|
Právě je 564 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116592568 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: realita
Vloženo Neděle, 02. březen 2014 @ 20:39:19 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Historik: Pravda o katolické církvi je horší než nejhorší sny
Reakce historika Jana Hrdiny na vystupování zástupců katolické
církve, prezentující církevní dějiny. Zejména na Radomíra Malého, který
podle Hrdiny vystupuje manipulativně, demagogicky a lživě.
Po přečtení dvou rozhovorů s panem Radomírem Malým musím jako historik,
specializující se na dějiny starověku a středověku, uvést do skutečných
historických souvislostí mnohá jeho tvrzení, která nemají s dějinnou
realitou naprosto nic společného. Způsob, jakým v rozhovorech prezentuje
dějiny katolické církve a s ní související historické událostí je velmi
manipulativní, demagogický, zejména však lživý a historicky zavádějící.
To vše s jediným cílem. Vychválit katolickou církev. Hned v úvodu chci
upozornit, že dějiny nelze vykládat náboženskými dogmaty a deformovat je
tak dlouho, dokud se nepovejdou do vírou přesně vymezených mantinelů.
Za velmi závažná také považuji tvrzení, která zcela popírají
historickou realitu. Mám na mysli autorovy výroky ohledně postavení žen
v křesťanské společnosti, středověkých křížových výprav, čarodějnických
procesů, vztahu katolické církve k různým herezím, židovské otázky,
šíření katolické víry mezi jinověrci a mnoha dalších témat. Ze slov
doktora Malého pramení pouze dva závěry – neúcta k dějinám a pevná víra.
Rovnoprávnost žen
Podle pana Malého to bylo právě křesťanství, které přineslo
zrovnoprávnění žen s muži a dokládá to výrokem sv. Pavla. Tomu říkám
historický důkaz. Opak je pravdou. Bylo to právě křesťanství,
reprezentované především katolickou církví, která ženám vymezila
maximálně podřadné postavení ve společnosti. Ženy byly od počátku
považovány za podřadné, byly plně podřízeny svému muži, byly prakticky
bezprávné. Autor jaksi opomíjí, že podle citovaného sv. Pavla je hlavou
církve Kristus a muž je hlavou ženy.
Ženy byly a priori považovány za hříšné. Sv. Ambrož na adresu žen řekl:
„Věřím, že v ženě má počátek zlo a skrze ni počala lež.“ To je pravý
obraz postavení ženy v křesťanské společnosti jak ji hned na počátku
definovali katolické autority. Třeba i sv. Tomáš Akvinský dal jasný
návod k tomu, jak ženy chápat: „Žena je rychle vzbujelým býlím, je to
nedokonalý člověk, jehož tělo jen proto rychleji dospívá, poněvadž je
méněcennější a poněvadž se s ním příroda zabývala méně... Žena je
nepodařený muž.“
Každý projev neposlušnosti či samostatnosti žen byl církví tvrdě
trestán. A nedej bože, aby snad taková žena byla dědičkou starší
pohanské moudrosti a ovládala třeba léčitelské umění. Nenávist katolíků
k ženám pak právě vygradovala během honů na čarodějinice, kdy byly
tisíce žen velmi trýznivým způsobem mučeny a zabíjeny. To je holá
historická skutečnost, naštěstí již popsaná i v odborné literatuře. Dnes
totiž autorům nehrozí to, že budou za své myšlenky, odlišný názor či
jen za popis reality mučeni a upáleni. Pálení „závadných“ knih bylo jen
drobností. Mimochodem, knihy ve velkém v dějinách pálily jen dvě
mocenské skupiny. Katolíci a nacisté.
Přitom ženy na tom byly již před příchodem křesťanství mnohem lépe. Je
sice pravda, že římská společnost je rovněž podceňovala a zbavila téměř
všech práv (z této společnosti také vyrostla ta křesťanská), ale už
třeba v keltské civilizaci byla žena s muži naprosto rovnoprávná. Mohla
být vůdcem, duchovní i společenskou autoritou – druidem, mohla dědit,
svobodně žít i bojovat.
Křížové výpravy
Radomír Malý dále předkládá tezi, že křižácké výpravy byly obrannými
válkami před mohamedánskou agresí. Takový výrok bych možná očekával od
večerního studenta katolické školy, ale ne od někoho, kdo se označuje za
historika. Roku 1095 vyhlásil papež Urban II. první tzv. křížovou
výpravu proti nevěřícím na východě. Každému, kdo přijme znamení kříže
slíbil věčnou blaženost a navíc prominutí všech pozemských hříchů.
