poslal vatatu Ahoj Jožko!
Ty jsi napsal:
"Je to vždy záplava Božích a Tvých slov. Ale právě, záplava. Možná pro vysokoškoláky je to dobré, ale pro nás průměrné to není."Nepíši již já, ale píše tobě a vám všem skrze mne Ježíš (Galatským 2,20, Koloským 1,27, 2.Korintským 13,5), tomu věřím. Není to záplava mých slov, protože jsem následoval Ježíše se svým křížem na Golgotu a tam jsem spolu s ním zemřel. Ten život, který zde nyní žiji již není můj, ale Ježíšův se vším všudy, z jeho myšlením, cítěním i jeho vůlí. On je mou hlavou a já údem jeho těla. Nedělám nic o čem nerozhodne On jako hlava, ba ani nemůžu, protože již nežiji vedle něho, ale v něm a On ve mně, tak věřím. A ani ta víra není moje, ale jeho. Kdo se bojí takto zemřít s Ježíšem na kříži a bojí se nechat žít jenom jeho v sobě, ten bude vždycky jenom průměrný, ale výzva Ježíše je jasná: ,,Buďte svatí a dokonalí jako je svatý a dokonalý váš nebeský Otec."
Je to celé o naší smrti v něm a jeho životě v nás, protože tak se člověk stává dokonalým., Ježíšovým životem v nás. Ježíš v nás však nebude žít svůj život, pokud my nezemřeme.
A skutky, které chcete dělat pro Boha, jsou Kainovým myšlením a důkazem vašeho života.
Neexistuje u Boha žádný mix lidských a Božích skutků. To učí pouze náboženství, kterému jsem zemřel.
Jestli chcete být aktivní v zalíbení se Bohu, tak všechny své skutky uvalte na něj, úplně se jich zřekněte a odevzdejte je jemu. On pak způsobí, že budete naplněni jeho skutky, o kterých pak nemusíte rozhodovat vy, kdy a jak se stanou, ale v každém okamžiku tohoto pozemského života o nich ve vás rozhodne Ježíš, jako vaše hlava.
Potom jasně uvidíte pravdu, která je zjevena i v Genesis 4,7 v kralickém překladu a v překladu Pavlíka, při čemž v ostatních českých překladech je pravda v tomto verši překroucená, aby to tak napomohlo tělu a tělesnému myšlení. Že to tak není možné přeložit, jak je to v těch ostatních překladech, je jasně vysvětleno v Římanech 7,18-21.
A proč je těžké pro vás to pochopit?
Protože nejste ochotni jít k Bohu a zeptat se na to. On by vám odpověděl. Ale vy nechcete a to je vaše chyba, ne Boží. A vy nechcete, protože si myslíte, že jste již dost znalí věci, přitom pak tvrdíte, že jste průměrní.
Toto píšu ne proto, abych vás zahanbil, ale proto, abych vám pomohl otevřít oči.
A tak zjednodušeně, to dobré činění, popsané v Gn 4,7 je věřit Bohu, že jenom On může konat dobré skutky, a věřit tomu, že člověk může konat pouze zlé skutky. Pokud si člověk myslí, jako Kain, že může konat své dobré skutky, a potom je předložit Bohu jako svůj obětní dar, ten činí ne dobré. A když takto činí ne dobré, tak se v jeho blízkosti uvelebí hřích, protože lidské skutky a hřích jsou jako siamská dvojčata, nejde je od sebe oddělit tak, aby nezemřela. Jejich život spočívá jedině v tom, že jsou nerozlučně spojená.
A tak proto, aby člověk mohl pro Boha stále konat své dobré skutky, a aby mohl za ně očekávat budoucí odměnu, tak proto vymyslel fintu, jak obejít smrt kříže.
Ta finta spočívá v neustálém vyznávání svých hříchů, což dokazuje, že neustále hřeší, a potom následně neustále opakující se posvěcování sebe sama snahou o další své dobré skutky.
Tomu říkám chození kolem vlastní osy v kruhu stále dokola, to je kolem středu, kterým je já.
Takto se člověk nikdy nepřiblíží k Bohu, protože sám o sobě tvrdí:
,,Já budu dělat své dobré skutky pro Boha a když se mně to nepovede, tak já budu činit pokání tak, že to já vyznám Bohu, a potom se zase já budu snažit dělat své dobré skutky pro Boha."
Toto však není pokání podle Boží vůle.
Pokání podle Boží vůle je ZMĚNA MYŠLENÍ, které říká:
,,Bože, já nedokážu udělat nic dobrého, i kdybych se rozkrájel. Děkuji ti, že jsi poslal svého Syna Ježíše, který za mně zemřel , a jedině On nyní může ve mně konat a koná dobré skutky."
Bez síly víry v Boží slovo, že se samo uskuteční v lidských srdcích, kde přebývá, to nejde uskutečnit, protože člověk uvidí svou tělesnou vášeň, jak se k němu blíží, lekne se, že by mohl zhřešit a tak zemřít, a tak se ze všech svých sil začne té své zlé touze bránit. Když se mu to podaří, tak je sám v sobě povýšen tím úspěchem, a tak to předloží Bohu, jako svůj obětní dar. ,,Jděte ode mně pryč pachatelé těchto nepravostí", řekne jim jednou Ježíš.
Ten člověk, který to takto dělá totiž nevěří, že již přece zemřel s Ježíšem na kříži, a tak mu již žádná jeho zlá touha nemůže ublížit, protože již je ukřižovaná spolu s Ježíšem na Kříži.
A když se již této své zlé touhy ve svém srdci nebojí vírou v Ježíšův Kříž, tak s ní nebude bojovat silou své vůle, nebude jí potlačovat ve svém srdci, a ona tak ztratí svou moc a zmizí jako pára nad hrncem.
Z jediného zdroje čerpají lidské vášně svou moc, to je ze strachu člověka, že zhřeší, a tak zemře.
,,Zemřeli jsme spolu s Pomazaným" (Kristós-pomazaný), nikdo, kdo takto zemřel, již nemůže zemřít podruhé.
Jožko!
Ta záplava slov, to jsou řeky živé vody. Kdo se snaží plavat, ten se utopí. Kdo se nechá unášet proudem těch slov, toho ta slova ponesou.
Jirka
