Křesťanský ultras Daniel B. napsal kdysi na OSU, že pokud by lidský život nebyl věčný - t.j. nikdy nekončící, neměl by vůbec žádný smysl - takový život by neměl žádnou hodnotu, smysl ani účel. To samé jinými slovy tvrdí i apoštol Pavel. Tvrdil, (Daniel B.) že Bůh k němu promluvil v době, kdy byl ovládán démony, protože jeho předci údajně vyvolávali Satana nebo něco tak na ten způsob - jenže dle toho, co jsem tak mezi řádky četl, je docela možné, že ti domnělí démoni byli pouhým to projevem noogení neurózy, způsobené nezměrnou touhou po naplnění objektivního smyslu života, z čehož jaksi vyplynul požadavek na faktickou nesmrtelnost ega či vlastního vědomí. No a pak už to bylo jednoduché - anonymní pisatelé Nové Smlouvy mu nejenomže přislíbili nesmrtelnost, ale zároveň mu slíbili i nadstadardní kvalitu takového života: žádná bolest, žádné útrpení, žádný smutek - zkrátka permanentní blaženost. Jak se praví - slibem nezarmoutíš.

Otázkou je, zda věčnost sama o sobě zajistí subjektu jeho objektivní smysl? Když budu mít na zahradě pařez, který bude z nějakého super-materiálu a tudíž bude ve vesmíru existovat nekonečně dlouho, implikuje to zcela automaticky to, že existence onoho pařezu má nějaký objektivní (vyšší) smysl nebo účel?

Jenže naše psychika takhle funguje - lidé (bezbožníky nevýjímaje) potřebují vidět nějaký cíl, nějaký účel, nějaký smysl. Když budu ze dřeva stavět třeba dětské hřiště, s tím, že si tam pak šprgálové budou po odpoledních hrát, člověka to jaksi naplňuje elánem. Když bych to samé měl dělat s tím (byť za finanční odměnu), že následující den to všechno srovná ze zemí buldozer, práce půjde od ruky dost špatně a člověk se bude sám sebe ptát, proč to vlastně dělá - za tímto postojem netřeba hledat nějaké duc***** či ezoteriku, tohle se dá docela dobře vysvětlit i materialisticky. No a se životem samým je to tak trochu podobné - jen s tím, že někteří jedinci to prožívají mimořádně dramaticky a nedojdou klidu, dokud si to nějak vnitřně nevyřeší - a bezmála 2000 let staré utopistické sliby, že je přijde zachránit létající muž, který vstal z mrtvých tak padnou "na úrodnou půdu" i u jinak inteligentních a univerzitně vzdělaných lidí, kteří by jinak jen stěží mohli brát vážně např. to, že nemovitost může onemocnět malomocenstvím nebo že malomocenství se dá vyléčet pomocí rituálu, kde figurují krvavé zvířecí oběti ... no jo, jenže ona poptávka po věčném životě přesahuje nabídku - není moc z čeho vybírat a tak se lidé prostě upírají k tomu, co je zrovna na trhu a ideálně to má tisíciletou tradici, což by měla být záruka - že na tomhle by opravdu něco mohlo být.

Podívej, Voto, je to Tvá věc. Já si třeba zásadní životní světonázory nevytvářím na základě toho, jak vnímám chování několika málo lidí okolo sebe. Přišlo by mi to příliš 'weak' (alias stavba na písku). Je mi obecně bližší jít mnohem více do hloubky podstaty věcí - viditelných, ale i neviditelných. Nicméně mohu být vděčný Bohu, pokud i mé působení zde přispělo k tomu, aby ses vydal na cestu, která Ti je blízká a která odhalila pravdu o Tobě. Určitě lépe než léta působení v křesťanských organizovaných církvích, kde se Ti roky dařilo své skutečné touhy, vyjádřené Tvou aktuální vírou, nechávat skryté - a tím myslím skryté pravděpodobně i před Tebou samotným. Taky to myslím upřímně a hlavně v dobrém, podobně jako Ty - a věřím Ti to.

Sám už jsem nyní psal velmi obecně, většinou maje na mysli lidi zcela mimo GS, které tu nikdo nezná. Ty ses rozloučil takto, skrze jmenování konkrétní uživatelů, s patřičným komentářem. Je to Tvá volba. Nemám potřebu to dále rozebírat a pitvat se v tom. Mně toto nikdy blízké nebylo. Žel nebylo pro mne možné se do toho, co se tu děje a dělo, nenechat zatáhnout, a být zároveň velmi aktivním. I proto jsem musel odejít z GS. 

Domnívám se, že kdybys mne zažil v reále, velmi by ses divil. Ale což, užívej si těchto dní, a dalších let, podle míry víry, kterou Ti Bůh udělil.

V pokoji,

wollek