Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 418 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116471401
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami.
Vloženo Neděle, 10. leden 2021 @ 23:36:23 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko



Je tedy omylem vztahovat je do roviny osobní. Vyžaduje to ale i hodně nadhledu a osobní pokory. Když Platón založil svoji legendární školu, prohlásil směrem ke svým žákům, že kdo mu v diskusi dokáže, že se Platón v něčem mýlí, stane se jeho přítelem.

Když se tedy já logickým dokazováním snažím poukazovat na některé omyly, platí to samozřejmě i obráceně; Kdo z vás mně dokáže, že jsem se v něčem mýlil, od toho to budu požadovat za přátelskou službu.

Ale musíme se pořád pohybovat v oblasti zdravého rozumu a bez zbytečných emocí.





Toník nám zde ale vytrvale předkládá docela jiné modely ze "svého" světa:


Když já toto označím za nereálnou pohádkovou proměnu člověka, která neodpovídá realitě života, bere to velmi osobně jako útok:

Zde musím upřesnit, že to nikoli já si pletu křest s potápěním v jezeře.... Já se přece nenechal překřtít v jezeře u Poděbrad!


Změnu životního postoje  Písmo označuje jako   OBRÁCENÍ.
Obrácení je radikální změna v životním směřování.
Souvisí s pokáním, bez pokání není obrácení a naopak - ale pokání a obrácení nejsou věci totožné, jednoduše zaměnitelné.

(Sk 3,19)
Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,...



POKÁNÍ  se činí ze špatností, které člověk udělal a kterých nyní lituje a chce napravit důsledky svých hříchů - prosí Boha o odpuštění a o pomoc při nápravě způsobeného zla ....


(Sk 8,22)
Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána ....



Já musím spravedlivě hodnotit Toníkovu víru jako virtuální, neskutečnou, odtrženou od života.
Např.



Pokud člověk ještě nic neukradl, proč ho nazývat zlodějem?  A proč by měl takovýto člověk činit pokání z věcí, které neudělal?

Změnu životního postoje člověka Písmo nenazývá pokáním, ale  OBRÁCENÍM!


POKÁNÍ  je zármutkem podle Boha, který je doprovázen upřímnou lítostí nad věcmi, které jsme hříchy pokazili.


..."
Či snad může (podle tebe)  být i nějaký  "zármutek podle Boha " i nad tím, co špatného  jsi vůbec neudělal? Že zloděj se "zarmoutí" nad tím, že dosud nic neukradl?

Zkus si udělat v křesťanských pojmech trochu pořádek - takto tě záměny zbytečně vedou  na scestí.
"...

(Toníka se toto osobně dotklo a vyhodnotil to jako útok na osobu.



Jestliže se hříšník zhrozí nad svým stavem, ve kterém žije, zarmoutí se logicky nad svými hříchy, které už udělal. Nermoutí se přece nad věcmi, které neudělal! Kde jsi nechal zdravý rozum? Vždyť svým výrokem potvrzuješ mé stanovisko, že i v tomto případě hříšník činí pokání z toho, co udělal: "Může se stát, že se hříšník zhrozí nad svým stavem, ve kterém žije ...."


Toníkův závěr:
"
V křesťanských pojmech má smysl, aby zloděj udělal pokání (změnil svůj životní postoj) dříve, než někomu něco ukradne. Když zloděj udělá pokání (změní postoj) před tím, než někomu něco ukradne, nemusí litovat.

  V křesťanských pojmech má smysl, aby vrah udělal pokání (změnil svůj životní postoj) dříve, než někoho zavraždí. Když vrah udělá pokání (změní postoj) před tím, než někoho zavraždí, nemusí litovat ani vrah, ani příbuzní oběti, ani nikdo jiný.
"


Logické defekty, které já v tomto spatřuji:

Je nespravedlivé nazvat zlodějem člověka, který nic neukradl. Je stejně nespravedlivé (a mimoběžné) nazvat vrahem člověka, který nikoho nezabil.


Člověk nedělá nikdy pokání z toho, co neudělal, ale z toho, kde pochybil, co udělal nesprávně. Toto je skutečné  POKÁNÍ, toto je skutečný  "ZÁRMUTEK PODLE BOHA".



