Na duši člověka působí Bůh tím, že se šíří z ducha do duše, ne tedy přímo. Duše - přirozená neproměněná mysl - sama o sobě nikdy nemůže porozumět (správně) Božímu Slovu. Věřícím v Krista je kromě jiného dán Duch víry, díky němuž mohou věřit a mluvit. Věřící v Krista, i když nerozumějí (neobnovenou) myslí, mohou a mají rozumět vírou. Vírou také chodí; tedy ne tím, co vidí, slyší nebo cítí (v duši), to všechno je možné oklamat, čehož jsi právě ty zářným příkladem, a z víry jsou živí - živí Bohu. 

Dále je dán věřícím Duch moudrosti a zjevení, který jim Slovo osvětluje, zjevuje jim, co to Slovo znamená a dává jim moudrost k pochopení a přijetí toho Slova. Je toho ještě mnoho, ale bez porozumění rozdílu mezi duší a duchem a potřeby rozlišovat duši a ducha, který je u věřících v Krista obnoven a oživen Duchem, kdežto u nevěřících je mrtvý a nezpůsobilý přijmout Boží věci a porozumět Božímu Slovu, je to pro přirozeného člověka neuchopitelné, nepochopitelné a nepřijatelné.

To není nic odsuzujícího, ale pouhé konstatování faktu. A čím dříve si to člověk uvědomí, tím lépe. Tož tak.