"Římanům 7:11  Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.

12  A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

13  Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.

14  Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

15  Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

16  Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.

17  A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

18  Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

19  Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.

20  A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

21  Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

22  Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

23  Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

24  Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

25  Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha."

A ještě Jakub

Dal jsem vám tady dva příklady, u Římanů Pavel přímo mluví o zákonu ze Synaje, který se ho dotýká, když zhřeší. Kdežto Jakub ukazuje na přestoupení příkazu lásky, ale proč mě opět peskuje i zákonem ze Synaje? Když neplatí. Vy nechcete chápat jednu věc, kterou Pavel řeší excelentně, zákon se mě netýká, když chodím v lásce vůči Bohu a bližnímu. Ale jakmile zhřeším, padnu, zákon se mě začne týkat, protože hřích není nic jiného než přestoupení zákona a nezáleží či je to zákon lásky, či zákon Synajský, jak je patrno u Jakuba. Pokud kradu, jsem zloděj, pokud zahýbám ženě, jsem smilník, pokud pomluvám souseda nebo ho dokonce nenávidím, jsem hříšník. Pokud beru jméno Boha nadarmo, jsem hříšník, pokud přestupuji Jeho příkazy, jsem hříšník. Je to tak těžké pochopit? Vy všichni už jste tak na výši, že jste BEZ HŘÍCHŮ? Já ne a denně děkuji Bohu, že se nade mnou smilovává, protože (i když mě nevěříte) také spoléhám na Jeho milost projevenou v oběti Jeho Syna. Nikdo mi tady nemůže věšet na nos, že se chci ospravedlnit zákonem, zákon nikoho nepřivede ke spáse, ale ukazuje na pády člověka. Je ovšem pohodlné v dnešní době odhodit vše co by mohlo člověka obviňovat, pak ovšem Písmo říká, jezme, pijme a užívejme života, ale přijde soud.

rastan