Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15949, komentáře < 7 dní: 299, komentářů celkem: 380006, adminů: 60, uživatelů: 4956  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 36 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104428906
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Homosexualita, náboženství a konec dějin?
Vloženo Pátek, 04. červenec 2014 @ 22:09:22 CEST Vložil: Olda

Intimity poslal Nepřihlášený

Některé sociální fenomény se v historii cyklicky opakují, jiné (a není jich málo) zasáhly dnešní civilizaci bezprecedentním způsobem poprvé v historii. Jedním z oné druhé skupiny témat je turbulentní vztah homosexuality a náboženství.

Téma po celé věky tabuizované, pouze v časově či místně izolovaných etapách historie nabývající kultického a rituálního rozměru, se dnes v mnoha ohledech etablovalo (snad by se dalo říci právem). Téma z logiky věci marginální se stalo tématem klíčovým, a to v lidskoprávní agendě, lifestylovém kulturním mainstreamu, v pop ekonomii, v diskursu konzervativní, liberální a socialistické politiky, ale i v religionistice a sociologii náboženství.

Abych nadarmo neopakoval mediálně známé kauzy z jedné či druhé strany barikády této kulturní války, zmíním jeden z pozoruhodných případů, o které se v českém tisku příliš nepsalo. V dubnu se hlava anglikánské církve, arcibiskup z Canterbury, vyslovila pro další odklad uznání homosexuálních svateb, neboť je vyděšena množícími se případy pogromů vůči anglikánským křesťanům v Africe (ti jsou totiž některými Afričany vnímáni jako agenti západního homosexuálního křesťanství). Načež pokračovala během jarních měsíců mediální přestřelka mezi britskými a ugandskými anglikány kvůli drakonické novele ugandského zákona, trestající homosexualitu až doživotím. Tamní demokratický prezident podepsal tuto legislativu začátkem roku, ve stejné době jako nigerijský prezident obdobný zákon ve své zemi. A podobně jako o tom nyní jednají, či již „úspěšně“ dojednaly úřady dalších zemí: Etiopie, Gambie a naposledy Bruneje (která zákon trestající smrtí homosexualitu zavedla v dubnu).


V posledních týdnech přinášely agentury zprávy o štěpení metodistů a presbyteriánů, jiné komentáře vyjádřily pozdvižení nad červnovou volbou nového (podle levice „homofobního“) biskupa největší americké církve Jižních baptistů Ronnie Floyda. A skoro celé se to točí pouze kolem tématu homosexuality, které je v Bibli věnováno všehovšudy šest krátkých pasáží.

Co se to děje? Proč se homosexualita stala rozbuškou, bez které by mnoho konfliktů posledních dvaceti, třiceti let vůbec nepovstalo? Navíc se téma stalo politicky vděčným i v regionech nekřesťanského civilizačního okruhu, jak už jsem naznačil „případem Brunej“. Jsou to právě islámské země a centra islámské obrody, které začaly pronásledovat homosexuály jako nikdy dříve. Téma neobyčejně výrazně hýbe i hinduismem, buddhismem a judaismem. Alespoň pro názornost: v zimě indický nejvyšší soud zvrátil rozhodnutí nižší instance, čímž došlo k re-kriminalizaci homosexuality v Indii (hinduistický region). Dalajláma bývá téměř každoročně veřejně tázán, jak se věci mají z jeho buddhistického pohledu: jednou homosexualitu odmítne coby odporující svatým textům, jindy se homosexuálů, coby lidskoprávní ikona, zastane. A konzervativní větev judaismu praktikovanou homosexualitu legitimizovala v roce 2006, čímž vzbudila nemalé vášně reformních i ortodoxních judaistů, kteří tyto praktiky nadále odmítají.

Vraťme se však ke sféře křesťanství. Některé trendy na tomto poli jsou paradoxně přesně opačné. I když v rámci katolické („katolikální“), evangelikální a pravoslavné obrody posiluje snaha vůči LGBT agendě se vymezovat, na straně druhé se mnoho dříve vyhraněných stanovisek otupilo. A nemám na mysli jen rostoucí vliv tzv. pro-gay křesťanství (což je mimochodem trend, který spolu s celou liberální teologií je opět čímsi historicky bezprecedentním, byť nelze samozřejmě mluvit jen o posledních 20-30 letech jako v kauze homosexuality).

