Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Lidský život může být velmi krutý a někdy si za část toho krutého života může i člověk sám. Vzpomínám na člověka, jehož tvář si neumím vybavit, ale vidím něco jiného. Je nedělní dopoledne a asi rok 1960. Ráno jsem vyskočil  z postele, rychle se nasnídal a spěchal za kamarády. Je krásný den. Kam půjdeme? Kolem deváté hodiny v nedělním dopoledni není na ulici ani živáčka. Láká nás to za město a k potoku. Procházíme ulicí a naši pozornost upoutají dva muži. Oba se sotva drží na nohou. Asi včera někde dlouho vysedávali v hospodě. Procházíme kolem nich. Fuj! Nepříjemný zápach zavane až k nám. Odkud vychází? 

Jeden z těch opilců má špinavou botu. Ale to není od bláta. To je nějaká zapáchající hmota.   Její obsah do boty přilézá z nohavice  kalhot. A nyní si všímám, že i sedací část kalhot je prohnutá od obsahu v nich. Už jsme to pochopili  a máme ze všeho velkou legraci. Ještě chvíli oba  muže sledujeme  a pak si jdeme hrát. Jsem ještě hloupý chlapec a doma mamince nadšeně vypravuji, co jsme viděli. Směji se tomu. Maminka se  ale nesměje." Já vím, o koho se jedná", prohodí za chvíli. "Je to pan Šťastný. To není vůbec šťastný člověk." a seznamuje mne s jeho osudem.  "Je to komunista. Němci ho zatkli a on skončil na gestapu a pak v koncentráku. Na gestapu ho mučili tak, že musel lízat chodbu jazykem a do toho ho mlátili. Koncentrák přežil, ale vrátil se s podlomeným zdravím. Dostal invalidní důchod. Neměl ženu a  ani rodiče. Začal pít. Stále víc a více. A v hospodě mu dávali i na dluh. Věděli, že vždy, když dostane důchod, vše zase uhradí. Je špinavý a  nedbá o hygienu. Nikdo s ním nechtěl bydlet. Zařídili mu jednu místnost z nějakého skladiště v přízemí. Je to na dvorku, který Františku přece znáš. Jedno okno a pak dveře, které udělali z druhé okna. Tam má svoji postel  a nějaké haraburdí. Tak na přespání. A naproti je studna  a suchý záchod." Poslouchal jsem a bylo mi toho člověka líto. Nikoho nemá. Jak mu asi musí být smutno? Možná proto pije a stal se závislým na alkoholu. Ale kluk jako já za chvíli na všechno zapomene. Na světě je tolik radostí  a hlavně za městem  a v lese. Uplynulo několik měsíců. Loudáme se ulicemi  a kdoví jak se to stalo, že nás náhoda přivedla na dvorek, kde je bydlení našeho nešťastníka. A zpozorovali jsme, že tam pár lidí něco vyhazuje z onoho bytu. Štítivě vytahují slamník, pak na to nějaké hadry, stůl, polámána židle a skříň, které druhá část dveří chybí. A cítíme benzin. Polévají tuto hromadu, která asi v tu chvíli už nemá vlastníka. Vhozená hořící zápalka a už je vše v plamenech. Černý kouř a za chvíli je tu malá hromádka popela. Nechápu. Spěchám domů, popisuji, co jsem viděl  a ptám se maminky, zda neví, co to má znamenat. " Ty to nevíš? Pan Šťastný přede dvěma týdny zemřel, našli ho někde venku na lavičce  a už nežil" Nějak mi dochází, že takový konec života nemá smysl stejně jako celý takový život. Nikdo si asi na něho nikdy nevzpomene. Já ano. Zůstal v mých vzpomínka jako memento. Když jsem učil o etanolu, nikdy jsem nezapomněl vyprávět tento pravdivý příběh. A protože jsem neřekl předem jeho příjmení, položil jsem studentům otázku. Víte jak  se jmenoval? Toto příjmení se dobře pamatuje. Neznám křestní jméno,  ale příjmení bylo Šťastný. Šťastný, který nebyl šťastný. Pamatujte na to, když vám někdy zachutná alkohol.