poslal luteran SÉRIE ZAMYŠLENÍ Z PERA BÝVALÉHO PASTORA EARLA C. WALESE
DRUHÁ ČÁST - ŘÍMANŮM 11:33-35
Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění!
Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
`Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?´
`Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?´
Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko!
I v Boží rodině se nám snadno stane, že jednáme jako světské děti. Máme za to, že když už jsme se toho tolik dozvěděli, máme právo očekávat uspokojivé vysvětlení od našeho Rodiče, než s Ním budeme souhlasit. Tolerance takového přístupu je u našeho Otce až překvapivě blahosklonná.
Bible je nám dána proto, aby vrátila lidi k Bohu, nebo je nechala bez omluvy. Není nám dána, aby uspokojila naši zvědavost. Není nám dána, abychom spolu vedli zajímavé diskuze. Není nám dána, abychom mohli nashromáždit dostatek informací a volat Boha před soud. Je nám dána, aby nás vrátila k Bohu, nebo nás nechala bez omluvy. Protože nakonec každý hlas, který vznáší proti Bohu námitky, bude utišen a každý hlas bude přiměn k tomu, aby prohlásil, že Bůh je dobrý. Někteří tak učiní se „skřípěním zubů“. Jiní s úsměvem člověka, který poznal Jeho dobrotu už tady. V každém případě, Bůh je skvělý a Bůh je dobrý.
Proč tato připomínka? Ze stejného důvodu, z jakého i Pavel připojuje výše zmíněnou doxologii na konec 11. kapitoly. Ve třech předchozích kapitolách Pavel popisuje Boží svrchovanost v Jeho jednání se světem a člověkem, kterou dospívající teologové mohou kriticky rozebírat. Ale nedělejte to. Nedělejte to v těchto kapitolách. Nedělejte to ani jinde. Naučte se říkat, „Ano, Pane.“
Naší přirozeností je spoléhat jen na sebe, zaměřit se jen na sebe, hledat prospěch jen pro sebe. Naše Já nemá rádo ty části biblického poselství, které zjevují, že všechno je to o Bohu. Ale ono je. Vždyť z Něho a skrze Něho a pro Něho je všecko! Naše reakce na slova v Římanům 9-11 odhalují, do jaké míry jsme se vzdali před Boží svrchovaností. Naše nenucená slova a každodenní jednání to odhalují také.
Jedna věc je říkat, Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, Jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou Jeho soudy a nevystopovatelné Jeho cesty! Jiná věc je říkat, Mluv, Pane, Tvůj služebník slyší. To první může být pouhým denominačním ekvivalentem toho, když jedno dítě říká druhému, „Můj táta je větší než tvůj táta.“ To druhé je hlas dědice, který poznává svého Otce. Na Něho se zaměřte. Poznávejte Ho nyní a budete Ho znát navěky.
Drahý Otče, …
