Jakkoli je kniha Zjevení knihou takříkajíc historicko-prorockou, je zároveň knihou o době, v níž žijeme. Nežijeme v době evangelií či Skutků, a když, tak v době jejich pokračování; dnes není ani doba epištol (listů). Prostě žijeme v době naplnění proroctví starého i nového zákona, která se ještě nenaplnila a v knize Zjevení se završují. Proto je třeba zachovávat Slova tohoto proroctví, neboť ten čas je blízko (Zj 1:3d) - blíž, než kdy byl.

A jako každé období má svá specifika, česky své zvláštnosti, spočívající v tom, že jde, jak se říká, do tuhého. Dochází totiž k odhalení, což je význam řeckého slova αποκάλυψη (apocalypse, vysl. apokalypsi), lidí, věcí, církví, událostí, které se nikdy nestaly a už ani nestanou. Řecké slovo αποκαλυψις (apocalypsis), použité jako první slovo knihy Zjevení, znamená doslova ZVEŘEJNĚNÍ.

A proto vyžaduje naši opravdovou a soustředěnou pozornost - vždyť je to odhalení našeho Pána Ježíše Krista, které Mu dal Bůh.

Dřívější proroctví, která se ještě nenaplnila, jsou v jistém smyslu semínky, rozesetými v celé Bibli, která v knize Zjevení přinášejí ovoce, užitek, soud, naplnění toho, co se musí stát, aby byl uskutečněn Boží věčný záměr a dosaženo cíle Božího konání a obzvlášť budování Boží stavby, jíž je Nový Jeruzalém, Boží svaté město, Boží stánek s lidmi, choť Beránkova, popsaná v posledních dvou kapitolách. K tomuto cíli všechno směřuje a všechno se tomuto cíli musí podřídit - na nebi, na zemi a pod zemí. Kdo se nepodřídí, nebude mít na tom všem účast - počínaje nadcházejícím věkem, Miléniem a konče věčností v Novém Jeruzalémě.

Tož tak.