Tedy za předpokladu, že máš pravdu v tom článku.

Mimochodem, uvědomil jsem si (a bylo to shodou okolností ve Tvém kulturním biotopu, konkrétně v Českém Těšíně a v lehce letničním prostředí), že oni ani tak nenabízejí, jako spíš chtějí vyzmizíkovat ve svém okolí odlišnost, která je znejisťuje.

To je fór dne. Kde na to chodíš?"...

Ještě např. rádio PROGLAS

Svět náboženství - když kecáš, co nemůžeš dokázat, když mystifikuješ - stoupáš na žebříčku vzůru, je z tebe prorok, boží pomazaný nebo pastor.

Z jedné strany jako bys chtěl ať každý se řídí svojí zkušenosti a z druhé strany jako bys mohl rozhodnout, co je skutečnost a co fikce takový pan soudce protože, ty jsi si tím přece prošel. Tak prosím rozhodni se co po nás křesťanech chceš? Ať se řídíme vlastními zkušenostmi nebo se řídíme tvými zkušenostmi? Máme ten prostor čí nemáme? Protože, vše co pozorovatelník uzná za nevhodné, nevědecké bude smeteno ze stolu. Ty jsi výjimka a můžeš udělovat udělovat minusy druhé straně? Chceš se bavit o vědě. Prosím bav se. Obavám se, ale že tento portál je ale o čímsi jiném. Pro mně jsi nevěrohodný zase ty i přesto, že jsem rád, že zde píšeš. Nevěrohodný si tím, že něco navrhneš a pak ti to, je už jedno nebo prostě ignoruješ proti argumenty. Myslím třeba jak jsme se bavili onehdy o hudbě. Vůbec jsem tam nechtěl tahat nějaké nadpřirozeno, transcedenci. Z tvé strany jsem neustále viděl jak bys mi tu myšlenku podsouval. Nechápu proč v příspěvku, ve kterém se odkazuješ na životní zkušenosti odkazuješ na svět vědy a svět náboženství? Do jakého světa bys zařídil třeba tuto mojí životní zkušenost. Při rodinných oslavách slyším vyprávět mého tátu různé historky ze života. Některé různých aspektech utíkají od skutečnosti. Patří tedy do světa náboženství, i když žádnou spojitost s nadpřirozeným nemají? Nebo patří do světa vědy i přes zjevnou mystifikaci?    

Tetra napsala: Ono totiž já už delší dobu uvažuju, jestli je vůbec správné svoje zážitky nevěřícímu sdělovat (někdy by se dalo říct až cpát) . 

Cizinec napsal: Normálnímu člověku samozřejmě ano. Osobní zkušenost je užitečná věc, která může druhému pomoci. Je normální, že si lidi povídají o tom, co zažili.

Vykládat, vyprávět je jedna věc a chtít, aby se ten dotyčný podle toho řídil, je věc druhá. Vyprávět není problém, ale chtít, aby ten druhý se podřídil vyprávění druhého - to problém je. A já si to dobře pamatuji. Jak od členů rodiny, tak od členů sboru. Vynucovali si respekt na základě jejich "nadpřirozených" historek, dále na základě jejich emocionálních historek. A tlačili to defenzívy toho, kdo historky neměl. Ten se měl podřídit těm, co historky měli.

A když budu úplně konrétní, tak všichni členové mojí rodiny jsou charimatici a vidí démony nebo anděly. Matka má i "slova od Pána". Totéž jsem zažil ve sborech. Často mi někdo něco sděloval s tím, že je to "slovo od Pána pro mě."  *****l byla, když mi v jednom týdnu sdělovali (nezávisle na sobě, nevěděli o sobě) slova od Pána, který byla ve vzájemné logické a obsahové kolizi. Z toho by vyplývalo, že buď je Pán sklerotik, nebo jeden z nich kecal, nebo kecali oba. Také je fajn jít na zkoušku do dvou sborů a vyslechnout si dvě verze všeho. To je jak jít ke dvěma kartářkám, Taky každá bude kdákat to svoje, Páč si to cucá z palce. Stejně jako pobožní. Pro mě esoterika totéž, co křesťanství, akorát bez ideologie, ale to teď něchci řešit.

Tedy závěr: Ano říkejte klidně svoje zkušenosti, jak ty tzv, nadpřorozené, tak ty emocionální, zkušenosti s Pánem, jak vás vede, atd. Ale nechtějte, aby jiný člověk zařizoval svůj život podle vašich zkušeností. A přesně tohel se ve sborech děje. A tady to na mě zkoušela spousta lidí. A nejen tady. I na ateistickém webu mi psal nějaký Daniel B. který mě přesvědčoval, jak je mu s jeho Pánem fajn a jak si  z toho mám sednout na zadek...