Grano Salis - Vyznání hříchů

Dnes se pozastavím nad tímto tématem, se kterým budou mít náboženští lidé asi opět problém...

»9 Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.« [1Jan 1,9]

Zde musíme vzít v úvahu ZÁKLAD KRISTOVA DÍLA. A sice, že Kristus na kříži svojí smrtí odtranil navěky všechny naše hříchy. Minulé, současné i budoucí. Jedna Oběť - jedno kompletní odpuštění. Právě proto máme můžeme směle přistoupit v plné jistotě víry do svatyně svatých (kde už jsme nanebevstoupením) skrze KREV Ježíšovu. Kdybychom už nebyli navěky očištěni, nemohli bychom vůbec vstupovat do svatyně svatých. A tam nemůže vejít nic nečistého, takže žádný náš hřích se tam nikdy nemůže dostat. To je základ. Myslet si něco takového, by bylo domnívat se, že Bůh může mít společenství s hříchem.

Když však zhřešíme, Duch svatý a naše svědomí nás obviní a potřebujeme jeho osvobození. Základní chybou je, že se ve svém hříchu "rýpeme" a myslíme si, že když setrváme v přemýšlení o něm, že je to znak duc*****sti, či pokory. Opak je pravdou. Zabýváme-li se svým hříchem poté, co jsme se ho dopustili, nejsme ve víře, ale myslíme na nečistou věc a proto se nemůžeme líbit Bohu. Máme tendenci zabývat se sami sebou, místo abychom dali místo Božímu pohledu na nás skrze Kristův kříž. Jsme zaujati vlastními myšlenkami o sobě, místo toho, abychom se zabývali tím, co o nás zjevuje Bůh. Dokud nás zaměstnává hřích je naše společenství s Bohem přerušeno, protože to může být pouze ve světle a ve světle není žádný hřích.

Správný postup je ihned, v následující se*****ě po spáchání hříchu, ho VYZNAT a vrátit se v jistotě víry zpět k našemu základu, který nám vydobyla Kristova krev. Tedy ke stavu absolutního odpuštění, očištění, kdy jsem před Bohem čistí, bez poskvrny nebo vrásky. Kdy jsme tak svatí, jako Kristus sám, protože až do této čistoty, ryzosti a svatosti nás očistil Kristův kříž. Udělal to absolutně. Nezbyla ani ta nejmenší skvrnka a nic, za co bychom mohli být obviněni. Jestliže jsem celí čistí, zbývá jen umýt si nohy:

»10 Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.« [Jan 13,10]

Když říkám VYZNAT hřích, neznamená to PROSIT o odpuštění. To by byla nevěra, prosit za něco, co už se dávno stalo. Bylo by to znevážení Kristovy vzácné krve. Písmo je přesné a hovoří o vyznání a nikoliv o prošení.
Prosíme o věci, které nemáme, ne o věci, které již máme. Čili vyznat a hned v následující okamžik vírou přijmout odpuštění a očištění, protože Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hřích a očistil nás od každé nepravosti. Hned následující okamžik tedy můžeme setrvávat na absolutním díle Krista na kříži.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace