Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Čīm je okamžik smrti pro spásu tak vyjímečným, že mu někdo připisuje tak velký význam? Mnohem důležitějši je okamžik přijetí Krista za svého spasitele, tedy okamžik, kdy je člověk ve víře spasený. Spása nestojí mimo víru, někde na konci naší životní cesty. Spása není o soudním verdiktu, ty do nebe pujdeš a ty ne. Spása nestojí mimo víru v soudních verdiktech, spása je hlavním obsahem víry, je hlavním smyslem a přičinou víry. Spásu nejde z víry vyčleňovat, ani ji skutkově a zaslužně podmiňovat. Spasu lze odmítnout a to vždy spolu s odmítnutīm víry. Kdo nemá víru, nemůže mít ani spásu, kdo nemá víru, nemůže v Duchu svatém vyznat, Kristus je můj spasitel a Pán.


Častým omylem vyznavačů spásy v posledním okamžiku života je, že si myslí, že budou stát před soudnou stolicí, kde jim soudce sdělí verdikt- spása nebo zatracení. Mylně předpokládají, že před soudnou stolicí Krista budou všichni stát jako obžalovaní. Všichni ne. Z Písma jasně výplyvá, že ti co spásu Krista po celý svůj život odmítali, soudu propadnou, budou před soudem stát jako obžalovaní. Ti kteří za života spásu ve víře Krista přijali, ti nestojí před soudem jako obžalovaní, ale soudí spolu s Kristem. V přirovnání k pozemskému soudu sedí u soudu jako porotci.
Vyznavači spásy v posledním okamžiku života často argumentují tím, že je důležité v jakém stavu je srdce umírajího. A předkládají to tak, jakoby tento poslední okamžik měl nějakou kouzelnou moc srdce proměnit, a celoživotního zatvrzelce narychlo obrátit. Argumentují lotrem na kříži, a přitom dávají důraz na kouzelnou moc posledního okamžiku, namísto toho aby porovnali chování obou lotrů. Ten spasený se kál, Kristu uvěřil, a ve víře došel spásy. Nebyla to tedy žádná kouzelná moc posledního okamžiku, bylo to to, co je známé každému co spásu ve víře Krista přijal. Pokání, odpuštění, spásná víra, vyznání Krista za jediného spasitele. Boží milost je obrovská, a každý má po celý život šanci, kterou si nechávat až na poslední okamžik je velkým rizikem. Všem vyznavačům spasy v posledním okamžiku, je druhý lotr výstrahou! Tomu to nevyšlo, nekál se, nebylo mu odpuštěné, spásnou víru spolu s Kristem odmítl. Kouzelný okamžik se u něj nekonal. Žádný takový kouzelný okamžik totiž neexistuje. Je to projev nevíry a malověrnosti. Nevíry v Krista, že mohu být spasený nyní a teď, ne až kdesi někdy potom, až na konci pozemské životní cesty. Je to projev malověrnosti, kdy je naděje odtržená od spásné víry, a naděje se nesoustředí na osobu Krista nyní a teď, ale na pochybný okamžik smrti odložený kamsi do neznámé budoucnosti.

Spasení jsme ve víře již nyní, okamžik smrti je součást života tak jako každý jiný okamžik. Žijeme a umíráme v Kristu. Vyznavač posledního okamžiku nežije v Kristu, ale chce umírat v Kristu. To je hloupé což? Pochybovat celý život o své spáse, a myslet si, že tyto pochybnosti v hodině smrti zmizí a vše bude jako mávnutím kouzelného proutku OK. Myslet si, pro moje dobré skutky, příkladný život mne Kristus v hodině smrti neodmítne. Jenže Kristus nás přijímá právě nyní a teď, tak proč si malověrně myslet, že je zde pochybný odklad až na konec života. Malověrnost u zmiňovaných vyznavačů lze spatřovat v tom, že svojí naději na spásu upínají na poslední okamžik, jelikož předpokládají setkání s Kristem. Od tohoto setkání si velmi slibují. Myslí si, že když stanou před Kristem, že je to nějakým jim neznámým způsobem promění. Jenže ten proměňující způsob začínajíci pokáním je dostatečně známý, a kdykoliv za života použitelný.  Zaměřování spásy na poslední okamžik života je produktem modloslužby. Modloslužba je zdrojem malověrnosti. Uctívání obrazů odvádí pozornost od působení Krista v našich životech, od Jeho působení v Duchu svatém. Modloslužba nutí k neustále potřebě vidět to, co člověk uctívá a čemu se klaní, čemu věří, a proto je modloslužba tak nebezpečná. V modloslužbě viďět znamená věřit. Není potom co se divit, že modloslužebník upne svou spásnou naději až na poslední okamžik, kdy se naplní jeho malověrná potřeba Krista uvidět, stejně jako sochu nebo obraz, který byl v jeho životě předmětem posvátné úcty, a berličkou víry. Jenom aby tam na konci životní pouti na něj namísto Krista nečekala třeba socha ke které celý život choval posvátnou úctu. Neviděl Krista za svého života, měl oči jenom pro své modly, těžko uvidí Krista na konci. Čím by Ho měl uvidět? Slepíma očima? Je jasně dané, modloslužebníci do nebe nepříjdou. Odkládat spásu na poslední okamžik života, je nebezpečné učení a malověrným produktem modloslužby.

Křesťanství je o spáse v životě v Kristu. Křesťanství není o nespasení, o neživotě v Kristu ani není o posledním spásném okamžiku v pozemském životě. Křesťanství je o životě v Kristu, a na tom smrt nic nezmění.