Takto dopadl Štěpán po té, co sdělil farizejům pravdu. Možná to tehdy slyšel i Saul, který stejně jako ostatní farizejové tuto pravdu nechápal a považoval tyto projevy za provinění vůči Hospodinu, za které náleží nejvyšší trest. Zajímalo mne, kdo to byl Štěpán a tak jsem začal pátrat v knihách.

    Štěpán pocházel pravděpodobně z helenistických Židů. Tito lidé žili v řecké diaspoře a vracívali se do Jeruzaléma v rámci židovských svátků. Je pravděpodobně, že o letnicích, které jsou i židovský svátek, přišel do Jeruzaléma i Štěpán. A zde o letnicích nebo o něco později uvěřil v Pána Ježíše . Věřících začalo postupně přibývat. Lišili se od sebe i řečí. Jedni mluvili řecky  a jiní aramejsky. Štěpán mezi řecky mluvícími věřícími se vyznačoval mimo jiné i tím  , že byl dobrý řečník  A celkově  měl velkou důvěru lidí. Když nastaly v církevních sborech první neshody, tak byl Štěpán demokraticky zvolen mezi sedm mužů, kteří měli dohlížet na rozdělování potravin chudým. Vyskytly se totiž protesty u řecky hovořících křesťanů, kteří měli pocit, že jejich vdovy jsou zásobovány méně než ostatní. Zde vidíme  jedny z prvních problémů v rané církvi, kdy se zvyšoval počet členů , ale přibývaly i problémy,   A tyto problémy uměli řešit demokraticky.  Byla nutná dělba práce a rozdělení úkolů. Zvolení Štěpána do této rady dokazuje, že měl vekou důvěru i úctu. Hlavní těžiště Štěpánovy činnosti však bylo v kázání a v diskuzích  s ostatními lidmi. Osudné se staly pro něho diskuse s židovskými propuštěnci, kteří pocházeli  z řad římských otroků, kteří po propuštění se vrátili do Jeruzaléma a postavili si i svoji synagogu. Právě tito lidé Štěpána zradili a žalovali na něho u učitelů Zákona. Nelíbilo se jim, co Štěpán kázal, jeho sdělení překroutili a s touto vlastní nepravdivou verzí poškodili  Štěpána u farizejů. Dokonce někteří šli i osobně svědčit proti Štěpánovi. Štěpán byl zatčen a vydán před veleradu. Proti němu pak falešní svědci a na druhé straně on sám s Boží pravdou. S takovou Boží pravdou stál před nepříteli pravdy i Mistr Jan Hus, když mimo jiné dokazoval, jak hnusně se katoličtí kněží chovají a zneužívají svého postavení pro vlastní obohacení.

 

Poslední slova  obhajoby zbyla na Štěpána.

 

A Štěpán začal hovořit a byl při něm Duch Boží. Je vidět, že Štěpán, ačkoliv nebyl učitel Zákona, znal Mojžíšovy  knihy a Písma velice dobře. A ve své řeči dokázal z tohoto Písma vyzdvihnout do podstatné sdělení Boží. To židé tehdy nepochopili. V jejich srdcích byla nenávist ke Kristu  a báli se  o svoje postavení.

   Štěpán začal od Abrahama až do tehdejší přítomnosti a upozornil na to, jak Izraelci soustavně klamali Hospodina, pronásledovali a zabíjeli Hospodinovy proroky a nakonec zavraždili Spravedlivého. Dostali Zákon od Boha a stejně se jím neřídili. A vrcholem všeho byla jeho závěrečná slova. Pozvedl hlavu k nebi a  zvolal: „Vidím otevřené nebe  a Ježíše Krista , jak stojí po pravici Boží.“

 

A reakce přítomných. Všichni do jednoho  spustili řev a zacpali si uši, že prý nic neslyšeli. Tady vidíme typickou náboženskou fanatickou reakci. Můžete mluvit pravdu, ale druhý ji úmyslně odmítá. Proč? Protože přiznáním pravdy by přišli o svoje postavení a moc a jejich učení by utrpělo zničující ránu. Jak umlčí pravdu? Odstraní toho, kdo ji hlásá. Jdou ukamenovat Štěpána, ačkoliv na takový trest neměli povolení od římských okupantů, ale to je jedno. Je třeba hned a okamžitě zničit pravdu zavražděním jejího nositele, stejně jako u Husa  a jiných a jiných. Štěpán v této chvíli, kdy na něho házejí kameny a on ví, že nastávají poslední chvíle jeho života v tomto těle, neprosí o milost. Je silný, protože je  s ním Bůh i Pán Ježíš. Modlí se stejnými slovy jako Pán Ježíš. A v této poslední chvíli necítí žádnou zášť vůči těmto lidem posedlí zlem.“ Bože, nepočítej jim to za vinu!“ Saul, který hlídá pláště kamenujících, má dost času, aby mohl sledovat Štěpána. Vidí jeho tvář plnou Boží milosti a pravdy. Ještě to nechápe, ale o něco později při setkání s Ježíšem vše pochopí.

Chtěli umlčet pravdu, ale díky Štěpánovy smrti se  ještě více rozhojnila stejně, jako po Husově smrti se rozhojnila pravda o těch, kteří pravdu rádi neměli, nemají a nemají ani dodnes.