Grano Salis - Vánoce

Vánoční hody – A. Pražan (1937) O vánočních svátcích tajemný ruch v domech i na ulicích mění všední ráz ve sváteční a každý, ať jakéhokoliv politického nebo náboženského přesvědčení, pospíchá potřásti svému druhu rukou s přáním šťastných a veselých svátků vánočních. I v té nejchudší chaloupce je veseleji než jindy, jakési kouzlo obestírá malé i velké, takže se zdá, že přece láska světem vládne. Zvony dojemněji zní, takže i mnohý nevěrec neodolá a zavítá do chrámu, kde nadšeně zpívá: „ Narodil se…“ Pohlédneme-li však na to blížeji, shledáme, že i to zdánlivě krásné a malebné je bezcennou věcí pro křesťana, který pochopil význam osobnosti Ježíše Krista. Zde se osvědčuje staré přísloví: není všecko zlato, co se zlatem třpytí.“ Toho pozlátka o vánočních svátcích je všude plno a ve skutečnosti všechny ty obřadnosti jsou jenom pozlátkem, ba méně než pozlátkem, nebezpečným klamem, který odvádí od pravé zbožnosti. Již doba, ve které se slaví narození Spasitele, je nesprávná. Chtěl-li by zbožný křesťan vzpomenout narození Pána Ježíše, musel by tak učinit v měsíci říjnu a nikoliv 24. Prosince. Již proto ne, že Pán Ježíš se nenarodil v prosinci a že 24. prosinec je den pohanských svátků. Osobnost Ježíše Krista nelze přece ztotožňovati s pohanskými zvyky a svátky. Tyto dny byly od pohanů zasvěceny slunci a velmi okázale svěceny. Snahou církevních otců bylo, aby získali pohany pro křesťanství a proto jejich svátky zasvětili narození Kristovu. To ovšem mezi křesťany nezpůsobilo nic dobrého, třebaže se tak stalo způsobem malebným a krásným. V pravém slova smyslu lze říci, že křesťané se stali pohany, a pohané změnili jenom jméno a rozmnožili řady křesťanů. Účel minul se cílem a mnoho nesprávností přešlo z pohanství do křesťanství. I když některé zvyky jsou jakousi vzpruhou ke konání dobra, nikdy nevyváží duchovní škody, které způsobují tyto vánoční zvyky. Jsou to právě vánoční svátky, které dávají podnět, aby víra opravdového křesťana a osobnost Pána Ježíše Krista byla zlehčena. Zdánlivě nevinné žerty pověrečné, které s oblibou bývají provozovány o štědrém večeru, mocně působí na dítky a často i na dospělé, takže důstojná víra v Boha je nahrazována pověrou. Mnohý zbožný otec neb matka nepozastavuje se nad lží, když svým dítkám tvrdí všelijaké věci o Pánu Ježíši. Tu přesvědčuje dítko, že Ježíšek mu přinese ověnčený stromek a andílkové mu budou zvonit. Ten Ježíš, který pro člověka vykonal tak veliké dílo a dosud je v nebesích koná, je takovýmto způsobem zlehčován, ba zesměšňován. Vánoční stromek bývá ozdoben všelijakými věcmi, hlavně třpytícími se věcmi, jakoby stříbrem a zlatem. A tak je to i s těmi dobrými skutky, které se v tento den konají. Jako v přírodě nenalezneme nepřirozeně ozdobený kterýkoliv lesní strom, tak i ve všedním životě domnělých křesťanů nenalézáme trvalou vůli činit dobře. Snad jenom trochu o vánocích a to ještě ne vždy s upřímností, často je to jenom přetvářka. Jinak život rodinný i veřejný často bývá pravým opakem toho, co se předstírá o vánocích. Podivný by musel býti Bůh křesťanů, kdyby měl mít něco společného s takovými svátky, kdy všelijak bývá slaven od domnělých křesťanů. Zato jsou však vánoční svátky dobrým zdrojem obchodním a příležitostí k vykonání něčeho dobrého. Právě takový účel má „Den matek“, aniž by měl co činiti s náboženstvím. Pohané ve svém slavení „slunovratu“ byli upřímnější a jejich slavnosti měly své místo i účel, ale nynější vánoce, jak je známo, jsou velikou příležitostí ke zlehčení Spasitele světa. Opravdový křesťan se řídí vždy podle rady samého Spasitele, který pravil: „Nadarmo mne ctí, učíce učení, přikázání lidská“ (Mar. 15.9). Proto první křesťané neslavili vánoce. Neměli o tom žádného příkazu od Pána Ježíše, ni od apoštolů, teprve v dobách pozdějších, kdy i jiné pohanské zvyky se dostali do křesťanství, se staly vánoce svátky křesťanskými. Opravdový křesťan však nemůže mít účastenství v tom, co se neshoduje s vůli Otce nebeského. Jeho napomenutí zní: „Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.“ /Jer. 10.2). Ustanovení pohanů jsou marnost, proto křesťan opravdově Boha se bojící, nezná veselí vánočních hodů. Článek z časopisu HLASATEL PRAVDY, ročník XXVIII – 1937, číslo 4.