Změnit svůj životní postoj už v předstihu - před hříchem - je velmi dobrá věc. A učíme se jí trvalým sdílením svého života s Bohem. Takováto změna postoje k životu se nazývá obrácením, odvrácením od špatností.
Je ale zcela zavádějící označovat toto jako jakési  "pokání".


Pokání obnovuje naše směřování k Bohu, navrací nás zpátky do směru, ze kterého jsme se hříchem vychýlili




"Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami." | Přihlásit/Vytvořit účet | 85 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami. (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 11. leden 2021 @ 12:18:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
>>Jestliže se hříšník zhrozí nad svým stavem, ve kterém žije, zarmoutí se logicky nad svými hříchy, které už udělal. Nermoutí se přece nad věcmi, které neudělal! Kde jsi nechal zdravý rozum?<<

Tak toto bych nazval morálním defektem člověka, pokud se zarmoutí jen nad svými hříchy a nermoutí ho věci (zlé), které sám neudělal.

>>Člověk nedělá nikdy pokání z toho, co neudělal, ale z toho, kde pochybil, co udělal nesprávně. Toto je skutečné  POKÁNÍ, toto je skutečný  "ZÁRMUTEK PODLE BOHA".<<

Nikdy? Opravdu nikdy? To se pak nedivím té "logické křesťanské morálce", která začíná a končí jen u sebe sama. (Tady bych upozornil, že opravdu nejde o všechny křesťany.) Pro mne toto rozhodně není pokáním a vůbec ne zármutkem podle B-ha, ale pouhou lítostí nad sebou samým beze změny jednání. A má to daleko od činů spravedlnosti, tedy od spravedlného života. A obrácení? Jako změna životního postoje? Právě od toho má takové "pokání" pouze z toho, co člověk sám udělal, hódně daleko. Tedy, i co měl sám udělat a neudělal, má hódně daleko od skutečného pokání, které vyžaduje více než jen nápravu sama sebe. Lépe je napravovat nespravedlnost světa, než mínění o sobě sama - ono "pokání", co s pokáním a odvrácením se nemá vlastně společného nic. 



Re: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami. (Skóre: 1)
Vložil: Akuzativ v Úterý, 12. leden 2021 @ 08:21:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toník, Cizinec tu předkládá své náboženství, a to nevěrohodnou formou-----modely svého světa.

No, i z našich slov má zazářit Kristus, na kterého upírejme svůj zrak.



Re: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 17. leden 2021 @ 08:57:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami.

  Stando, a ty máš nějaký ten střet rozdílných ideí? Pokud ano, proč máš střety ideí?


  Pokud máš nějaký ten tvůj statečný střet tvých ideí, proč do tvého střetu tvých ideí zatahuješ cizí osoby a to dokonce hulvátsky lží typu "Když já toto označím za nereálnou pohádkovou proměnu člověka, která neodpovídá realitě života, bere to velmi osobně jako útok:", "Toníka se toto osobně dotklo a vyhodnotil to jako útok na osobu." nebo osobní navážky typu "Já musím spravedlivě hodnotit Toníkovu víru jako virtuální, neskutečnou, odtrženou od života."

  Mimochodem - k té osobní narážce na mou viru mi stále dlužíš odpověď.

  Svou víru jsem ti popisoval mnohokrát, ale stále jsi nenapsal, co konkrétně máš proti tomu, že věřím Bohu, manželce, lidem okolo sebe?

  Když člověk věří Bohu, manželce, dětem, rodičům, lidem v práci, partnerům, sousedům, lidem v církvi, tak je to 𝓹𝓻𝓸 𝓽𝓮𝓫𝓮 virtuální, neskutečné, odtržené od života?

  Proč? Co tě v životě potkalo tak strašného, že věřit Bohu a lidem je 𝓹𝓻𝓸 𝓽𝓮𝓫𝓮 virtuální, neskutečné, odtržené od života?


  Jo, odpovědi ke konkrétním tvým nápadům dlužíš i na ostatních místech.

