Ef 2:13-18 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť On je náš pokoj; On oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství - Zákon s jeho příkazy a ustanoveními -, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze Něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.

Ko 3:15 Pokoj Kristův ať rozhoduje ve vašich srdcích; k němu jste byli také povoláni v jednom těle. A buďte vděčni. 

Byli jsme nepřáteli Boha a Kristus nás skrze svou oběť na kříži smířil s Bohem. Prolil svou krev na odpuštění hříchů, ale bylo třeba uspokojit všechny požadavky Boží spravedlnosti, svatosti a slávy, aby obnovil člověka, který by tak zaujal postavení, které měl po svém stvoření, aby měl znovu otevřenou cestu do Božího ráje ke stromu života.

Hřích nebyl jedinou překážkou, tou hlavní a podstatnou překážkou mezi Bohem a člověkem bylo, že člověk v sobě neměl Boží život, který měl získat jedením ovoce stromu života, k němuž ztratil přístup. Skutečností stromu života je Kristus.

Pokoj, který Kristus jako Duch oživující a pokoj zvěstující přišel zvěstovat, je pokoj s Bohem a pokoj s lidmi. Když mluvil apoštol Pavel o svědomí (hlavní část lidského ducha), mluvil o dobrém svědomí před Bohem i před lidmi. Jenom člověk, který má dobré svědomí před Bohem i před lidmi, může mít a má pokoj s Bohem a s lidmi.

Mít nohy obuté v připravenost k službě evangelia pokoje je základ, díky němuž stojíme a chodíme ve službě smíření - viz 2K 5:14-20

Tato slova napsal apoštol Pavel věřícím svatým v Korintu, ne nevěřícím. Mohou být sice při hlásání evangelia pokoje použita i vůči nevěřícím, ale primárně byla určena věřícím v Krista v Korintu, kteří nebyli smířeni s Bohem. Korintští byli tělesní a měli mnoho problémů a nedostatků, ba dokonce hřích, který se nevyskytoval ani mezi pohany, které bylo potřeba vyřešit a odstranit, aby byli smířeni s Bohem, aby mohli mít účast u Pánova stolu s památkou Večeře Páně a těšit se z Krista jako skutečnosti starozákonní pokojné oběti. Proto se Pavel v 1. listu Korintským 11 zmiňuje o nehodném jedení chleba a pití kalicha Páně, které přinášelo odsouzení vedoucí k tomu, že mezi nimi byli mnozí slabí, neduživí a mnozí dokonce usínali, tj. umírali, neboť nerozsuzovali tělo Páně.

Podle Ko 3:15 (v úvodu) jsme byli povoláni k pokoji v jednom Těle, tzn. v Těle Kristově. Mimo Tělo, tj. mimo Krista není pokoj.

Ve světle tohoto Božího Slova nyní může každý zkoumat sám sebe, je-li v Kristu a má-li Krista jako svůj pokoj. Podobně jako v Korintu jsou i zde někteří, kteří pokoj nemají a tudíž potřebují smíření s Bohem a s lidmi - obzvláště s těmi, za které zemřel Kristus. Potřebujeme pokoj nejen kvůli sobě, ale i kvůli službě evangelia pokoje a službě smíření, abychom s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce a ve svazku pokoje mohli usilovat a usilovali o zachovávání jednoty Ducha. O to prosil Pavel Efezské svaté jako vězeň v Pánu, abychom vedli život hodný toho povolání, které jsme obdrželi. 

Otázka je, co všechno jsme v Pánu obdrželi skutečně, co z toho, Kým a čím je Pán Ježíš Kristus pro nás, skutečně máme a užíváme. Máme Jej jako náš život a pokoj? V listu Římanům 8:6 je napsáno, že myšlení Ducha je či znamená život a pokoj. Máme myšlení Ducha?

Kéž se nad námi Bůh smiluje, abychom v sobě měli totéž smýšlení jako v Kristu Ježíši, kéž máme myšlení Ducha - život a pokoj. Amen.