Hnutí Exodus International (EI), které po 37 let drželo anti-homosexuální prapor konzervatismu a nabízelo uzdravení z homosexuality, podalo přátelskou ruku tzv. gay christians (jmenovitě vlivnému hnutí GCN), načež vloni samo sebe rozpustilo. Na troskách EI (a také pod vlivem tohoto trendu) pak vzniklo v posledních dvou letech několik „centristických hnutí (například Speak Love, Spiritual Friendship či Imago Dei), které se k otázce hříšnosti homosexuality stavějí nejednoznačně. Sice ji explicitně neschvalují, na straně druhé však staví směrem k homosexuálním křesťanům různé kulturní mosty (a nechci hodnotit, zda je to paušálně správné či nikoliv). Paralelně posilují zvláště ve třetím světě tzv. ex-gay obrodné konzervativní procesy, a to zvláště v rámci dynamicky rostoucího evangelikálního a letničního hnutí.

Tato hnutí se snaží oprášit myšlenku, kterou západní vědecký establishment (za problematických okolností) zavrhl, totiž že homosexualita je (minimálně částečně) psychicky a duchovně podmíněna, a lze ji léčit. Ani mezi konzervativci však není situace ve všech regionech stejná. Například v Brazílii se letniční hnutí (které postupně prorostlo převládající část evangelikální a katolické církve), vůči gay aktivismu příliš nevymezuje (ani politika brazilské křesťansko-sociální strany Marca Feliciana není tak relevantní, jak je obvyklé v podobných kruzích v okolních státech). A co více, brazilští homosexuálové a evangelikálové často reprezentují obdobné politické elity.

Co tedy můžeme v nadcházejících letech (či desítkách let) čekat? Oslabí se tyto turbulence? Vydá se společnost konsensuální, tak říkajíc brazilskou cestou (čímž samozřejmě nemám na mysli každoroční stovky obětí z řad brazilských gayů a transsexuálů v rámci tamního pověstného pouličního násilí)? Anebo bude polarizace mezi homofoby a homosexuály pokračovat? A pokud, jaký je potenciál této polarizace? Přerostou snad hospodářské sankce, které Západ začal v posledních letech na „homofobní režimy“ uplatňovat, v ozbrojené konflikty? Zvlášť, pokud se afričtí gayové začnou emancipovat kvůli takovým malichernostem, jako jejich západní kolegové, a pokud vliv islámského fundamentalismu nadále poroste? Volají již současné causy (jako například několik tisíc popravených homosexuálů v Íránu, lynče v Ghaně či protiteroristická opatření vůči homosexuálům v Keni) po ozbrojené reakci? Anebo zůstane toto pnutí víceméně marginálním problémem, jak je tomu (i přes výše napsané) v mnoha rovinách de facto dnes? Či snad problém vyšumí? „Zamrzne“ v rámci nějakého statu-quo?

Těžko předvídat sociologické procesy, pro které nejsou k dispozici historické paralely či exaktní modely. Apologeti zmiňovaného letničního hnutí (ke kterému se dnes hlásí podle některých odhadů už kolem miliardy lidí), připisují (nejen) tyto bezprecedentní projevy sociální polarizace na vrub chiliastickému očekávání. Což by mohl jeden považovat za bláznivé. Na straně druhé: Existuje opravdu nějaké („trvale udržitelné“) řešení této rovnice, než je onen, řekněme s nadsázkou, neo-huntingtonský (a v posledku autenticko křesťanský) velký střet všech fenoménů na konci dějin? Má výše uvedený střet ve své povaze vůbec potenciál „vyšumět“? Těžko říci. Možná se odněkud shůry opět otevře (jako už tolikrát v dějinách) prostor pro vítězství respektu, umírněného konsenzu a pozitivních externalit. V postmoderní etapě dějin však existují natolik specifické sociální rovnice, a o tolika neznámých, že jsem ohledně takového řešení, spíše skeptický.