     Stále na tebe čekají k zodpovězení otázky ke svátosti křtu miminek, v čem konkrétně nemám pravdu, když jsem popisoval konkrétní zkušenost z ŘKC - psal jsi, že a v ani jednom nemám pravdu, ale pak jsi postupně potvrdil všechno co jsem psal.  V čem konkrétně jsem v tom svědectví neměl pravdu, jsi nenapsal.

      A nezodpovězené otázky k tématu diskuze či k tomu, co jsi psal, na tebe čekají i tady a tady (a na mnoha dalších místech).

      Toník




Re: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 17. leden 2021 @ 09:38:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

  Ke tvým novým nápadům, Stando. Nevím, co máš za písma co kde ta tvoje písma nazývají.

  Křesťané mají Písmo svaté, Bibli. 

  Tak, jako toto písmo nazývá určitou akci "βαπτίζω", což v češtině znamená "ponoření" (a ne "potápění", které stále znovu vytahuješ ty - asi proto, že ŘKC na Moravě ve středověku potápěla lidi, co se dali pokřtít?) tak také písmo nazývá určitou akci slovem " μετάνοια [obohu.cz]", což v češtině znamená "změna smýšlení" a také "ἐπιστρέφω", to je "obrátit se, vrátit se".

  Slovo "μετάνοια" překladatelé do češtiny obvykle překládají jako "pokání" a to většinou i římskokatoličtí překladatelé. Snad jen ten OMP to přeložil jako "změňte smýšlení" a v liturgickém překladu je "obraťte se". Ale v liturgickém překladu si taky pletou pokání s lítostí....

  Obsah "pokání", tedy "Změnit smýšlení" a obsah "obrátit se" se do značné míry v duchovním významu překrývají. 

  To "změnit smýšlení" pak neznamená "konverzi", jako v náboženství, kdy člověk navenek konvertuje, ale uvnitř je stejný, ale znamená to vnitřní změnu, změnu nitra člověka, když člověk "změní smyšlení" a už není stejný.





Logické defekty, které já v tomto spatřuji:

Je nespravedlivé nazvat zlodějem člověka, který nic neukradl. Je stejně nespravedlivé (a mimoběžné) nazvat vrahem člověka, který nikoho nezabil.

  To je fakt logický defekt, Stando. A je zvláštní, že takové logické defekty vymýšlíš.




  Taky jsem ti k tématu psal článek "svoboda nebo bezbožnost", když jsi propagoval tvou "svobodu" hřešit. Tak jen citace z toho mého článku ke tvé "svobodě" vybírat si dobro a zlo, abys věděl, jak zhruba používáme pojmy "zloděj":


Svoboda vybírat si dobro nebo zlo     

  Někteří lidé mají představu, že ve světě existuje svobodná volba "vybírat si dobro a zlo", svobodně si vybrat, jestli člověk "hřeší nebo nehřeší". 

  Přemýšlím nad tím, jak to asi vypadá: Jestli takový člověk co si svobodně vybírá dobro a zlo se někde ocitne s hezkou ženou, tak se svobodně rozhoduje, jestli se s ní vyspí, nebo ne. 

  Když si s někým povídá, tak se svobodně rozhoduje, jestli bude mluvit pravdu, nebo jestli bude lhát a vymýšlet si. Když se mu něco nepovede, tak se svobodně rozhoduje, jestli se bude rouhat, nebo dobrořečit Bohu.



  Když jde někdo do obchodu a zcela svobodně se rozhoduje, jestli za zboží v obchodě zaplatí nebo zda si ho odnese bez placení, tak takovému člověku neříkáme "svobodný" člověk, ale nazýváme ho třeba "zločinec", "zloděj", "podvodník", člověk "amorální", "zlý", "bezcharakterní" a podobně

  Pokud člověk pobíhá po ulici a má "svobodu" sbalit na potkání kohokoliv a vyspat se s ním, neříkáme, že je "svobodný", ale říkáme, že je "sukničkář", "nevěrník" nebo "záletník"

  Stejně nazýváme člověka, který má svobodu lhát, ubližovat druhým, rouhat se Bohu nebo má jakoukoliv jinou "svobodu" vybírat si zlo.


