání (a
dle proroctví, od roku 1970 Bůh tento dar až do r 1990 držel ve své ruce a
nikomu ho nedal) nemohli být v průběhu dvaceti let lidé hudebně obdarováni.
Rovněž se podivují nad faktem, že by Bůh obdarovával nevěřící lidi, vyznávající
východní filosofii a užívající LSD, k celosvětovému probuzení. Znepokojuje je,
že Ryleho považují oba zakladatelé PK za svého pastora a že článek byl
publikován v časopise PK.
Na
oficiálních stránkách internetové služby PK je výše zmíněný fax zveřejněn jako
odpověď tazateli, který se ptal na to, zda PK věří, že Beatles byli pomazáni
Bohem. PK navíc odpovídají, že pastor Ryle dostává dopisy, kde mu slavní umělci
sdělují, že konečně pochopili, proč se narodili takto obdarováni.52
Historicitu
dané chvíle potvrzují i jiná charismatická hnutí okolo Vinice, která se v té
době těšila značné popularitě, jako šlo např. o hnutí Chval, jehož protagonisté
věřili v obnovu "Davidova stánku" před příchodem Krista, kterou
spatřovali v plném obnovení davidovské chvály za použití všech nástrojů a
"prorocké hudby".
Probuzení poslední doby
Zdá
se, že probuzení vidí PK jakožto shromáždění věřících do jednoho místa k
prožívání společných zkušeností víry. Ano, tak nějak podobně to viděl David,
když chtěl své srdce uspokojit sčítáním svého vojska. Co je však znepokojující,
že k tomuto činu byl s Božím dopuštěním podnícen nepřítelem Božího lidu.
Jednota ani probuzení není souhrn a přesun mužů v těle Kristově. Probuzení,
alespoň dle Nového Zákona, je opuštění hříchu (Ef 5,13-14).
Zářící Kristus není ukrácen o žádnou část
svých přikázání, a jestliže ano, pak se nejedná o plnou zář toho, kdo s
planoucím pohledem stojí na nohou z přetaveného bronzu a hlasem valícího se
moře kárá posly sborů (hvězdy), které drží ve svých rukou, a prochází se mezi
církvemi (svícny). Povšimněme si, že hvězd je sedm a svícnů také sedm. Žádné
sjednocené ústředí, ze kterého by se skrze vyslance jednotlivým klíčovým mužům
předávala poselství. Tento Kristus neskrývá své Slovo na obě strany ostré,
naopak, falešné proroky navštěvuje v bolestech na jejich ložích, nenávidí
skutky falešných učitelů a bojuje s nimi mečem svých úst, Božím Slovem. Tedy,
nedává je stranou, ba naopak Nesmíří se s polovičními prohlášeními, které
nepohorší ani mormony. Jeho slovo zasahuje, zraňuje a dodnes odděluje.
Křesťané,
kteří milují a vnímají bezbřehou jednotu jako podmínku celosvětového probuzení,
ignorujíce vybízení epištol ke zkoumání učení a varování listů Písma před
poslední dobou, asi tento spis od aktivit PK neodradí. Avšak Pavel, Juda nebo
Jan varují před svody poslední doby, v níž povstávají antikristové (1 J 2,18),
kdy mnozí odpadnou a přidrží se démonických učení (1 Tim 4,1) a kdy navíc
přicházejí pudoví posměvači (Ju 17). Obstáli by dnes v očích ideologů PK
berojští, kteří kazatele testovali dle Písma?
Zvyšující se kriminalita, krize a spění
věcí k horšímu a nakonec odpadnutí k bludu, jsou věci, kterým nezamezíme
přehlížením herezí a sjednocením se bez ohledu na učení. Písmo před těmito
věcmi jasně varuje. Máme být bdělí, obezřetní, rozumní a varovat se před kvasem
učení, falešnými proroky, falešnými učiteli, vlky v rouše beránčím atd…
Ani Kristova slova o poslední době nejsou moc povzbudivá. Přeslechli se snad
pisatelé evangelií když zapisovali výroky o deseti spících pannách?
