poslal Nepřihlášený A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené sto šedesát stadií od Jeruzaléma, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo. A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte? “ I zůstali stát zasmušilí. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“ I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem; jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přes to všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo. Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“ A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“ A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno. Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál. Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal. A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným. A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi. A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Bratří a sestry. Rád bych podělil svým osobním svědectvím, jak se mně Bůh dotkl na kurzu Emauz. Nejdříve jen krátce o čem je kurz Emauz. Tento kurz je zaměřen aby věřící mohl znova a hlouběji zamilovat do Božího slova a mohl i poznat jak celé Boží slovo se naplnilo v osobě Ježíše Krista. Nebudu popisovat o čem všem se tam hovořilo ani jakým způsobem byl naplněn víkend a jaké tam byly aktivity také neřeknu. Ten kurz každý by si měl prožít sám. Já jsem ho prožil v listopadu v minulém roce. Co mne ale na tom kurzu nejvíce oslovilo a povzbudilo na další cestě s Panem vám krátce popíšu.
Jak už to bývá na podobných kurzech, došlo i na to, že každý měl napsat svůj oblíbený citát z Božího slova. A tak jsem ho napsal. A pak aby to každý něco si odvezl z toho kurzu "hmatatelného" tak nastoupila náhodná výměna. Bylo jisté, že nikdo nedostane zpátky svůj. A tak když ke mně dorazil někoho tam přítomných oblíbený citát, tak po přečtení první věty, jsem málem nevěřil vlastním očím. Stálo tam: Pamatuj si tyto věci, Jákobe, a Izraeli, vždyť jsi můj otrok; utvořil jsem tě, jsi můj otrok, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Můžu říct, že mne ten úryvek dost oslovil, když mám na jméno Jakub.
Když jsem pak různě zjišťoval jaké úryvky dostáli další, tak se mne logický zeptali na můj. Každý byl příjemně překvapen, že jsem dostál úryvek, který byl přímo mně určený. Když jsem pak svědčil o prožití tohoto kurzu, na jeho konci tak všichni čí alespoň většina z přítomných se tomu radostně usmála.
Těch "shody náhod," jak by to spíše nevěřící prohlásili bylo v průběhu toho kurzu více, ale to už je příběh třeba mého bratra v Kristu.
Chvála Pánu, za tak mocné jeho činy, kterých nejen já mohl být svědkem. Díky všem, co si to přečetli.
A vám všem zde přítomným na tom portále ať vám Pán Bůh žehná.
