Co znamenají slova apoštola Pavla v 7. kapitole Římanům ?
Přesněji řečeno slova od 7. verše této kapitoly ?

• 7Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘
• 8Hřích použil tohoto přikázání jako příležitosti, aby ve mně probudil všechnu žádostivost; bez zákona je totiž hřích mrtev.
• 9Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil,
• 10a já jsem zemřel. Tak se ukázalo, že právě přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt.
• 11Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.
• 12Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.
• 13Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou hloubku své hříšnosti.
• 14Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
• 15Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
• 16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
• 17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
• 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
• 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
• 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
• 21Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
• 22Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
• 23když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
• 24Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
• 25Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! – A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.

• Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?
• 2Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?
• 3Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
• 4Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.
• 5Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
• 6Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.

• Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.
• 18A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti.
• 19Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení.
• 20Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;
• 21jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.
• 22Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

• Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
• 6Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.