20Tehdy k němu přistoupila matka synů Zebedeových se svými syny, klaněla se mu a chtěla ho o něco požádat. ·

21On jí řekl: „Co chceš?“ Řekla: „Ustanov, aby tito dva moji synové měli místo jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvém království.“ ·  

22Ježíš však odpověděl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já mám pít?“ Řekli mu: „Můžeme.“ ·  

23Praví jim: „Můj kalich budete pít, ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž je připravil můj Otec.“ ·  

24Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry.   Ta maminka chtěla, aby její synové se měli dobře. 

Možná, že  s oběma syny chodila i v Ježíšově družině. Slyšela o tom, že Ježíš bude král, ale vnímala to čistě pozemsky. Ježíšovi se klaní, ale ne snad  z úcty, ale proto, že od něho až drze vyžaduje. Žádné slůvko  prosím, ale rovnou ustanov, nařid… Chce nějaké ujištění, podobně jako písemné prohlášení, že moji synové budou mít určité vysoké postavení.  Pán Ježíš ji chápe, ví, že tohle primitivní myšlení bohužel existuje a ti lidé ani neví, že Boží království je něco jiného než jejich představy A pak toto království je to, za co zaplatím Já Ježíš  na kříži, to má velkou cenu, a jak to bude, to rozhodne Bůh Otec. Uvědomuje si ta žena, co její syny ještě potká, než budou v tom Božím království? Jakým utrpením projdou, než se dostanou do Božího království? Všichni učedníci mimo Jana  zemřeli mučednickou smrtí.   Ale vraťme se k tomu, jak se zachoval Petr. Vždyt uvažuje také podobně. Co z toho máme?   To i ten Jan Křtitel ve vězení byl lepší, protože ten se jen ptal, zda Ježíš je skutečný Spasitel  anebo jen prorok? Chtěl znát jen pravdu.   Ale se Petr ptá úplně jinak? Co  z toho budeme mít?   A Pán Ježíš učedníkům odpoví     Mat ·  

28Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.  

 Ano, budete v Božím království a dokonce ve funkci soudců a bude soudit svůj vlastní lid, možná matku, otce, sourozence, své bližní … Budete soudit židovství, ten vyvolený národ, kterému Bůh tak žehnal, tak pomáhal  a který Boha zklamal.   Mohou tomu učedníci rozumět? Soudit  a proč?   Co provedli ti lidé? A proč nejsou s nimi v nebi?   V Bibli je ještě tato důležitá věta:   Zapsal to Jan a popsal, co vše učedníkům naposled řekl při poslední večeři: Jsou toho dvě kapitoly a na začátku 17 je toto:     ·  

1Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, ·  

2stejně jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.   a nyní to nejdůležitější:     ·  

Jan 17, 3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

   Malé děti vnímají vše citově a mají, pokud jsou schopni, upřímnou víru a důvěru. Dospělý člověk pak musí k tomuto poznání dojít sám a k tomu napomáhá Duch Svatý.     Takže milí učedníci, nebojte se, pokud ve mne věříte, o nic nepřijdete,ale musíte s něčím počítat tady na zemi. Bude to boj.     A jaký boj?   Prvně ve vlastní rodině.     · 

  29A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. ·  

30Mnozí první budou poslední a poslední první.“   

Co znamená opustit? Copak je možné nechat ženu  s dětmi bez prostředků, péče a ochrany? Co by to bylo za otce či za matku, která by opustila děti a rodinu? Co by to bylo za děti, které by se vykašlali na své rodiče?   Co myslí Pán Ježíš slovem opustit?   Jde o fyzické opuštění anebo o vyjádření něčeho jiného?   Kam by ti následnici Ježíše šli? V židovském prostředí?   Nemyslel to Pán Ježíš duchovně? Opustit židovskou víru, která odmítá Pána Ježíše, víru plnou nánosu tradic a i nesmyslných příkazů?   Nebylo by lepší zůstat v té rodině? Zachránit ji. Získat ji pro Ježíše.     Pak dává smysl i to, co Pán Ježíš dál říká:   Mat   ·  

34Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. ·  

35Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; ·  

36a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘. ·  

37Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden. ·  

38Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.  

   A jsme u toho. Už chápete ten nepokoj, obrazně řečeno meč proti vám..??   Když někdo v židovské rodině uvěřil v Ježíše, dovede si představit, co zkusil?   Jak se všichni postavili proti němu?  Tady musela být velká síla to vydržet. Dál pečovat o rodinu, dál se ke všem chovat mírně, protože mírný byl i Ježíš, s láskou všem sloužit, modlit se a věřit, že  snad to semínko víry někde u někoho zachytí a vzklíčí.   To je ten boj  a tady byl nejtěžší.   A tady ten boj byl velice těžký. Vzpomeňme na Štěpána, kterého ukamenují a Pavel se do Jeruzalema  po mnoha cestách vrací z cest ve víře, že pomůže v tomto  duchovním boji svým bratrům ,a skončí ve vězení a do smrti ztratí svobodu.   A většina židů? I po dvou tisíci letech jsou stejní.   Proto budou učedníci soudit 12 pokolení. Ale tohle zatím ještě nemohou pochopit.   · 

  Jan 17, 3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.   A Pán Ježíš nakonec říká i tuto větu     · 

32Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; ·  

33kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.    

 Učedníci toto dodrželi. Vyznávali Pána Ježíše ve velice těžkých dobách i za cenu mučednické smrti.     A to vše bylo zapsáno k našemu poučení a k pochopení.     Vzpomínám, že někde na internetu jsem viděl video, kde mladí lidé hrají a zpívají křestanské písně a zvou kolemjdoucí k Pánu Ježíši. Slibují, že  budou pak úspěšní, zdraví, bohatí apod. Ale co je to za přístup.?Nemáme milovat Pána Ježíše a Boha  z jiných důvodů. Z lásky a ta přece s ničím nekalkuluje   Přece o lásce mimo jiné je psáno:  

 5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. ·  

6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.