  "Normální" svobodný člověk má jen jednu jedinou svobodu: Vzít si zboží, zaplatit ho na kase a teprve pak si ho odnést domů. Má nulovou svobodu zboží ukrást bez placení a taková "svoboda" mu v životě vůbec neschází, neomezuje ho. 

  Stejně tak ho neomezuje mluvit pravdu, nespat s každým na potkání nebo nerouhat se Bohu. Pokud se straní zla, nepřipadá si nesvobodný, ba naopak: svoboda od zla normálního člověka v životě posiluje. "Svoboda" krást, lhát, podvádět či vybírat si jakékoliv jiné zlo není člověku k ničemu užitečná, není v životě člověka potřebná. Bez téhle "svobody" není normální člověk žádným způsobem omezen. 





  A pak ke tvému nápadu "Je nespravedlivé nazvat zlodějem člověka, který nic neukradl. Je stejně nespravedlivé (a mimoběžné) nazvat vrahem člověka, který nikoho nezabil." ještě citace z křesťanského učení [obohu.cz], která by ti mohla pomoci odhalit, kde jsi ten tvůj logický defekt udělal. Říkal to Pán Ježíš, mohlo y ti to pomoci, pokud tedy máš zájem, abys ten tvůj logický defekt odhalil.



Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚ Nezcizoložíš.‘  28Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci. "

"Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‚ Nezavraždíš.‘ Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se bez příčiny hněvá na svého bratra. Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka ‘, propadne veleradě. Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, propadne ohnivé Gehenně."


  Pokud by ti k objevení tvého logického defektu nepomohl ani tento naprostý křesťanský základ, tek jen malé pošťouchnutí.

  Co myslíš, Stando: Bylo by spravedlivé nazývat vrahem Stalina a Hitlera, i když by nikdy nikoho v životě nezavraždili?

  Toník



Re: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 17. leden 2021 @ 12:01:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Člověk nedělá nikdy pokání z toho, co neudělal, ale z toho, kde pochybil, co udělal nesprávně. Toto je skutečné  POKÁNÍ, toto je skutečný  "ZÁRMUTEK PODLE BOHA".

  To asi budeš psát o tom vašem "po" co je po "kání", o lítosti, jak jsi psal "Lítost nad hříchy = pokání."?

  Ke tvojí lítosti a ti opět můžu napsat naše učení [obohu.cz]:

  „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy;  a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. 

  „Potom řekne těm po levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, který je připraven pro Ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi napít, byl jsem cizincem, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mne, byl jsem nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mne.‘ 

  Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového, žíznivého, jako cizince, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘

  A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života.

  (A jinde se píše, že tam bude pláč a skřípění zubů - pláč a skřípění zubů, to je ve chvíli, kdy má člověk dokonalou lítost).

  Co myslíš, Stando, čeho ti lidé po levici budou litovat? Budou litovat toho, co udělali, nebo spíše budou litovat toho, co neudělali?


  Tedy i litovat může člověk toho, co neudělal. Tím spíše je lepší, když udělá pokání z toho, co neudělal dříve, než bude pozdě a bude muset litovat - třeba až tak, že z toho litování bude pláč a skřípění zubů [obohu.cz].



  K tématu a ke tvým nápadům a zmatkům ti doporučuji například článek "Tajemství života, v němž nemusíme litovat".

  Toník



Re: Střety rozdílných ideí nejsou žádným soubojem mezi osobami. (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pondělí, 18. leden 2021 @ 09:48:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pánové oko a cizinče. Nejdříve se sjednoťte co je hřích který vede podle apoštola ke smrti a jak následně tuto situaci stavu smrtelného hříchu řeší vlažní křesťané, sektáři co tvrdí, že jsou křesťané a jak praktikující katolíci a pravoslavní. Cizinec v tom nemá jasno, všichni známe jak obdivoval "statečnost" muže, který pro zatvrzelost v hříchu cizoložství utekl od manželky a opustil děti, aby následně uzavřel další manželství se svou konkubínou, jehož příběh nám zde sdělil s konstatováním, že to byl přední muž nějaké sboru, možná hasičů. A následně si vydefinujte co je lítost a co je pokání. Zjevně jste to zde ani jeden rázně a jednoznačně nevyjádřili, ale pořád zde šermujete o lítosti a o pokání, ale nic z vás nevypadlo. 