Re: Vánoce (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Neděle, 24. prosinec 2017 @ 12:16:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Kde se vzaly jesličky, cukroví a stromeček? Figurální zobrazování svaté rodiny v betlémské stáji s ježíškem v jeslích, pastýři a ovečkami a třemi mudrci z Východu spočívá na vyprávění v evangeliu sv. Lukáše o narození Ježíše. Tento zvyk je doložen už ve 4. Století a jako prostředek zbožnosti zlidověl zásluhou sv. Františka. Pak se stavění vánočních jeslí šířilo velmi rychle především v předalpských zemích a v jižní Itálii mezi rolnickým obyvatelstvem. V Čechách se stalo součástí vánočních zvyků až koncem 18. Století. A jak se dostal k Vánocům stromeček? Má původ v pohanství. Staří pohané spojovali kult Slunce s kultem matky a s rituálem stále zelených stromů. V době oslav zasvěcených slunečnímu božstvu pořádali veselice a na stromky věšeli různé ozdoby. Dřevo stromu má však i jiný symbol: v jeslích se narodil Kristus, na kříži ze dřeva zemřel. Také vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekliu na počest bohů rozmanité koláče v podobě pletenců, slunečních kotoučů a měsíčních srpků. Tyto zvyky převzali židé. MF Dnes 21.12.2004

Re: Re: Vánoce (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Neděle, 24. prosinec 2017 @ 15:05:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )

To je zajímavé, jak se tady vzájemně shoduje učení adventistů s jehovisty. No jo, společné sektářské kořeny. Proč to zrovna těmto sektám tak vadí??

]

Re: Re: Re: Vánoce (Skóre: 1)
Vložil: monsek v Neděle, 24. prosinec 2017 @ 15:38:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )

Františku, do jaké míry se učení toho či onoho shoduje, není důležité - snad jen pro nějakou seminární práci pro sběratele titulů. Důležité je, do jaké míry se učení shoduje s tím, co vyznává, jako základ své víry.

Kdybych si teď chtěl ijá přihřát svou polívčičku, jako Ty, dal bych ti sem recept na nějakou vánoční rybí a nebo bramboračku, která prý v historických dobách vánočnímu stolu vévodila.

Divím se, že jako člověk, který zná adventisty tak dobře, že dokáže vytknout tu či onu věc, kterou zažil z vlastní zkušenosti, tvrdíš něco, co vůbec není pravda.

Adventisté nevystupují proti slavení vánoc, nevadí jim, ty to dobře víš.

pokud se adventisté staví proti vánocům, tak pouze proti povinnosti je slavit, která je zcela nebiblická, a ponechávají slavení vánoc, včetně stromečku, na libovůli lidí - tak i píše zatracovaná EGW.

A pokud se týká svědků, pokud mají pravdu, tak ji mají, úpokud ne, tak ne.. ale ohledně vánoc asi jsou k pravdě blíže.

Velikonoce - byly přesunuty a slaví se, ačkoliv byly stínem Golgoty a z pesachové večeře, neopomijitelné povinnosti každého Žida, nám zbyla památka večeře, kde sed přesouvá význam vyjití z otroctví na vyjití z otroctví hříchu. Tyto mají ale na rozdíl od vánoc, přesně určené datum i to, co se mělo při jejich oslavách dělat.

Vánoce, jako svátek narození, se začaly slavit až v pozdějších stoletíéch, do té doby i církevní otcové y druhé poloviny druhého století, se tomuto zvyku vysmívali jako pohanskému přežitku, který by Žid a křesťan, neměly napodobovat.