Je třeba víidět, že "prach jsi a v prach se obrátíš" je "hlavní" prokletí člověka, je to jeho hlavní problém, důsledek pádu do hříchu. "Prach jsi a v prach se obrátíš" je o smrtelnosti člověka, o jeho "první smrti." Skrývá se zde první smrt jako hlavní problém člověka, prokletí, které zlomil svým zmrtvýchvstání Kristus.

Jestliže říkáš, že "Bůh ho vzal" je jiné označení fyzické smrti, pak sousloví "Bůh ho vzal" bereš jako synonymum k dalším smrtím popsaných v rodopisech knihy genesis. Ale podle knihy genesis je právě toto hlavním prokletím, hlavním problémem člověka. Tudíž by na tom byl Henoch stejně jako osdtatní zemřelí, což je v protikladu právě s onou formulací, která dává jasně najevo, že se zde stalo něco vyjímečného.

Opět zdůrazňuji, že "druhý smrt" byla zjevena až později. Mojžíš, pokud se nepletu, druhou smrt neznal, nebyla mu ještě zjevena. Neznal-li druhou smrt Mojžíš a přesto zde tvrdí, že se zde stalo něco vyjímečného, pak se dotýká smrti první, principu "prach jsi a v prach se obrátíš," principu "pripadneš smrti". A právě toto potvrzuje i autor listu židům.

Snad jsem to vysvětlil dost chápatelně :-)

Je třeba se ptát, ne jak daným pojmům rozumím já, ale v první řadě, jak daným pojmům rozuměl ten, kdo text napsal a až od toho se odpíchnout. Nesmíme svévolně do slov vkládat jiný smysl, než v jakém ho psal pisatel - pokud k tomu přirozeně nemáme oprávnění na základě jiného biblcikého textu. Zde si myslím, že toto oprávnění nemáme, když tak mě oprav a ocituj.

VM.  

Henoch žil šedesát pět let a zplodil syna. Potom chodil s Bohem tři sta let. Byl jedním z ochránců pravé víry, předků zaslíbeného semene. Z Adamových úst se dověděl příběh o pádu do hříchu a o Boží milosti, jak se zjevuje v zaslíbení o příchodu Vykupitele. Na tohoto Spasitele spoléhal.

Avšak po narození svého prvorozeného syna prožil Henoch ještě hlubší zkušenost. Když viděl lásku dítěte k jeho otci, jeho naprostou důvěru v tatínkovu ochranu, když ve svém vlastním srdci pocítil něhu k tomuto prvorozenému synovi, pochopil vzácnou lekci o nádherné Boží lásce v daru jeho Syna. Ve dne v noci uvažoval o této nezměrné Boží lásce v Kristu a snažil se ji zjevit lidem, mezi nimiž žil. (33) Henoch nechodil s Bohem ve stavu jakéhosi vytržení či extáze,ale ve všech povinnostech všedního života. Jako manžel a otec, přítel a občan byl neochvějným Hospodinovým služebníkem.

Jeho srdce bylo v souladu s Boží vůlí. Vždyť „půjdou spolu dva, jestliže se nedohodli?“ (Am 3,3) A toto bohabojné chození pokračovalo po tři sta let. Jak plynula staletí, Henochova víra sílila a jeho láska byla čím dál vřelejší.

Henoch byl mužem rozsáhlých vědomostí, neboť ho Bůh poctil zvláštními zjeveními. Přesto byl jedním z nejpokornějších lidí. Očekával na Hospodina. Modlitba byla pro něj dýcháním nitra. Žil vpravdě v nebeském ovzduší.

Prostřednictvím svatých andělů Bůh Henochovi zjevil svůj záměr zničit svět potopou.Také mu plněji představil plán vykoupení a ukázal mu mimořádné události spojené s druhým Kristovým příchodem a koncem světa.

Henocha trápil problém smrti. Zdálo se mu, že spravedliví se mění v prach stejně jako bezbožní a že je to jejich konec. Nedokázal vidět život spravedlivých za hrobem. V prorockém vidění byl poučen o Kristově smrti a jeho příchodu ve slávě, kdy za doprovodu všech svatých andělů vyvede svůj lid z hrobu.Viděl také, jak zkažený bude svět, až se Kristus zjeví podruhé – že zde bude generace pyšných, zatvrzelých lidí, pošlapávajících zákon a pohrdajících smířením. Spatřil spravedlivé korunované slávou a ctí, a bezbožné zničené ohněm.