Je to vážně tak složité? (Skóre: 1)
Vložil: martino v Úterý, 19. leden 2021 @ 16:52:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
 Je to vážně tak složité? Opravdu je třeba napsat desítky komentářů? Opravdu si křesťané nevědí rady, jak řešit své selhání a musí proklábosit na toto jednoduché téma tolik dnů až týdnů, když i dítě které jde k prvnímu svatému přijímání, to musí a vyřeší? Nebo to mnozí řeší podle návodu pana Luthera? „Za den můžeš tisíckrát hřešit, ale vírou nabýváš zpět ospravedlnění.“ Žádná lítost, žádné pokání, tak zničil Luther svým stoupencům pramen milosrdenství k věčnému životu, když je odstřihl od svátosti pokání a do ruky jim dal vstupenku do věčného ohně. Tak bych tomu rozuměl, když si připomenu texty Cizince, jak zde glorifikoval cizoložníka, co opustil manželku a děti a oženil se s konkubínou a nezapomněl, že to byl významný muž nějakého sboru, určitě ne křesťanského. Takže se znovu ptám, jednáte vy mimo Církev po spáchání hříchu, který vede ke smrti, podle návodu Luthera nebo na základě učení Církve?


Protože smrtelný hřích v nás zasahuje životní zdroj, kterým je láska, vyžaduje náprava nový zásah Božího milosrdenství a obrácení srdce, které se obvykle uskutečňuje ve svátosti pokání. „Jestliže se vůle zaměří na nějakou věc, která sama sebou odporuje lásce, jež nás směruje k poslednímu cíli, už tím se hřích stává smrtelným, … ať už je namířen proti Boží lásce, jako např. rouhání, křivá přísaha, nebo proti lásce k bližnímu, jako např. vražda, cizoložství. Když se vůle hříšníka obrátí k nějaké věci, která v sobě nese nepořádek, ale není namířena proti lásce k Bohu nebo bližnímu, je to hřích všední, jako např. prázdná slova, nevhodný smích.“ KKC 1856



Podle církevního přikázání „každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy“. Kdo si je vědom, že se dopustil smrtelného hříchu, nesmí přijímat svaté přijímání, i když má velikou lítost; nejprve musí dostat svátostné rozhřešení KKC 1457



Pokud se věřící křesťan dopustí těžkého hříchu a je schopen užívání rozumu, pak první, co následuje, je zaplavení duše hlubokou lítostí, která člověku vyčítá jeho zlý skutek a takový člověk usiluje o nápravu svého života a zahlazení hříchu.


Lítost zaujímá první místo mezi úkony kajícníka. Je to „bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu, spojené s předsevzetím v budoucnu už nehřešit“. KKC 1451


  Člověk nacházející se ve stavu těžkého hříchu srdcem ponořeným v lítosti usiluje o přiblížení se ke Spasiteli s touhou být očištěn, jako např.žena z Evangelia, která přišla za Ježíšem a lítost prožívala tak, že plakala nohy mu smáčela slzami a vlasy je utírala. Hříšník si je vědom, že bez lítosti nemůže přistoupit ke svátosti pokání – svaté zpovědi, protože jinak by jeho vyznání bylo neplatné. Nelze tedy říci jako Cizinec, pokání=lítost. Lítost totiž předchází před pokáním, tedy před svatou zpovědí - vyznáním hříchů.


  „Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.“ KKC 1422


A teprve po vykonaném vyznání hříchů což je svátost pokání nebo také svátost smíření, lidově svatá zpověď obdrží kajícník před rozhřešením i uložené praktické pokání jako modlitbu, dar, návštěvu nemocného apd. tedy nějaký skutek milosrdenství. Z citace učení Církve jsem jasně a srozumitelně rozlišil a oddělil lítost jako první a následně svátost pokání, což je vyznání hříchu / komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, odpuštěny nejsou, Jan 20:23 / a jako poslední je povinnost vykonat určené pokání skutkem praktickým, určené knězem. Co k tomu chcete ještě přidat ubrat, když toto Církev praktikuje 2000 let!?



Stránka vygenerována za: 0.78 sekundy