poslal Willy Tu a tam se setkávám se špatným či chybějícím porozuměním biblických pojmů spása a odměna, kdy si mnozí myslí, že spása je odměna sama o sobě a o další odměnu netřeba usilovat. Tak to ale není.
Apoštol Pavel by jiného mínění. Z tohoto textu v 1. listu Korintským 10-15 vyplývá jasný rozdíl mezi spásou (milostí skrze víru) a odměnou za vykonané dílo spaseného.
Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň.
Dalším místem je popis toho, co se odehraje před soudnou stolicí Kristovou (2K 5:8-10):
Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu. Proto se i horlivě snažíme, abychom se Mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme. Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré (odměnu) nebo zlé (trest).
Je zřejmé, že před soudnou stolicí Kristovou se budou muset ukázat jen lidé spasení. A z nich budou ti, kdo konali dobré, odměněni a ti, kdo konali zlé budou potrestáni.
Co je tím trestem? Matouš 8:12 (podobně 25:30) říká „... synové království budou vyvrženi do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.“
Mnozí také nemají jasno, jak je to se soudem národů z trůnu slávy, kdy Pán Ježíš Kristus rozdělí národy na ovce a kozly. Myslí si totiž, že před tímto soudem stanou i Boží děti, což je nesmysl.
„Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se tě, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘“ „Potom řekne i těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít, byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘ Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘ A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.“ (Mt 25:31-46, tj. do konce kapitoly)
Z této pasáže je jasně zřejmé, že budou před Pána shromážděny všechny národy. Boží děti nejsou národy. Boží děti tvoří jeden Boží lid, jeden vyvolený národ, který není z tohoto světa.
Ef 2:10 říká: Vždyť jsme Jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. Za tyto dobré skutky budeme odměněni. Avšak toho, kdo v těchto dobrých skutcích v tomto věku nežije nebude za co odměnit ve věku budoucím, v Miléniu, takže jej stráví ve zmíněných vnějších či nejzazších temnotách, kde bude pláč a skřípění zubů.
No, a nakonec tu máme 2. a 3. kapitolu knihy Zjevení, kde Pán Ježíš nadiktoval Janovi sedm dopisů sedmi sborům, v nichž někteří vítězí a ti ostatní nevítězí (mezi řádky). Vítězové jsou odměněni a poražení budou logicky potrestáni opakem toho, čeho budou vítězové ušetření nebo toho, co vítězům bude darováno, zatímco poraženým to darováno nebude.
