1 Korintským 7:25  "O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti."

Toto milosrdenství nedostává každý věřící v Krista (i když být věrný může dostat, když to tak Pán určí, není to však ve smyslu apoštolátu), ale pouze apoštolské magisterium (nepleťte si s katolickým magisteriem - katolíci mají v mnohém správné FORMY, ale špatný OBSAH, který není skutečný), které má pak od Boha pravomoc vyučovat ostatní věřící. Toto magisterium zná správný výklad Písem a zprostředkovává ho ostatním, kterým tento výklad není přímo dán a ani nemůže. Může jim však být předán tímto apoštolským sborem zprostředkovaně. Apoštolský sbor ho však obdržel přímo od Boha (Krista). Buď fyzicky, jako 12 apoštolů nebo duchovně, jako apoštol Pavel. A ten je pro nás v naší dispenzaci příkladem, když již nyní neznáme Krista v těle, ale skrze Ducha. Dnes se to děje pouze způsobem apoštola Pavla, potažmo starozákonních proroků a otců. Tedy v duchu. 

Na příkladu učedníků Pána Ježíše vidíme, že i takovýto apoštolský tým nebo jednotlivec (viz. apoštol Pavel) musí projít procesem uvádění do vší Pravdy. 

Pro tyto apoštoly v procesu učení platí toto Pánovo Slovo:

"Choďte (konejte běh svého života), dokud NEBUDETE MÍTI SVĚTLA." (Jan 12,36)

Když apoštolské magisterium (nebo jednotlivec) obdrží v plnosti toto SVĚTLO, protože ho k tomu Bůh speciálně vyvolil a určil, nachází se pak v tomto popisovaném stavu:

1 Januv 2:27  "Ale pomazání to, kteréž jste vzali od něho, v vás zůstává, a aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jakž pomazání to učí vás o všech věcech, a pravéť jest a neoklamavatelné, a jakž naučilo vás, tak v něm zůstávejte."

Tito Bohem najatí odvedenci jsou pak vyučeni tak, že je již nemusí nikdo učit, a jsou tak připraveni (skrze Pomazání) předávat učení a jeho výklad (aby i ostatní věřící pak byli v tomto stavu Pomazání) dalším věřícím a činit tak tuto níže popsanou apoštolskou práci:

V současné době nevím o nikom na světě, kdo by plně vyhovoval definici takového apoštolského magisteria nebo plně vyučenému jednotlivci. I když věřím, že určitě jsou dnes někteří na planetě v tomto procesu. Určitě jich je však jen hrstka. 

Už jen proto, že takoví lidé by museli mít ještě navíc splněnou podmínku jako Abraham, Mojžíš, Izaiáš, Ezechiel, Gedeon, národ Izrael na Orébu, Saul z Tarzu nebo apoštol Jan - a sice setkat se s Bohem bezprostředně TVÁŘÍ V TVÁŘ (aniž by Ho fyzicky viděli samozřejmě) v zážitku, který by je málem stál život. 

Protože je psáno:"Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem" (Ef 4,8). A pak brzo následuje pasáž o apoštolech a prorocích. Praví apoštolé a proroci, jež tvoří spolu s Kristem základ Církve, dostávají své povolání přímo a osobně od Boha. A to tak, že Bůh si je jako své zajatce (odvedence) přitáhne k sobě do Nebe (v těle nebo v duchu), což je život ohrožující zážitek s Boží mocí a Božím ohnivým Hlasem, který když slyšeli Izraelité pod Orébem přímo akusticky (fyzicky), tak prosili ať už k nim Bůh nemluví, jinak by zemřeli. Také Izaiáš bědoval, že v Pánově přítomnosti zemře a apoštol Jan padl k zemi jako mrtvý před hrůzou Boží svatosti.

Dnes je celkem dost lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou apoštolé nebo proroci a přitom se takto povolali sami, bez tohoto biblického osobního povolání Bohem. Ti však nevyšli s Boží autoritou, ale sami od sebe. Samozřejmě ovšem nevědomky. S Boží autoritou se vychází přímo od Božího Trůnu. U katolíků je to dokonce dáno lidskou volbou, což je již úplná blasfémie. V Církvi neexistuje demokracie, protože vše, co Bůh koná, je na základě k tomu předurčených osob - odvedenců s povolávacím rozkazem a nikoli dobrovolníků. Lidí, se kterými se Bůh osobně a individuálně spojí a dá jim příslušné pověření.