Je spousta lidí, kteří vstávají k dětem, ale jsou kvůli tomu naštavaní, naštvaně chodí do práce a naštvaně chodí z práce k rodině. Tito lidé se lásky a vděčnosti nikdy nedočkají, přestože dřou jak koně. Oni totiž nepřijali život jako dar, ale jako strašně těžkou povinnost. A jak tak dřou, tak za to také vyžadujou vděčnost a něco zpět za tu dřinu. Tím ovšem zavírají dveře lásce. Ta se nedá vynutit, ta se nedá koupit. A jak Tě tak už tři roky poslouchám, tak přesně v takových myšlenkových postojích Ty žiješ. Tvůj život s Bohem je něco za něco. Ty budeš těžce dřít na své spáse a očekáváš, že Tě Bůh za to bude milovat a přijme Tě do nebe. Asi vůbec nechápeš, že hříšník je naprosto nepoužitelná osoba, která právě proto musela v Kristu zemřít na kříži. Byla a je naprosto k ničemu a je třeba ji jednou pro vždy pohřbít a zadarmo přijmout nový život, nového ducha narozeného z Boha. Tak, jako si se nemohl nijak podílet na svém tělesném narození, tak se nemůžeš nijak jinak podílet na svém duchovním znovuzrození, než přijetím toho daru. A tento zdarma darovaný nový duch, narozený z Boha tě činí novým člověkem a on tě vede k těm dobrým skutkům, které pro tebe Bůh připravil. Čili ani na těch skutcích nemáš žádnou zásluhu. Bez Boha bys je nemohl konat. Tak čím si chceš zasloužit nebe?