Není zde nic o církvi, která by, burcována
pomazanější hudbou a slavnějšími hudebníky než byli Bohem obdarovaní Beatles (a
to už je co říci, vždyť už Lennon prohlásil: “Již teď jsme slavnější než
Ježíš”), přinesla celosvětové probuzení. Myslíme snad, že denominačně barevný
dav křesťanů na sportovním stadionu nebo na náměstí, shromážděný k výročí
milénia v době, kdy má vychladnout láska mnohých, zamezí kriminalitě a
přivede lidstvo do lepších časů, spojených s celosvětovým probuzením?
Antropologie
Mužská typologie
Jednou z doporučovaných prací v PK je
např. kniha od Roberta Hickse "Mužská cesta", která byla v roce 1993
dávána každému, kdo navštívil konferenci PK.
Kniha rozděluje život muže do šesti etap
mužského vývoje, a ke každému z nic uvádí hebrejský ekvivalent: ŕdam -
šlechetná krutost (noble savage), zakar - sexualita, gibbor - bojovník, enosh -
zraněnost (wounded), ěsh - zralost, zaken - rádce. Např. "enosh je popis
muže v jeho zraněnosti, křehkosti, slabosti. Muži dnes mohou být zraněni
týráním otců, či jejich absencí, panovačnými matkami či učiteli, propuštěním ze
zaměstnání, selháním, alkoholem nebo rozvodem... mnoho mužů vnitřně
vykrvácí".53 Jde v podstatě o rozvoj archetypální koncepce
lidské osobnosti.
Psychoanalýza
Autor
se zde stránkou lidského mužství zabývá velmi podrobně. Píše: “Aby muži mohli
odkrýt, co vše mužství je, musí sestoupit až do hlubin svých duší a hledat tam
svůj nahromaděný zármutek."54 Hicks ve svých úvahách vychází z
učení předních stoupenců psychoanalýzy, jako byli např. C. G. Jung nebo S.
Freud.
Ve
své knize se snaží vyhýbat zákonictví a kladně hodnotí lidskost:
“Jsem si jistý, že mnozí se mohou
zaleknout mé myšlenky oslavit zkušenost hříchu. Nejsem si jistý v tom, jak
bychom to mohli udělat, ale vím, že to potřebujeme učinit. Například: obvykle
dáváme dorostencům v jejich církvích masivní dávky odsouzení v souvislosti s
jejich první zkušeností s policií, první opilostí nebo s jejich první sexuální
zkušeností. Možná bychom se mohli na tento moment podívat jako na vyučující
rituál přechodu. Je to žehnání hříchu? Samozřejmě že ne, ale přesto v
Chválit Boha penisem
Autor
se v knize nevyhýbá ani choulostivým tématům lidské sexuality ve vztahu k Bohu.
Říká, že učení, které uvádělo jako příčinu hříchu nenaplněnou touhu po Bohu, je
špatné. “Sexuální energie je z podstaty duchovní"... Naše sexuální
problémy jen prozradí, jak zoufale vyjadřujeme, nějakou perverzní formou,
hluboké nucení uctívat naším přirozením [penisem].”56 Kdo se jen
letmo zabýval jógou, mohl by si povšimnout více než jen podobnosti takovéhoto
prohlášení s tantrismem.
Christologie
Měl Bůh homosexuální sklony?
Hicks se nebojí odkrývat ani náboženská
tabu a zcela upřímně vyznává: “Věřím, že Ježíš byl sexuální (phallic) a
zakoušel vlastní tělesné (phallic) vášně, které zakoušíme jako muži". Dále
autor připouští, že Ježíš zakusil i "osobní homosexuální pokušení".57
V komentáři k filmu "Poslední pokušení Ježíše Krista" (The Last
temptation of Christ) Hick říká, že Ježíš “mohl myslet na to, co film...
zachycoval."58 Někteří kritici však poukazují, že filmem
zpracovaná, údajná představa Krista, milujícího se ve svých představách s Marií
Magdalskou, je však více, než pouhým pokušením.
Kritici knihy také poukazují, že v této
knize jsou citáty psychoanalytiků, či výrazně sekulární prvky. Autor se tím
nijak netají a poznamenává: “Jsem často překvapen tím, jak Bůh občas používá
světské zdroje ke sdělení své pravdy lépe, než ty křesťanské."59
Po čase tato kniha vzbudila kontroverzní
přijetí v křesťanských kruzích a říkalo se, že PK se od knihy distancovali.
