Služba apoštola Pavla byla podle nebeského vidění, jehož se mu dostalo jako Saulovi z Tarsu při setkání s Pánem Ježíšem Kristem a jemuž nebyl neposlušný, ale věrně sloužil Bohu pro uskutečnění toho, co viděl a slyšel, aby se naplnilo to, co mu Pán uložil podle pokynů a nařízení, které postupně ve své službě od Pána dostával.

Ačkoli Pavel věřil, že se Pán vrátí za jeho života, víme, že se tak nestalo a Pán musel a stále ještě musí čekat, než se naplní všechno, co je naspáno v proroctvích SZ i NZ proroků včetně Pána samého.   

Pánovou reakcí na tento tristní stav byla a je Jeho obnova; v prvé řadě obnova všech Božích pravd, které se ať už zapomenuté nebo ztracené nikdy nestaly běžnou normální praxí v církevním životě. Obnovení těchto pravd vedlo a vede k obnovení správného církevního života pro vybudování Těla Kristova v lásce. Klíčovou roli v tomto procesu hraje Boží správa (ekonomie), jako Boží plán a způsob, jímž Bůh v Kristu buduje svou Církev, která byla jako tajemství zjevena právě apoštolu Pavlovi. Přestože je to vše zapsáno v Bibli, až do 19. století to nikdo neviděl a nepraktikoval. Bratrské hnutí tzv. Plymouthských bratří také poměrně brzy po svém počátku sklouzlo do zvyků a rutiny, která skončila v rozdělení a tak ve 20. letech minulého století dal Pán povstat dvěma svým služebníkům a darům církvi Watchmanu Nee a Witnessu Lee, aby skrze jejich službu, navazující a odkazující se na všechny, kteří je ve víře předešli, kromě jiného např. i na Jana Husa, Jeronýma Pražského, Martina Luthera, hraběte Mikulíše L. Zinzendorfa a další (je to opravdu dlouhý seznam), která je vpravdě službou věku v dnešní době a pro dnešní dobu konce, dokončil své dílo obnovy v Jeho nebeské službě pro vybudování Jeho Církve, jíž brány podsvětí nepřemohou jako domu Božího a Těla Kristova, které bude završeno Novým Jeruzalémem, Božím svatým městem, vzájemným příbytkem Boha a člověka coby naplnění ústřední vize celé Bible.

Tato služba od jejího začátku nese jedinečné ovoce v podobě vzniku mnoha místních církví v Pánově obnově po celém světě, které se vrátily k čistému Božímu slovu a správnému církevnímu životu po vzoru sboru ve Filadelfii, který jako jediný ze sedmi ve 2. a 3. kapitole knihy Zjevení Pán chválí za to, že zachovává Jeho slovo a nezapírá Jeho jméno. Díky tomu má Pán v mnoha městech po celém světě svůj svícen, své svědectví a vyjádření. Sbor ve Filadelfii se podle jména vyznačoval bratrskou náklonností, láskou, a proto mu otevřel dveře, které nikdo nemůže zavřít, i když se o to mnozí snažili a snaží, ale nic nezmohou. Svatí v místních církvích se milují prostě proto, že jsou bratry a žádný jiný důvod k tomu nepotřebují. To neznamená, že by svatí v místních církvích v Pánově obnově byli lepší než jiní svatí např. v denominacích, ale jen to, že se vrátili k Jeho čistému Slovu, nezapírají Pánovo jméno, byli Pánem obnoveni, oživeni a ubírají se v církevní životě Bohem stanovenou cestou. A tak, i když mají malou moc, tzn. že se nemohou chlubit velikými divy a zázraky a nejsou mezi nimi nějací duchovní velikáni, už mají korunu, o kterou nepřijdou, pokud se budou pevně držet toho, co mají, tj. Pána Ježíše Krista jako svého života a všeho. Tož tak.