Grano Salis - Kázání o tom, kdo může být spasen

První čtení: Genesis 14,17 - 20: „Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.“ Čtení ke kázání: Matouš 19,23 - 27: „Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“ Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: „Kdo potom může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.““

Kázání:
Milé sestry a drazí bratři, dnešní kázání bude o spáse, respektive o tom, kdo může být spasen. Většina lidí touží po spáse, a to paradoxně i mnozí nevěřící a ateisté. I ti neradi slyší o pekle a věčném zatracení. Láká je perspektiva nebe a věčného života. Ovšem my víme, že všichni lidé „zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Ř 3,23). Proto všichni lidé potřebují spásu čili záchranu od hříchu, ďábla a věčné smrti.Ježíšovi učedníci se zhrozili, když jim Ježíš řekl, že bohatý člověk těžko vejde do Božího království. Proč? Protože se tehdy soudilo, že materiální bohatství je známkou Boží přízně a ukazuje tedy, že člověk je na dobré cestě k věčné záchraně. Např. starozákonnímu Jóbovi Bůh po jeho uzdravení dal více než předtím ztratit: „A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. Měl také sedm synů a tři dcery. Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk. Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům. Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. I zemřel Jób stár a sytý dnů (Jb 42,12 -17). Ani Abram, později nazvaný Abrahamem, nebyl žádný chudák: „Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato.“ (Gn 13,2). Rovněž Jákob byl boháč, svému bratru Ezaovi řekl totiž toto: „Přijmi prosím z mého požehnání, co jsem ti přinesl, neboť Bůh se nade mnou smiloval a mám všeho dost.“ (Gn 33,11).Nejen stoupenci reformátora Jana Kalvína dlouho věřili ve dvojí předurčení, kdy Bůh jedny povolal ke spáse a druhé určil k zatracení. Zde se opírali o následující slova apoštola Pavla: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.“ (Ř 8,29 - 30). Pak vznikla otázka, jak se pozná, kdo je určen ke spáse a kdo k zatracení. Odpověď zněla, že to ví jen Bůh. Ovšem určitým znamením vyvolení ke spáse je to, že Bůh člověku žehná v jeho v materiální oblasti, zejména v jeho podnikání. Zde mohou ležet i kořeny americké tzv. teologie prosperity, kdy správně věřící křesťan by neměl trpět chudobou, ale naopak měl být úspěšný a bohatý. I u nás trvalo nějakou dobu, než byla rozpoznána nesprávnost tohoto přístupu.Ale vraťme se k tomu, co říká Písmo ohledně toho, kdo může být spasen. Samozřejmě platí, že člověk sám sebe spasit nemůže. Spásu lidem může zajistit jen Bůh, jak řekl sám Ježíš v dnešním textu ke kázání. Bůh Otec to učinil právě prostřednictvím Ježíše Krista, „jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění“ (Ř 4,25). Potom jsme spaseni skrze víru. Spasení není z nás, je to Boží dar; není z našich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit, jak uvádí apoštol Pavel v Listě Efezským (Ef 2,8 - 9). A pak dodává: „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Ef 2,10).Abychom byli spaseni, musíme přijmout Ježíše za svého Pána a Spasitele. Apoštol Pavel k tomu říká: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘.“ (Ř 10,9 - 13). Víra je nutná, neboť bez víry „není možné zalíbit se Bohu.“ (Žd 11,6). Musíme ovšem uvědomit, co vše víra ve vykupitelské dílo Ježíše Krista obnáší.Předně tato víra vyžaduje pokání. Své vystoupení zahájil totiž Ježíš slovy: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15). O potřebě pokání hovoří i apoštol Pavel: „Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem aneb důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, Proto že uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.“ (Sk 17,29 - 31, kralický překlad).Pokání obnáší to, že litujeme svých hříchů a slibujeme žít podle Božích přikázání. Proto nemáme žít jako pohané, nýbrž se máme oddělit od jejich způsobu života, jak Korintským připomíná apoštol Pavel: „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. ´ A proto `vyjděte z jejich středu a oddělte se´, praví Hospodina `ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu´ a `budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů´.“ (2 K 6,14 - 18).Apoštol Petr spojuje pokání se křtem a přijetím Ducha svatého: „Tedy Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého.“ (Sk 2,36, kralický překlad). Víra, pokání, křest a přijetí Ducha svatého umožňují člověku se znovuzrodit, jelikož platí Ježíšova slova, že „nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího“ (J 3,5). V Listě Titovi se v kralickém překladu hovoří o druhém narození: „Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce. Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha, Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého, Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista Spasitele našeho, Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.“ (Tt 3,3 - 7).Po znovuzrození pak bychom měli díky působení Ducha svatého duchovně růst a začít vstupovat do skutků víry. Jakub, bratr Páně, nám právem připomíná, že víra bez skutků není k ničemu, že víra bez skutků je mrtvá a tak nás nemůže ani spasit: „Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´.