Díky za upřímnost. Možná to i přeháním. I já věřím, že i mezi věřícími je mnoho moc hodných  poctivých lidí a to bez ohledu, v jaké jsou denominaci, Nejvíce mi pomohli jedni věřící z malinké církve, která má jen laické kazatele. Tam jsem zažil obrácení, ale ne obrácení jako stav, kdy se rozbrečím, volám, křičím, mrskám sebou apod. Obrácení jako změna mého myšlení. Obrácení jako objevení něčeho nového, co změnilo můj materialismus  a pohled a svět i na sebe. Obrácení jako začátek procesu, ale ne náhlý stav. Bohužel jsme si všimnul, že mnoho z toho, co různí křesťané propagují, nefunguje. Že je to něco, co je předstírané. A měl jsem příležitost poznat více církví a různých věřících. Mnohých si stále vážím. Bohužel jsou daleko, abych  s nimi byl ve stálejším kontaktu, což je pro růst a vývoj ducha důležité. Blíže znám spíše adventisty, kde oceňuji studium sobotní školy. To mi na jedné straně pomohlo rozšířit si znalosti z Bible a nutí mne ke studiu Písma, na což jsem době zaměstnání neměl tolik času. Negativní zkušenosti pak mám s charismatickými církvemi. Katolickou pak vůbec neznám z vlastní praxe, akorát jsem tam měl svatbu na jednom krásném poutním místě, protože si to přála maminka mé manželky a moje manželka na toto místo pravidelně chodila a modlila se tu. Svatbu jsme měli tajně až druhý den po obřadu na radnici. A pan farář působil na mne jako věřící člověk plně oddaný svému poutníku místu a vedle Ježíše i Panence Marii.Nikdy by mne nenapadlo mu tuto víru v Panenku Marii nějak vyčítat. Byl to jeho život a vždy s úctou na něho vzpomene, když přijdeme k jeho hrobu, které leží vedle jeho kostelíčku. Je to zvláštní. Křesťané se nějak i vzájemně nedokáží pochopit. A minulost ukazuje i na boje a války mezi nimi. To je smutné. Dnes naštěstí se tohle neděje. Ale je poznat, že všude působí nějaká zvláštní nepřátelská síla, která vráží klín mezi křesťany. Je mnoho falešných proroků a mnoho duchovního zneužívání. Zažil jsem mluvení jazyky a vnímal to jako obyčejný podvod. Jak mohou lidé na modlitby v jazycích říct Amen, když neznají její obsah. Divné.  Prostě nejlepší je malá upřímná skupina věřících, kteří se vzájemně pomodlí a společně se v míru v klidu  a bez fanatické atmosféry zamýšlení nad Božím Slovem.

A co mi dělá problém, je násilí v Bibli. Nechápu. Když Hospodin vede lidi k zabíjení  a vraždění, jsem z toho úplně vedle. A když nějaký fanatický kazatel ještě k tomu dodá, že to nařizuje sám Kristus, pak má strach, že přestanu věřit úplně. Divím tomu, že mnozí věřící to tak lehce a bez přemýšlení přijmou jako něco normálního. Jako něco, o čem je zakázáno přemýšlet. A co není v rozporu s Ježíšem. Pak mám obavy, že je vše jen přetvářka.