Biblical Discernment Ministries proto zveřejnila dopis od PsychoHeresy:
“Je
pravda, že se Promise Keepers distancovali od nadšené podpory knihy Roberta
Hickse "Mužská cesta"? Může se to jevit na první pohled. V širokém
časovém období PK poskytovali sedmistránkový dopis, podporující Mužskou cestu,
těm, kdo ji požadovali. Nicméně, krátce po tom, kdy jsme vytiskli článek
(Promise Keepers stále schvalují Mužskou cestu, 3/96), nahradili sedmistránkový
dopis krátkým prohlášením, které říkalo: "Promisse Keepers dále
nedistribuují knihu Roberta Hickse, 61
Souhrn
kapitoly
Ekumenické
hnutí Promise Keepers vzniklo počátkem devadesátých let na charismatické půdě.
Jeho zakladatelem se stal charismatický katolík, jemuž se dostalo průpravy
v Pastýřském hnutí, fotbalový trenér Bill McCartney. Úkolem hnutí je
sjednotit křesťanské muže napříč denominacemi, bez ohledu na učení, rasy a
národnosti. McCartney tvrdí, že se hnutí zrodilo na Boží pokyn, který byl
schopen uslyšet po vyškolení u svého pastora a proroka Vinice Jamese Ryleho.
Sám Ryle se v polovině devadesátých let zviditelnil proroctvím, že Bůh
pomazal skupinu Beatles, aby přinesla náboženské probuzení, a že toto pomazání
čeká nyní na novodobé evangelisty.
Jednoty
křesťanstva má být dosaženo budováním mužských křesťanských skupinek napříč
denominacemi, v jejichž čele budou v každém sboru stát klíčoví muži,
nad nimi budou stát vyslanci, kteří budou spojeni s ústředím PK. Skupinky
jsou budovány a vyučovány skrze manuály, zahrnující např. křesťanskou
psychologii. Doktrinální témata jsou ve skupinkách přísně zakázána. Výsledkem
působení PK má být nedenominačně sjednocená církev poslední doby, která
nastartuje celosvětové probuzení.
Poznámky
a literatura
1.
Dallas Morning
News, 27. 10. 1994, str. 7, in: “Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for
Christ?”, Biblical Discernment Ministry,
http://rapidnet.com/~jberd/bdm/Psychology/pk/pk.htm
2.
Cain P., poselství
z 30. 8. 1995, Christ Chapel, Florence, AL
3.
McCartney B., in:
Ryle J., A Dream Come True, Creation House, 1995, str. 8-9
4.
Tamtéž, str.
192-193
5.
Ryle J., dopis
Lynn a Sarah Lesliovým, ze dne 29. 5. 1997, in: “James Ryle´s prophetic dreams
revised”, http://www.hhidbey.net/~dcloud/fbns/james.htm
6.
Ryle J., Hippo in
the Garden, str. 262, 291-292 in: “Cloud D., Promise Keepers laeader promotes
prophetic dreams”, http://www.hhidbey.net/~dcloud/fbns/promisedreams.htm
7.
Tamtéž, str. 33-34
8.
Ryle J., A Dream
Come True… str. 179
9.
Promise Keepers,
Puropse statement in: “Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
10.
Promise Keepers,
Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
11.
Očekával jsem
velkou šou… Život víry, leden, ročník 10, 1999, str. 16
12.
Promise Keepers,
Puropse statement in: “Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
13.
Parsall S.,
“McCartney appeals for church donations”, The Denver Post, 20. 2. 1998
14.
Rawlings Ch. in:
Los Angeles Times, 5. 6. 1995
15.
Promise Keepres,
Catholics, and Mormons… Tohether, PsychoHeresy Awareness Letter,
červen-červenec, 1995, str. 1-3
16.
Men of Action, jaro, 1996 in: Promise Keepers, Puropse
statement in: “Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
17.
Promise Keepers
Statement, 12. 8. 1993
18.
Men of Action 6/95
a Reynolds M. H., The Promise Keepers Monement is Dangerous – Watch Out For
It!, Foundation magazine, Vol. XVI, Issue 1
19.
Hayford J in:
Charisma prosinec, 1995, str. 68
20.
Making New
Catholic Men: Promisse Keepers gospel for guys, Our Sunday Visitor, 20. června,
1997, str. 10 - 11,
21.