Henoch se stal kazatelem spravedlnosti. Seznamoval s Božím poselstvím všechny, kdo mu naslouchali. V zemi, kde se Kain snažil utéct z Boží přítomnosti, prorok představoval nádherné scény, které mu byly ukázány ve vidění. Prohlašoval: „Hle, přichází Pán s desetitisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všecky bezbožné z jejich skutků, které kdy ve své bezbožnosti spáchali.“ (Ju 14.15)

I když kázal o Boží lásce v Kristu, káral panující bezbožnost a varoval, že přestupníky určitě stihne soud. Svatí muži neříkají jen příjemné věci. Bůh vkládá do úst svých poslů pravdy, které jsou ostré a zasáhnou jako dvojsečný meč.

Někteří vzali jeho varování vážně, ale většina si na svých zlých cestách počínala ještě troufaleji. Tak bude také poslední generace zlehčovat varování Božích poslů.

Uprostřed života aktivní práce Henoch vytrvale udržoval své společenství s Bohem. Po určité době prožité mezi lidmi trávil nějaký čas o samotě, neboť lačnil a žíznil po Božím poznání. Henoch rozmlouval s Bohem a stále více a více odrážel Boží obraz. Jeho tvář vyzařovala světlo, které se skví v Ježíšově tváři. Příliv lidské viny rok od roku stoupal a nad světem se stále hrozivěji stahovala temná mračna Božího soudu.

Avšak Henoch vytrval na své cestě, varoval, prosil a snažil se zastavit příval nepravostí. Ačkoli milovníci hříšných zábav jeho varování přehlíželi, měl svědectví, že Bůh jeho jednání schvaluje. Pokračoval v zápase se zlem, až ho Bůh vzal z hříšného světa do čisté radosti nebes.

Jeho současníci se mu vysmívali, že se nesnaží získat pozemské bohatství. Avšak jeho srdce toužilo po věčných pokladech.Viděl Krále v jeho slávě (34)uprostřed Sijónu. Jeho myšlenky a rozhovory se týkaly nebe. Čím větší byla nepravost, tím palčivější byla jeho touha po Božím domově.

Tři sta let chodil Henoch s Bohem. Den co den usiloval o těsnější spojení s ním. Toto společenství bylo stále užší a užší, až si ho Bůh vzal k sobě. Jeho chození s Bohem na zemi pokračovalo tak dlouho, až prošel branami svatého města. Byl prvním z lidí, kdo tam vstoupil. Na zemi pociťovali jeho ztrátu. Někteří, a to jak spravedliví, tak bezbožní, byli svědky jeho odchodu. Ti, kdo ho měli rádi, provedli důkladný průzkum, ale nebylo to nic platné. Oznámili, že „nebyl nalezen“ (Žd 11,5), protože ho Bůh vzal.

Henochovým nanebevzetím Bůh zamýšlel dát významnou lekci. Hrozilo nebezpečí, že kvůli strašným následkům Adamova hříchu lidé propadnou malomyslnosti. Mnozí byli hotovi zvolat: „Jaký užitek máme z toho, že se bojíme Hospodina a zachováváme jeho nařízení, když na lidstvu spočívá těžké zlořečenství a údělem nás všech je smrt?“ Satan sváděl lidi k víře, že neexistuje žádná odměna pro spravedlivé ani trest pro bezbožné a že lidé nejsou s to poslouchat Boží přikázání. Avšak v Henochově případě Bůh ukázal, co udělá pro ty, kdo zachovávají jeho přikázání. Lidé byli poučeni, že je možné poslouchat Boží zákon, že jsou schopni prostřednictvím milosti odolat pokušení a stát se čistými a svatými. Jeho nanebevzetí bylo důkazem pravdivosti jeho proroctví o budoucnosti, kdy bude poslušný odměněn věčným životem, a přestupník odsouzen a potrestán smrtí.

„Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě... Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.“ (Žd 11,5) Zbožný charakter tohoto proroka představuje úroveň svatosti, kterou musí získat ti z obyvatel země, kteří budou vykoupeni při druhém Kristově příchodu (Zj 14,3). Tehdy bude tak jako před potopou převládat nepravost. Lidé se budou stavět proti autoritě nebe. Avšak Boží lid bude – podobně jako Henoch – hledat čistotu srdce a soulad s Boží vůlí, aby odrážel Kristův charakter. Jako Henoch bude varovat svět před Ježíšovým druhým příchodem a svým svatým chováním odsoudí hříchy bezbožných. Jako Henoch byl proměněn a vzat do nebe, tak budou žijící spravedliví přeneseni z této země před jejím zničením ohněm. „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ (1 K 15,51.52) „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1 Te 4,16-18) (35) 35