“ (Jk 2,21 - 23).Autor Listu Židům po nás pak požaduje, abychom usilovali o svatost (Žd 12,14) a v Prvním listě Tesalonickým čteme, že Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení (1Te 3,7). Pod posvěcením se obvykle rozumí dlouhodobý proces působení Ducha svatého v našem životě, který proměňuje naše charaktery, touhy a jednání tak, abychom byli svatí a podobní Kristu. Na posvěcujícím díle Ducha svatého se podílíme tím, že se Mu dáváme aktivně k dispozici. A ovocem Božího Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání, jak je psáno v Listě Galatským (Ga 5,22 - 23). Těmi vlastnosti se má vyznačovat náš život, náš charakter a naše služba Bohu a lidem.A nezapomínejme na to, že spasen bude jen ten, kdo vytrvá do konce, jak říká sám Ježíš: „Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mt 10,22). Teprve ten dojde cíle víry, tj. spasení své duše (1 P 1,9). Mít spasitelnou víru není jen tak snadné. Nutností je víra v Boha a Ježíše Krista, potom pokání, křest, znovuzrození, konání skutků víry, posvěcení, úsilí o svatost, nezbytnost vytrvat do konce.Samozřejmě k tomu všemu potřebujeme dostatek Boží milosti. Dostane se jí všem lidem? Názory křesťanů se na to liší. Jedni soudí, že ji dostanou jen někteří lidé, ostatní mají smůlu - viz učení o dvojím předurčení (vyvolení). Druzí si myslí, že všechny lidi Bůh osloví v průběhu jejich života nabídkou spásy, jedni lidé ji přijmou, jiní zase odmítnou. Navíc je zde další problém. V Písmu svatém je psáno: „Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Sk 4,11 - 12). Jenom ve jménu Ježíše Krista člověk může být spasen, v žádném jiném jménu.A co lidé ve starozákonní době? Ti byli spaseni vírou v příchod Bohem zaslíbeného Mesiáše. Týká se to předně Izraelitů, včetně jejich praotců Abrahama, Izáka a Jákoba. Ale co ostatní lidé? Zde si musíme uvědomit, že poznání pravého Boha nebylo omezeno jen na Izrael. Bible uvádí dva případy, kdy lidé mimo Izrael znali Hospodina. První příkladem je král Malkísedek, kněz Boha Nejvyššího. O něm se v Písmu píše to: „Když se (Abram) vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky." Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.“ (Gn 14,17 - 20). A Ježíš je v Písmu označen jako „kněz na věky podle řádu Melchisedechova“ (Žd 6,20 a blíže celá kapitola sedmá Listu Židům). My přitom nevíme, kolik lidí patřilo mezi uctívače Boha Nejvyššího, jehož knězem byl Malkísedek.Druhým příkladem je věstec Bileám, synu Beóroův. Moábský král Balák, syn Sipórův, jej požádal, aby Izraelity proklel. Bileám však Izraelitům žehnal. Jak to? Bileám to vysvětlil následovně: "I kdyby mi Balák dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkaz Hospodina, svého Boha, a učinit cokoli, ať malého nebo velkého.“ (Nu 22,18). „Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.“ (Nu 22,38). Podle jedné tradice nakonec Bileám poradil Moábským, aby svedli Izraelity skrze své ženy k modloslužbě Baalovi a tím k odpadnutí od Hospodina. Tím se stal Bileám pro pozdější Židy prototypem nenávistného, pyšného a prolhaného svůdce. Jiná tradice ale v něm vidí pouze nástroj Boží vůle při shrnutí Božího požehnání pro syny Jákobovy.Židé si nemyslí, že mohou být spaseni pouze oni. Vidí i možnost spásy pro Nežidy v případě, že plní sedmero tzv. Noemových přikázání ohledně soudnictví, zákazu modloslužby a rouhání, vraždy, krádeže, smilstva a násilí vůči živým tvorům. Tyto přikázání jsou odvozena z textu knihy Genesis, který zní takto: „Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Jen maso oživené krví nesmíte jíst. A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."“ (Gn 9,1 - 7). Je zajímavé, že podobné pokyny dali apoštolové křesťanům z pohanských národů: „Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi.“ (Sk 15,28 - 29).Na to asi navazuje i stanovisko katolické církve, která počítá s možností spásy pro nekřesťany - jde o možnost pro ty nekřesťany, kteří usilovně Boha hledají, ale bez vlastní viny se nemohli seznámit s evangeliem Ježíše Krista a jeho církví. Z tohoto hlediska nekřesťané nejsou bez naděje, i když neslyšeli evangelium. Jistější cestou ke spáse je však uvěřit evangeliu. My jsme se po ni vydali a tak je třeba běžet až do konce. A to po vzoru apoštola Pavla: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ Amen. Modlitba po kázání: Nebeský Otče, děkujeme Ti, že nikoho nechceš zatratit, naopak že chceš, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. Proto si poslal svého Syna, aby svým životem, svojí smrtí a svým zmrtvýchvstáním nám otevřel cestu do nebeského království. A tak můžeme být spaseni milostí skrze víru, neboť Jeho spravedlnost je nám pak přičtena, pokud v Něho uvěříme. Bez naděje snad nejsou ani nekřesťané, kteří usilovně Boha hledají, ale bez vlastní viny se nemohli seznámit s evangeliem Ježíše Krista a jeho církví.Odpusť nám, nebeský Otče, že se tak často opíráme se o lacinou milost a zapomínáme na to, že máme nejen věřit, činit pokání, nechat se pokřtít, přijmout dar Ducha svatého a tak se znovuzrodit, nýbrž máme také konat skutků víry, posvěcovat se, tedy usilovat o svatost a konečně máme vytrvat přes všechny překážky a pronásledování až do konce.Daruj nám tedy, nebeský Otče, dostatek milosti a soudnosti, abychom si patřičně vážili Tvé milosti a svého vyvolení. Abychom zachovávali všechna Tvá přikázání, žili řádně a mravně a konali skutky víry, které se Ti líbí. Abychom nezapomínali Tvému Synu získávat nové učedníky, křtít je a vyučovat všemu, co přikázal. Neboť v nikom jiném není spásy, není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.Za toto všechno Ti, nebeský Otče děkujeme a za toto všechno Tě prosíme před trůnem Tvé milosti ve jménu Pána Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen. Stanislav Heczko
https://www.facebook.com/notes/luterska-evangelicka-cirkev-augsbuskeho-vyznani-prazsky-sbor

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace