4Musel však projít Samařskem. ·  

5Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému synu Josefovi; ·  

6tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne.  

 Samařsko byla to oblast, které se židé vyhýbali. Když si tímto územím mohli zkrátit cestu, raději si vybrali cestu delší obklikou. Ale Pán  Ježíš naopak nemá důvod se této oblasti vyhnout. A klidně se vydává na cestu Samařskem.   Tehdy, když tudy Pán Ježíš procházel, tak tam žili Samařané.   Byli to lidé, kteří  mají zvláštní původ.  Oni sami se považovali za potomky Jákoba, ale jejich území se stalo po rozpadu izraelského království  po smrti krále Šalamouna Královstvím severním a bylo pak zničeno Asyřany.Možná došlo i k promíšení s jinými národy,ale určitou víru si dochovali. Prostě mezi nimi a židy byly určité náboženské rozpory,  

   Je poledne a je také asi pořádné horko. Pán Ježíš si chce trochu odpočinout a ví také dopředu, že má jiný úkol. Pošle tedy učedníky do  blízkého městečka, aby něco nakoupili  k jídlu a posadí se  u studny Ta studna je historická. Nechal ji vybudovat Jakob. V poledne ke studni nikdo pro vodu moc nechodí.  Tam se chodívá ráno, kdy není horko a chodí tam jenom ženy. Nyní však se džbánem pro vodu přichází žena, která si úmyslně vybrala tento čas, protože se nechce stýkat stýká s ostatními ženami. Ona totiž nežije životem řekli bychom normálním, ale  střídá muže a tak je předmětem pohoršení. To je ten pravý důvod, proč přichází v  tuto dobu.  Když přichází, patří u studny muže, který tam asi sedí.  Je to hezký muž v nejlepších letech, což asi ona vzhledem ke svým zkušenostem s muži, umí posoudit.  Muž se jí asi i líbí. A ten muž ji osloví. Už podle hlasu, to je podle galilejského nářečí poznává, že ten muž je žid. Co tady dělá, přece této  oblasti se židé vyhýbají.?  A ten muž na ni promluví, což nebývá obvykle.   

 „Dej mi napít!“   

 Je to pochopitelné, protože Pán Ježíš má žízeň, ale nádobu na vodu nemá.   A tak žena také zahájí konverzaci  

 "Jak ty jako Žid můžeš chtít ode mne, Samařanky, abych ti dala napít?“    

Ne,že by žena nechtěla tuto drobnou službičku vykonat, je pořád jeho přítomností překvapena, diví se , že to chce od ní zrovna žid, když se přece židé se Samaritány nebaví  a ještě k tomu od ženy.   A Pán ježíš reaguje druhou otázkou.

   „Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.“  

 Jinými slovy? Kdybys věděla, kdo jsem , pak bys mne požádala o něco, co má větší cenu než tahle obyčejná voda.   Otázka začíná, kdybys věděla, kdybys znala???   My na tom býváme také někdy podobně, že nevíme a neznáme. A je tu to slůvko, kdyby. A pak bývá pozdě.   Žena poslouchá a ještě nerozumí. Uvažuje logicky.  

 „Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu?

 A už vůbec nechápe, co je to ta živá voda?   

2Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda.“  

 Žena tedy pořád zaměňuje vodu ze studny se živou vodou, o níž hovoří tento pán.    A tak musí jí vysvětlit jakou živou vodu měl na mysli.   Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíz

   Žena to stejně ještě nechápe. Asi si ten muž si ze mne dělá legraci, asi se mnou jen tak koketuje.     A proto také tak odpoví, aniž by věřila či chápala tohoto muže. Dovedu si představit její typický ženský tón  a svádějící úsměv.   ·  ¨

5Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ 

   Jistě to nemyslí vážně a začíná celý rozhovor chápat jako žena, která si může zakoketovat s krásným mužem. Možná či určitě je to pro ni  příjemné.      

 Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“    

 A nyní musí  s pravdou ven. Ale jak to říct? Lepší bude, když řeknu, že nemám. Třeba tím budu pro něho přitažlivější. Taková  s prominutím žen, ženská taktika. Budu se mu víc líbit než, kdybych řekla, že jsem zadaná.   ·  

17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“  

 Ona řekla polopravdu. Má i nemá. Z hlediska zákona nemá, ale z hlediska morálky žije s mužem. Zase tak veliký hřích nespáchala, když řekla nemám. On to  přece nepozná a ani  to neví.   Ale pak následuje to, z čeho je v šoku. To prostě  nečekala.   ·  

18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“       

Konec koketování. To není obyčejný muž, když tohle o ní ví. Ten přesný počet zná jen ona sama. A najednou ta žena se začne zajímat o něco jiného. Už ji ten muž nepřitahuje jako muž, ale jako prorok . A židé ani Samaritáni se už více než tři staletí nesetkali  s prorokem. A ženu najednou zajímají náboženské a duchovní problémy     ·  ¨

19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. ·  

20Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, na němž má být Bůh uctíván, je v Jeruzalémě!“  

 Ona si uvědomuje ten rozdíl mezi židy a svou skupinou. Co je správné, co je pravda? My tady nebo Jeruzalém??     ·  

21Ježíš jí odpoví: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě.  

