poslal Nepřihlášený Připoutali mne ke kůlu a obložili vším co dokáže rychle vzplanout. Většinou to byla samá otep ze suchých větví, která se používá na podpal v krbech. Užít dřeva jim bylo škoda. Proč zbytečně pro jednoho heretika pálit dřevo na zimu. Otýpky suchých větviček zcela stačí. Oheň rychle vzplane, vyvolá velký žár, odsouzenec tolik netrpí a má to rychle za sebou. "Pěkná" teorie o mé rychlé smrti.
Suché hloží okamžitě vzplanulo. Spalující plamen zasáhl mé dolní končetiny na kterých mě okamžitě způsobil popáleniny třetího stupně. Bolest to byla nesnesitelná, ale ne zase na tolik aby mne uvrhla do mdloby. Žár ohně působí velkou bolest, ale zároveň spaluje kůži a ničí nervové zakončení, které nervové vzruchy přenášejí do mozku. Bolest pak nevnímáte v místě popálení, bolest vnímáte celou svou bytostí. Znáte to, když si popálíte prst, nesnesitelně vás bolí celá ruka. Křičel jsem bolestí ale jen na chvilku, hned na to mne celého pohltily plameny. Žár kolem mne spálil veškerý kyslík. Dusil jsem se. Potřeboval jsem se nadechnout jako člověk který se topí, ale můj instinktivní nádech mi nevehnal do plic vodu, ale oheň. A to byl můj poslední výkřik bolesti! Žár plamene mě při ohnivém nádechu spálil hlasivky, a upekl plicní sklípky. Srdce pro nedostatek kyslíku začalo bít jako by se mělo roztrhnout. Pak mne již bolest zcela paralyzovala, a poslední můj smyslový vjem byl sluch. Orgán sluchu je hluboko v lebce, a než se k němu žár dostane tak to chvilku trvá. V plamenech se šíří zvuk lépe než ve vzduchu. Slyšel jsem jak mne lidé proklínají. Pak jsem je přestal slyšet, a zcela ztratil smyslový kontakt se světem. Neměl jsem již svět čím vnímat. Byl jsem jen já, a moje bolest. Byl jsem již mimo tento svět, byl jsem v naději v Krista.
Po tom co žár spálil moji kůži na celém těle jsem stále žil. Stejně jako lidé popálení proudem vysokého napětí na celém povrchu těla, kteří již nemají šanci na přežití. Lidé popálení tak, že nemohou již žádným smyslem komunikovat se světem. Žádný smysl jim už nezůstal, jenom orgány v těle, ke kterým se žár ohně ještě nedostal. Člověk je stvořený převážně z vody, a vodě chvilku trvá než se ohřeje a začne se vařit. Varem mě praskly oční bulvy, a přes lebku začala vysoká teplota ohřívat můj mozek. Teplota vody v mém nitru začala narůstat, bylo to jako vysoká horečka, a já v tom žáru jsem se třásl zimnicí z vysoké teploty. Pak jsem konečně omdlel, moje orgány zkolabovaly přehřátím. Tuk v mém těle začal hořet, ale to už jsem necítil, byl jsem mrtvý..
Ragob
