Máš pravdu. Zrovna se zabývám (důvody nechme být) Mt 11, 2-10 a textem v. 3 „Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“. Pokud to srovnáš s Mt 3, 2 nebo s Janem (1, 29-34 a 3, 29-30), tak v tom ty pochybnosti možná uvidíš taky. Podle mne pochybnosti patří k duchovnímu zrání. Zjednodušující, dětinská víra, kterou má čerstvý konvertita je sice prima, ale má i svoje známá negativa a člověk si s ní nevystačí navždy. Většinou dojde do bodu, kdy heslovité pravdy a zjednodušený pohled nestačí a pak přijde období přehodnocování, ke kterému patří i pochybnosti. V tom lepším případě člověk hledá (a nachází) odpovědi přímo u zdroje vší pravdy (jako Jan K.). Pochybnosti ho vedou do hlubin a v Ježíši má kotvu díky které v nezabloudí. V horším se z něj stává věřící dětina - továrna na fráze - často jediná pravá vločka s patentem na úplné "vím".