Přešlo pár staletí a něco se změnilo. Na proměňování si začali uzurpovat právo tzv. následovníci apoštolů. Apoštolská posloupnost je výmyslem uzurpátorů víry. Apoštol je člověk, kterého si vyvolil Bůh a ne člověk. Apoštol boží poselství předal a známka pravosti poselství je v tom, že přetrvává věky, že v pravdě Ducha osvobozuje každého otroka hříchu, který Kristu a slovu božímu uvěří. 

Jak je tedy možné, že ti tzv. uzurpátoři víry jsou zde po tolik dlouhých staletí? Nebude to snad omyl a pomluva, když jsou zde tak dlouho? A není tisíciletá existence řkc důkazem o její pravosti? No, není! Uzurpátoři víry jsou jako paraziti, kteří z hostitele vysávají krev. Proto jsou zde tak dlouho, jejich existence závisí na jejich prostřednictví mezí vírou Krista a člověka. Závisí na schopnosti infiltrace do vztahu mezi Boha a člověka. Paraziti víry mají velký problém. V okamžiku kdy víra v Boha přestává existovat, hynou a hledají si jiného hostitele. A toto se vážení čtenáři GS v současném světě právě děje. Parazitům umírají jejich hostitelé, a oni si hledají hostitele náhradní, jelikož po staletí typické řk prostřednické víry se již nedostává.

A jak vypadají ti náhradní hostitelé? Všeobecně řečeno je to nespecifikovatelná všehochuť. Jediným dnešním požadavkem na hostitele je věřit všemožným lidským naukám, vždy však bez osvobozující boží pravdy. A tím se kruh uzavírá. Požadavky parazitů na hostitele jsou zcela logické. Boží lid si umí "vyrobit" pouze Bůh, to paraziti neumí, a proto produkují podivné křesťanské klony inspirované pseudohumanistickým multikulti, bezbřehým liberalismem, neomarxismem atd.

Je to jen názor, řekněte si. Jistě. Co však budete číst dále je již o zkušeností víry i o zkušeností s parazity víry.

Vím jak řk má slova vnímají, a mrzí mne, že to vidí jako útok, jako znevážení. Není tomu tak. A abyste milí řk věděli, že vše je myšleno čistě a upřímně, hned na začátku Vám povím, ano, při eucharistii skutečně přijímáte tělo Pána. A taky Vám pak poradím jak mnohem intenzivněji Krista přijímat.

Při přijímání těla Pána je otázkou v čí víře Pána přijímáme? Je to víra naše (tvoje)? Je to tvoje ryzí víra mezi Kristem a Tebou?

"Taková divná otázka, no samozřejmě, že je to moje víra ke Kristu". To odpoví většina řk. Další duchovní rozbor pak většinou ukáže skutečnosti jiné. Většina řk totiž věří, že chléb je tělem Krista proto, protože je k tomu vychovali. Nic proti tomu takto vychovávat děti, je to dobrá křesťanská výchova. Jenže do této výchovy se tajně vkradla velká a strašlivá chyba. Většina katolíků i ve své dospělosti věří, že tělo Kristovo, je tělem Kristovým proto, protože je tak k tomu vychovali, ne proto, že by měli s Kristem přímý vztah BEZ LIDSKÉHO PROSTŘEDNÍKA! Přesněji řečeno mají vštípené, že musí mít ve víře v Krista nějakého prostředníka.

Ze začátku křesťanské výchovy figurují jako prostředníci víry rodiče, kněz a katecheti při náboženské výchově. To všechno je v pořádku, jelikož tito prostředníci mají výc*****u funkci a jejich působení je omezené na dobu nezletilosti lidského ducha. Proto po určitém čase tito prostředníci víry odcházejí. A právě v tom okamžiku vstupují do života řk prostředníci již ne jako vychovatelé, ale jako paraziti víry. Ač je to pro řk velmi tvrdé, jsou to kněží, a na jejich obhajobu nutné říct, že to činí nevědomě, jelikož je tomu tak naučili.

Při přijímání se řk opírá ne o víru svoji, opírá se o víru kněze. Důkaz? Je jich hned několik. Zde jsou odpovědi na otázky, které byly položené mnoha řk.

Věříte, že kněz proměňuje oplatky na tělo Krista? ANO.

Kdyby Vám kněz namísto hostie podal neproměněný oplatek, poznal byste to? CO TO JE ZA OTÁZKU, TO SE NIKDY NESTANE!

A kdyby se to nějakým nedopatřením přece stalo, ne z nějaké zlovůle, prostě neúmyslně, při nechtění záměně konsekrovaných hostii, poznal byste to? NEPOZNAL, JAK BYCH TO MĚL POZNAT!?

Po této třetí otázce většinou řk znejistí a začnou být podráždění, a není co se divit. V případě nechtěné záměny hostií nepozná ani kněz, ani ovečka, že se o tělo Pána nejedná, a přitom přijetí Pánova těla není ničím narušené. Otázkou tedy je: kde je hranice mezi chlebem a tělem?

Je to  v okamžiku kdy to říká kněz? Pak se opíráte se o prostřednickou víru kněze, a to jestli je v pateně chléb nebo tělo duchovně nijak rozlišit nedokážete. (viz nechtěná záměna)

Je to v okamžiku kdy chléb jíme- přijímáme? Pak se jedná o ryzí vzájemnou víru, kterou chováme ke Kristu. Všimněte si, že v tomto způsobu je zcela bezpředmětné se přít zda chléb je nebo není tělem. Proměna totiž nenastane ve víře kněze za obětním stolem, nastane ve víře naší při přijetí (jezení). A všimněme si znovu slov Pána při poslední večeři. Jeho slova jsou určená nám všem, a jsou předkládaná každému z nás osobně. Uvěřili jsme Pánu, a proto se chléb proměňuje v okamžiku přijetí, jelikož tento okamžik přijetí chleba je i okamžikem víry, a právě v tomto okamžiku se již jedná o tělo Pána v nás. Je to okamžik, který zná každý křesťan když poprvé v pravdě Ducha poznal, že Pán existuje, že Bůh je. V tomto okamžiku prvo poznání Boha nikdo z nás nepotřeboval mezi sebou a Bohem prostředníka. Jak je to možné? Jak je možné uvěřit v Boha bez lidského prostředníka? A to naráz v jednom okamžiku, vše je ihned jasné jako krásný slunný den.

 

Když chleba leží na stole je to stále chleba, teprve až v okamžiku přijetí (jezení) se stává tělem, a to ne pro víru kněze, ale pro víru naši, víru Bohem darovanou Každý kdo začne přijímat Krista ve víře vlastní, víře Bohem darované, prožije zázrak a bude mu seslán Duch, který ho uvede do veškeré pravdy.

Zázrak přijetí těla Kristova se neodehrává před vašimi zraky na obětním stole, odehrává se ve vaší Bohem darované víře, víře která je jenom a jenom vaše. Tento zázrak se odehrává ve vašem přijetí, odehrává se ve Vás, a ne před vámi!

Je to tak snadné milí římští katolíci. Nevěřte tomu, že chléb co Vám předkládají je Kristus, věřte tomu, že chléb který přijímáte proměňuje na tělo Krista vaše od Boha darovaná víra. Za tou úžasnou proměnou stojí jenom a pouze vaše víra, a v této víře se dějí zázraky, v této víře se nám Pán dává poznat, o této víře v pravdě svědčíme, v této víře žijeme v Bohu.

Nenechte si něco tak krásného ukrást.