poslal oko
Zaznívá tu zhusta a vytrvale kritika katolické církve.
A opravdu byli v našich katolických řadách už všelijací borci; pomocníci VB, i nějaký ten lidový milicionář by se jistě našel. Tak, jako by se dnes jistě našel katolík, který si nechá hádat z ruky, z karet či z křišťálové koule. Obkládá se různými šutry, aby nasál jejich léčivou energii - ze stejného důvodu chodí jiný objímat stromy, dochází meditovat na jógu či do kurzů reiki, zabývá se numerologií, nebo si nechává sestavovat horoskopy u astrologa.
Protože správný hospodář nedává všechna vejce do jednoho košíku, lidé se sichrovali ze všech stran. A tak i na katolickém pohřbu se občas objevil třeba věnec se stuhou: Spi sladce. ZO KSČ.
Jenže co platí v tomto světě, neplatí ve světě duchovním.
Chceme - li totiž v boji o naši duši zvítězit, nezbývá než vsadit vše na jednu kartu.
A tou kartou je Trojjediný Bůh.
Jakýkoli pokus o posichrování si pozic ještě někde jinde se rovná prohře.
Třeba nám tedy neustálé obnovy - jak v rovině jednotlivce, tak i v rovině společenství. Jsme lidé s chybami a obvykle býváme kritizováni oprávněně. Bývá pravidlem, že své chyby nevidíme, ale naprosto jasně známe chyby na druhých.
A jakými znaky se vyznačuje živé společenství? Podle čeho je poznat?
Tím že roste, že se v něm neustále něco děje. Tam, kde je činnost dávající smysl, tam lidé přijdou. Pokud vás bylo před dvaceti lety třicet a dneska je vás pětadvacet - je to živé společenství?
Co tedy dneska nabízíme druhým?
Možnost někam patřit. Místo, kde můžou zažít
proměnu. Místo, kde si vás druzí váží, kde máte příležitost dát
dispozici svoje obdarování ve službě Bohu a druhým. Místo, kde vás budou
mít rádi a podporovat vás na vaší duchovní cestě. Místo, kde budou
naslouchat vašim potřebám a reagovat na ně....
Specifikum majoritní katolické církve bývá v tom, že když přijde na mši sto, dvě stě lidí, nelze se prakticky spolu důvěrně sdílet, vytvářet společenství v osobních vazbách, v rozhovorech.
Zavedli jsme ve farnosti jednu novinku.
Jedenkrát do měsíce po večerní mši se setkáváme "při víně a sýru" jen tak si spolu podebatovat o čemkoli podle chuti. Docela nás to sbližuje, v rozhovorech se vytvářejí nové vztahy přátelství s lidmi, které jsme předtím vídali jenom v kostele, však osobně jsme se znali jenom povrchně.
