Toto je skutečný   poslední dopis  věřící dcery svému nemocnému otci v nemocnici. Možná věřil, možná pochyboval, měl svoje i nepěkné zkušenosti,.. kdoví, ale snažil se žít poctivě. Zda dopis   pomohl se dozvíme až po vzkříšení.

 

Milý dědo!

 

Je neděle odpoledne. Od včerejška, kdy jsme Tě byli navštívit, na Tebe moc myslím. Vím, že Ti není dobře. Snad Ti sestřička uvaří kafe a z Tvého dá i tomu pánovi, co leží vedle Tebe. Neboj se, kafe Ti zase dovezeme. Moc na Tebe myslím  a jak ráda bych Ti vrátila zase zdraví…

 

 

Četla jsem Tvůj deník a až nyní poznávám, ( škoda, že až nyní) jaký jsi měl charakter, že jsi ( i za cenu osobních těžkostí ) ochránil mnoho lidí. Vážím se Tě. Moc si Tě za to vážím…

Dědo, přece znáš Bibli. V Přísloví 15,3 je psáno:“Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují dobré i zlé“ Bůh dobře zná každou vteřinu našeho života. Zná vše, co jsme udělali, řekli, mysleli- to dobré i to špatné. A i přes všechny naše chyby nás má rád. Touží po každém člověku, aby mohl žít věčně s Bohem. Neboť “Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ ( Jan 3.16)

 

Dědo, vzpomínáš si, když jsme se spolu několikrát loučili, říkal jsi, že se už neuvidíme…

Předpokládám, že teď, když jen ležíš a máš spousty času na přemýšlení, možná rekapituluješ i svůj život, možná přemýšlíš o život i o smrti. Pán Ježíš v Bibli mluví o smrti jako o spánku. A dává naději každému, kdo v Něho věří a miluje Ho, že se vrátí a své vyvolené vzkřísí a vezme si je k sobě. Často jsme o tom mluvili i  s babičkou - i ona této naději věří, ta naděje jí dává sílu i klid. A proto bych jí ráda předala i Tobě. V listě Tesalonickým je psáno:“Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kdo nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli v Ježíši, přivede spolu  sním k životu. Toto vám říkáme podle slov Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel. Hlas polnice archanděla, zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí  z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak navždy budeme s Pánem. Těmto slovy se vzájemně potěšujte /  tes. 4,13-18)

 

Dědo, s babičkou Ti bylo dobře. Ale tento pozemský život byl také plný problémů, trápení, bolestí o ztrát. Proč bychom neuchopili tu nádhernou naději, kterou nám Bůh skrze Pána Ježíše získal? A nabízí ji zadarmo – stačí jen upřímně, v tichosti zašeptat:“Pane Ježíši, prosím, odpusť mi všechny mé viny a vezmi   si celý můj život do svých milosrdných rukou!! Dopřej, abych mohl u Tebe věčně žít- a sejít se u Tebe s babičkou!“ A Bůh uslyší! Pak už se může stát cokoliv, Ty budeš mít pevnou jistotu v Bohu, jistotu, která Ti dá klid, pomůže Ti překlenout toto bolavé údolí a dá naději ve šťastný věčný život s Bohem.. Dědo, přeji Ti, abys, třeba už dnes o tom přemýšlel. Nemohu Tě nutit – je to Tvoje volba. Přesto věřím, že Bůh vezme i Tvůj život do svých rukou..

 

Hodně jsem se rozepsala, nevím, zda to vůbec bude číst. Moc na Tebe myslím. Přeji Ti hodně sil a trpělivosti, abys pobyt v nemocnic o dobře snášel, abys neměl bolesti, abys mohl posedět v křesle, aby se Ti dobře polykalo, prostě přeji To jen a jen to dobré. A moc se modlím za Tebe.

 

 

 

 Tvoje dcera

 

Za pár dní děda zemřel.