poslal unshaken Před časem jsem v článku Křesťané opustili veřejný prostor snažil upozornit na zdrcující skutečnost, že o nás téměř nikdo neví, neslyší a pokud ano, tak křesťanskou víru vnímá jako nějaký exotický jev zakládající se na neživotné a dávno překonané tradici zaostalců, kteří si nevšimli technické vyspělosti lidstva. Což si snadno může každý otestovat třeba tím, že při rozloučení k pozdravu „na shledanou“ přidá „Pánbůh vám požehnej“.
Nedokáži posoudit, co se v hlavě takto osloveného nevěřícího člověka odehraje, ale na jeho tváři určitě poznáte jakýsi šok nebo přinejmenším překvapení. Ve kterém vás nejspíš přeřadí buď do adeptů na psychiatrickou léčbu, nebo pokud jste již svůj intelekt a zdravou mysl předtím prokázali, tak vás zaškatulkuje alespoň do skupin extrémistických blouznivců, kterých se to podle médií a importované americké virtuální kultury kolem nás hemží a před kterými je nutno mít se na pozoru. Podle zkušeností však mohu potvrdit, že tímto oslovením může vzniknout zajímavý vztah, asi jako při setkání cizince s tajemstvím. Nebo naopak, v celé své hrůze se projeví satanovo ovládnutí tohoto světa a tímto jediným oslovením získáte nepřítele, aniž by jste se o nepřátelství sebeméně přičinili. Což poznal na sobě i náš Pán Ježíš, když představil Boha plného lásky a porozumění.
Zanechám však nářků, jak nás „oni“ nechápou. A zkusím předložit jednu myšlenku, jak to alespoň trochu změnit v naší duchovně zanedbané společnosti.
Víra je ze slyšení
Kdo si chce víru ze slyšení potvrdit z Písma, nedá mu to mnoho úsilí. Já vznik víry ze slyšení v reálném světě doporučuji prokázat z četných svědectví, která naleznete třeba na
Trans World Radiu v pořadech „Život víry“ a „Stopy“, ale někdy též v dalších. Potvrdit, že k víře lze dojít převážně ze slyšení od svědků Kristova vzkříšení, tedy od obrácených křesťanů. Je velmi málo těch, kteří k víře přišli samostudiem Písma, i když takoví mezi námi jsou.
Sami slyšení bráníme
Křesťanských pořadů plných slov života najdete velmi mnoho díky internetu. Jenže jaké jsou: Třeba
TWR i
Český rozhlas z jejich záznamů vymazává hudbu. Stanice vůbec neposkytují záznamy převážně obsahujících hudbu, nebo jen výjimečně. Přitom každý přednášející ví, že udržet pozornost posluchače lze jen po pět až sedm minut. Pak musí následovat pauza, která posluchačovu vnímání umožní seskládat a uložit přednesené informace do svých mozkových struktur. K čemuž napomáhá právě hudební vsuvka.
Proč vymazávat křesťanskou hudbu?
Takových dotazů jsem poslal přímo na autory pořadů několik. Vždy odpověděli: „Ve zveřejnění hudby nám brání autorská práva.“
Právník nejsem, ale pochybuji, že nadání předané Bohem může být základem nějakého práva, když v něm není zahrnuta povinnost své nadání využít pro své bližní. Nicméně je to z hlediska těch zakroucených paragrafů nejspíš neřešitelný problém.
Opravdu neřešitelný? Když to ještě bylo možné a šrouby chamtivců nebyly utaženy jako dnes, slyšel jsem křesťanské hudební nahrávky, ze kterých srdce plesalo. Byly to hudební skupiny, byli to jednotlivci. Dnes je ve stažených souborech neuslyším. Neuslyší je ze záznamů křesťanských rádií a pořadů nikdo, pokud nepochází přímo z jeho sboru nebo si náhodou nekoupí nosič s jejich nahrávkou. Vidíte tu absurditu? Jak si může koupit nosič s jejich nahrávkou, když o nich neuslyší. Světská média křesťany naprosto ignorují. Takže ti ochotní křesťané, i když nechtějí být jako
Mahalia Jackson (ta odmítala zpívat za peníze), nakonec nic neprodají, neboť o nich nikdo neví.
Nestálo by zato, aby tito křesťanští autoři a interpreti se domluvili s rozhlasovými pracovníky, že se vzdávají svých autorských práv a že jejich díla mohou být zařazována do záznamů křesťanských pořadů? Já osobně jsem přesvědčen, že na tom neprodělají. A pokud by k tomu docházelo, Bůh vždy dokáže oslovit své věrné ke štědrosti.
Ztížit přístup ke křesťanským pořadům? Jsou na to i experti
Málokdo z nás přijde domů a pustí si třeba Rádio 7 nebo Proglas. Když již si najde čas a zapne ho, tak nemusí zrovna slyšet pořad, který ho zajímá. Takže řešení, které já používám - a nejsem určitě ojedinělý - je to, že si stáhnu nahrávku a pustím si ji kdy to jde, třeba při práci nebo na procházce.
Rádio 7 a
Český rozhlas takové záznamy poskytuje i když ne u všech.
Proglas nikoliv. Archiv má bohatý, ale jen pro přímé přehrávání, nikoliv pro stažení. Křesťané nejsou tak situovaní, aby se kdekoliv mohli připojit k síti po celou dobu pořadu nebo čekali, až si ten svůj pořad zaznamenají sami do empétrojky. Co s tím nevím, neboť neznám příčiny, proč rozhlasoví pracovníci jednají právě proti možnostem posluchačů.
Vstup do světského mediálního prostoru: Určitě je možný. Zkratkou
Jsou křesťanské internetové stanice, kde lze sledovat zajímavé přednášky a výklady. Například
Hope TV. Je jich tam přístupných habaděj. Jenže když si nějaký pustím, tak zvláště u amerických pořadů musím nějakou chvíli poslouchat nic neříkající omáčku, než se přednášející dostane k samému jádru věci. Jenže já omáčku nepotřebuji. Tu hltají každodenně u TV ti, kteří se chtějí pročumět a probavit až do času smrti. Já tolik času nemám, abych jím plýtval. A věřím, že mí bratři a sestry také ne.
Proto tu mám myšlenku pro rozhlasové pracovníky: Vytvořit z výběru podstatného slova krátké skeče proložené hudbou. A to není jen dobrá náplň pro křesťanské pořady, ale také pro světské pořady, zvláště rozhlasové. Vždyť i v nich se občas najdou výtvory plné lidské moudrostí. Proč by se mezi ně nemohly dostat také moudrosti Boží?