 Žena  nemůže vědět, že za necelých 40 let bude Jeruzalém v troskách a stejně tak válkou zničena i jejich země. Nemohla to pochopit, ale byla ji sdělena pravda. Tak jako my dnes nedokážeme plno věci a proroctví pochopit a přitom mohou být pravdivé. A dál tento pán pokračuje:   ·  

22Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, neboť spása je ze Židů. ·  

23Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. · 

24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“   Toto už je náročnější řeč. Žena přemýšlí a vysloví něco, co je překvapivé.     · 

25Žena mu řekla: „Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko.“   

Tohle nevyslovil ani nikdo z kněží. Ona neřekne, že přijde. To znamená v budoucím čase, ale máme to sloveso přítomném čase: Vím, že přichází  a kdo? Kristus. Jakou úžasnou pravdu vyslovila. A druhá část toho, co řekla, je ještě zajímavější: 

 "Ten až přijde, oznámí nám všecko.“ 

    Kde je ještě toto napsáno?   

 Jan 14 ·  

25Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. ·  

26Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.   

Ta druhá část její řeči je tedy o Duchu Svatem, který ještě nepřichází, ale přijde. Jaká úžasná pravda?   To říká cizímu pánovi, o kom ještě neví, kdo vlastně  je.     ·  

Ježíš jí řekl: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“    

a ta žena? ·  

28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: ·  

29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?“       

Takže ta žena prožívá něco, co dosud neznala. Mesiáš, Kristus a stojí před ní. Jiná žena či někdo jiný by tohle zpochybnili. Řekli by, kecáš či něco podobného. Víme, jak sami farizejové a kněží mluvili o Pán Ježíši, když se dozvěděli, že má být Mesiáš. Ale ona je plná radosti. Takové radosti, že zapomene na džbán  s vodou a běží do města. A musí tuhle novinu a zážitek říci co největšímu množství lidí a je jí jedno, že sama tak se přiznává k svým hříchům, když hovoří o tom, podle čeho Mesiáše poznala. Ona už nepotřebuje žádný zázrak , ona prostě uvěřila a má z toho radost a musí se o tuto radost podělit  se všemi. Běžte se podívat na Mesiáše Učedníci právě asi přicházeli  a už dálky spatřili jak Pán Ježíš hovoří se ženou a jak ta žena najednou kvapně odchází.   · 

31Mezitím ho prosili jeho učedníci: „Mistře, pojez něco!“ ·  

32On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.“ ·  

33Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“     

   I sám Ježíš je tím vším, tou reakcí té ženy dojat, že ani nemá chuť k jídlu.   Proto říká, že se již nasytil jiným pokrmem,  a  vysvětluje učedníkům:   ·  

34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. ·  35Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. ·  

36Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. ·  

37Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. ·  

38Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete.“  

 Víte člověk má radost, když se dobře nají  a napije. To všichni známe. Prostě jsme uspokojili naše biologické potřeby. a cítíme se pak dobře, pokud jsme to zase nepřehnali a nepřejedli se.   Ale smysl Pána Ježíše není v uspokojování biologických potřeb. On přišel na svět kvůli něčemu jinému. A on prožívá obrovskou radost, když lidé v něho uvěří, uvěří, že je Mesiáš, že ho Otec poslal, aby lidi zachránil. On se raduje jako ten pastýř nad ztracenou ovečkou. Proto zapomene na tělesný hlad, protože tohle je silnější  a pozitivnější zážitek.   Podívá se na učedníky a vnímá jejich tváře plné údivu a bohužel také nepochopení. A proto jim podává další vysvětlení. Třeba z toho něco pochopí.Je to trochu náročnější. Požívá příklady toho, co vidí. Vidíte to pole, jakou má barvu. Je čas sklizně. Trvalo to 4 měsíce od setí a nyní budou brzy žně. A  platí takové rčení, které sám uvádí, že jeden rozsévá , druhý žne či sklízí. A nyní je čas žní i v tom duchovním smyslu. A vy jste v době duchovní žně, protože to samařské město, kam vkročíme, je plni duší žen a mužů, duší, které sklidíme pro Pána Boha,   A tak je to s vámi. Někdo už před vámi víru zasel  a teď sklidíme úrodu. Já vás tam posílám, abyste sklidili, co to už byl zaseto  a nyní dozrálo. Zaseta byla víra, že přijde Mesiáš a nyní dozrála.   Ajak to dál probíhalo?   ·  

39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Všecko mi řekl, co jsem dělala.“ ·  

40Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. ·  

41A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. ·  

42Oné ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, cos nám ty o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa.“ ·  ¨

43Po dvou dnech odešel Ježíš odtamtud do Galileje. 

   Takže tahle Ježíšova chvíle u study a rozhovor se samařskou ženou měl velký význam. Ta žena ve víře dozrála, protože Ježíše přijala. A jak vidíme , tak nejenom ta žena. Nečteme, že by v tom samařském městě, kterým židé opovrhovali, byl někdo, kdo by se Pánu Ježíši vysmíval. Mnoho jich uvěřilo a to nejen kvůli té ženě, ale čteme, že pro jeho slovo. Mnozí se s Pánem Ježíšem tedy sobě setkali, slyšeli jeho hlas a vnímali jeho slova a tím uvěřili. Jaký rozdíl od většiny židů  a kněží a farizejů. Zůstává tu dva dny a když se hodlá město už opustit, prosí ho, aby zůstal.   Ale jeho čeká další pole hledání a zachraňování duší.         

Hezké vánoce.