Nový katolický
katechismus in: Promise Keepers Changes Doctrinal Statement To Appease
Catholics, Biblical Discernment Ministries, http://rapidnet.com/~jbeard/bdm/Psychology/pk/promise1.htm
22.
Promise Keepers
Changes Doctrinal Statement To Appease Catholics, Biblical Discernment
Ministries, http://rapidnet.com/~jbeard/bdm/Psychology/pk/promise1.htm
23.
The Tidings, 31. března 1995, in: “Promise Keepers, Ecumenical
“Macho-Men” for Christ?”…
24.
Tamtéž
25.
McCartney B.,
Promise Keepers This Week, rozhlasová relace ze dne 31. 8. 1996
26.
McCartney B. in: Seven Promises of a Promise Keeper in:
“Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
27.
Men of Action,
jaro, 1992 in: “Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
28.
McCartney B., The
Power of a Promise Kept, PK Konference, Oakland, 31. 8. 1995
29.
“Promise Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
30.
Christianity Today, 29. 4. 1996 in: “Promise Keepers,
Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
31.
Men of Action, zima, 1994 in: “Promise Keepers,
Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
32.
McCartney B., Stand in the Gap, shromáždění PK,
National Mall in Washington D.C. in: Coals R. G., Promise Keeprs (PK) Assembly
. “Stand in the Gap”, http://rapidnet.com/~jbeard/bdm/Psychology/pk/pkacc.htm
33.
Lucado M, Stand in the Gap…
34.
Men of Action, duben, 1995 in: “Promise Keepers,
Ecumenical “Macho-Men” for Christ?…
35.
Men of Action, jaro 1992 a duben, 1995 in: “Promise
Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?…
36.
Men of Action, duben, 1995 in: “Promise Keepers,
Ecumenical “Macho-Men” for Christ?…
37.
The Ambassador candidate booklet, str. 12 in: “Promise
Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
38.
Tamtéž, str. 10
39.
Houston Chronicle, 29. 4. 1995
40.
Dager A., Promise Keepers Keeps On Keepeng, Media
Spotligh, říjen, 1996, str. 6
41.
The Masculine Journey, The Robert Hicks – Promise
Keepers Connection, http://rapidnet.com/~jbeard/bdm/Psychology/pk/pk-tmj.htm
42.
Dager A., Media
Spotlight, listopad, 1994
43.
Seven Promises of
a Promise Keeper, dodatek The Power of a Promise Kept str. 4 in: “Promise
Keepers, Ecumenical “Macho-Men” for Christ?”…
44.
Tamtéž, str. 10
- Ryle J., Concluision of “Sons of Thunder”, Harvest Conference,
Denver, CO, listopad, 1990 in: “Widrig C, The Promise Kepeers Fax
Scandal”, http://www.whidbey.net/~dcloud/fbns/promisefax.htm
- Tamtéž
- Ryle J., Sons of Thunder, Morningstar Prophetic Newsletter, Vol 1,
No 4, zima 1991, str. 23 – 29 a Ryle J.,The Sons of Thunder,
http://www.dou-you-love.me.org/wsomers/thunder.html
- Ryle J., Charisma, únor, 1994, str. 14
- Randles B., otevřený dopis Billu McCartneymu in: “Widrig C, The
Promise Kepeers Fax Scandal”…
- Chavis S., The Grant Connection, radioprogram, 1. listopadu 1996
in: “Widrig C, The Promise Kepeers Fax Scandal”…
- James Ryle´s comments on the Beatles, PK fax, 1996 in: : “Widrig C,
The Promise Kepeers Fax Scandal”…
-
Poznámka: Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS
Cizí oheň
Úvod a obsah
1. Mesmer,
magnestismus a hypnóza
2. William Branham - největší
prorok?
3. Historie a učení
hnutí Pozdního deště
4. Paul Cain, svědek k výstraze
světa?
5. Derek Prince, učitel
národů?
6. Kenneth Hagin a jeho následníci
7. Benny Hinn, skutečný
otec Torontského požehnání?
8. Claudio Freidzon, dveře
pro Argentinu?
9. John Wimber a hnutí
Vinice
10. John Kilpatrick a
Steve Hill, duchovní obnovitelé Ameriky?
11. Promise Keepers, muži
všech denominací, spojte se!
Závěr
|