Tomáš Bílek

Prameny na poušti


"Homosexualita, náboženství a konec dějin?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 7 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Homosexualita, náboženství a konec dějin? (Skóre: 1)
Vložil: unshaken v Sobota, 05. červenec 2014 @ 14:04:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Článek z gayské komunity je zajímavý tím, že podle hesla "jsme tu my a jsou tu oni" staví do protikladu gaye a ty ostatní. Ještě článek přidává grády tím, že se jeví jako zaujatě křesťanský.

Jenže Písmo nám praví o hříchu a jeho odpuštění. Nejsme tu my v protikladu s oněmi. Je tu pouze jediný rozdíl, který se dá aplikovat: Buď jsme nebo chceme být součástí těla Kristova, nebo jeho součástí nejsme a ani nechceme být. Buď přijímáme milost našeho Pána, nebo nepřijímáme.

K informaci z článku: "Tato hnutí se snaží oprášit myšlenku, kterou západní vědecký establishment (za problematických okolností) zavrhl, totiž že homosexualita je (minimálně částečně) psychicky a duchovně podmíněna, a lze ji léčit."

Doporučil bych vyslechnout pořad vzdělané křesťanky o funkci mozku podle posledních výzkumů. Lze jej získat na Trans World Radiu v cyklu "Večery pod lampou". V jedné z částí, pojednávající o závislostech v souvislosti s procesy v mozku zaznívá: Když člověk chce, závislosti se zbaví.

O hříchu platí totéž: Když člověk chce, hříchu se zbaví. A křesťan má tu výhodu, že má pomocníka Nejvyššího, takže nepotřebuje tolik ani lékařskou podporu. A ty geneticky podmíněné vrozené vady sexuality lze dnes lékařsky docela úspěšně kompenzovat.

Pokud jde autorovi jen o to, kam tento svět spěje, máme tu knihu Zjevení i Ježíšovu otázku: "...Najde Syn člověka víru na zemi až se vrátí?" (Lukáš 18:8). Lze jen gayům a lesbičkám, ale i všem z křesťanů popřát, aby nebyli součástí skupin vyvolených k záhubě. 



Re: Homosexualita, náboženství a konec dějin? (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 07. červenec 2014 @ 15:42:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Sodomský věk..


Nastal buzerantský věk,
temnější než středověk.
Buzerují lidi v práci,
někdy taky pro legraci.

Zastání ve světě zdejším není,
úchylák z obrazovky se na nás drze kření,
V oblečení ženském s obnaženým zadkem,
poskakuje v divoce hříšném reji,
a multikulti eurovolové to legalizují a přejí.
Sodomskou normu radostně vítají,
v chtíči po sexuálních zvrácenostech sami úchylně slintají.

Toto učit budou od školky dětí v pohádkách,
úchylných leporelech kreslených,
k výchově homosexuální vedených.
Kde princ prince líbá a pak se vezmou,
adoptují dívku něžnou, která jejich kněžnou,
adoptují další dětí o které se vzorně starají-
a takové hlouposti z obrazovek tárají.

Pro mediální blamáž došlo k změně pojmu,
u mladých lidí nabytí dojmu,
že bez sexuality zvrácené,
při výchově je vše ztracené.
Buzíci a lesby prý vychovávají děti pokojně a vzorně,
k sexualitě odlišné dvorně.
A běda tomu kdo se ozve
toho policie na koberec pozve.

Mnohokrát položil jsem otázku probuzerantským  lidem,
zda své vlastní děti svěřili by buzerantům do výchovy s klidem.?
Měli jste vidět jak ohryzek jim poskočil,
a zlostný výraz v ksichtu naskočil.

Po otázce této, 
emoce v nich exploduje.
O dětech cizích, 
to se jim to pane rozhoduje!

Cože? Děti vlastní do výchovy buzerantům dát,
tak o tom si nechte jenom zdát!!
To padla kosa na kámen!
O tom se bavit nechceme, odejděte! Amen!









Stránka vygenerována za: 0.38 sekundy