Vrazi, lupiči, hazardní hráči, žoldáci, zkrachovalci, násilníci, všem
bylo odpuštěno, nikoliv symbolicky, ale reálně. V téže době žili
v Jeruzalémě, který byl cílem výpravy a měl být křižáky osvobozen, což
se dá přirovnat k „osvobození“ Československa roku 1968, jen
mnohonásobně horšímu, vedle sebe v míru lidé víry židovské, křesťanské i
muslimské. Do té doby, než do Svaté země vtrhly hordy evropských
křižáků a roku 1099 dobyli Jeruzalém. Bez ohledu na vyznání byli všichni
povražděni. A v žádném případě nešlo o výjimku. Násilný vpád křižáků do
svébytného světa Předního Východu, trvající necelých 200 let, zasel
v této zemi nenávist vůči křesťanům tak silně, že se s jeho důsledky
potýkáme dodnes.
Stejně jako v Palestině postupovali i účastníci kruciáty proti
albigenským, zvaným též kataři, což bylo křesťanské heretické hnutí
s centrem v jižní Francii. Učení katarů bylo přísnětické, mnohem více
než u církevních řádů, které umožnovaly nápravu hříchů. Byl ohrožen
systém a tak papež Inocenc III., papež velmi ambiciózní a mocichtivý,
vyhlásil proti katarům křížovou výpravu. Aby žoldáky správně motivoval,
nejprve slíbil dva roku odpustlů a když to nezabíralo, slíbil účastníkům
půdu, kterou dobyjí. To bylo ve feudálním světě zcela něco jiného. Pod
ochranou kříže svatí bojovníci vybíjeli civility, hromadně upalovali
katary a pustošili celá města. Kořist byla obrovská. Při obléhání města
Béziers, když se rozhodovalo jak poznat katary od katolíků, dostalo se
jim od papežovova přidělence jasných instrukcí, aby je pobili všechny,
Bůh si ty své pozná. Během války proti katarům vznikla inkvizice a
začala nabývat na moci a významu.
Krvavá katolická víra
Ať už doktor Malý chce, nebo nechce, faktem je, že v dějinách nenajdeme
jinou organizaci, která by měla na rukou tolik krve a ničení jako právě
katolická církev. Začalo to ničením památek starověkých kultur, pálením
antických spisů, které obsahovaly významné myšlenky filosofů,
matematiků, geografů, fyziků, architektů ai poklady literární tvorby.
Doktor Malý by jistě namítl, že to není pravda, že naopak křesťanské
kláštery zachránily mnohé z antických vědomostí a dál tyto vědomosti
prohlubovaly. A já říkám ano, kapka sladké vody v moři. Ztraceno
katolickou agresí a nesnášenlivostí bylo ztraceno mnohem víc a to, co se
dochovalo, bylo zachráněno nejprve Araby a teprve z arabských spisů ve
vrcholném středověku přepsáno do latiny.
Samotné šíření slova Božího bylo rovněž velmi svérázné. Už ve 4.
století přišel sv. Augustin s ideou a obhajobou svaté války, která
dovoluje násilím šířit pravou víru. O tom se málou ví a svatá válka bývá
považována za vynález muslimů. Velký křesťanský panovník Karel Veliký
uděloval katolický křest pohanským Sasům a Bavorům rovněž po křesťansku.
Buď přijmeš křest, nebo jdeš tam a ukázal na hromadu bezhlavých těl
těch, kdo odmítli křest. Podobně si katolíci počínali i po objevení
Ameriky. Vraždění, popravy, upalování a násilné křty, likvidace
původních kultur a pálení cenných kodexů předkolumbovských civilizací,
které popisovaly události mnohem starší, než je křesťanství samo. Řádění
inkvizice bylo pro moderního člověka nepředstavitelné.
Velmi promyšlené byli i způsoby jak dosáhnout svého. Bylo zapovězeno
prolévat krev křesťanů. Proto byly vanalezeny způsoby trýznění a
usmrcování bez kapky krve. Očištit od hříchu mohl pouze oheň a proto se
upalovalo. Dokonalosti ve svém řádění pak dosáhla španělská inkvizice.
Řádění katolické inkvizice bylo tak děsivé, že by si vyžadovalo
samostatný článek. Pokud byla obviněnému prokázána vina, doznání se
přitom mnohdy vynucovalo právě velmi promyšlenými způsoby mučení, byl
předán světské moci k vykonání trestu. Jak pokrytecké! Katolická církev
si umyla nad odsouzeným ruce jako Pilát nad Ježíšem.
Nenávist a povýšenectví
Mohl bych psát ještě dlouho, ale je to příliš děsivé na to, abych vše
shrnul do jednoho textu. Slova Radomíra Malého mne jako historika děsí.
Děsí mne, neboť to jsou dogmatika, který naprosto nerespektuje dějiny.
Navíc jasně ukazuje, jakým způsobem přemýšlí jím tak opěvovaná katolická
církev. Nebo se snad domníváte, že svéprávný historik, tedy vědec, může
vypustit z úst toto: Pán Ježíš řekl jasně: „Já jsem cesta, pravda i
život... Nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze mne...." Pouze On
prolil za nás na kalvárii svou krev, abychom mohli být spaseni, nikoli
Mohamed nebo Buddha. Vytvářet proto dojem, že všechna náboženství jsou
si rovna, je lež.
Ptám se tedy?. Lze vůbec věřit člověku, který učí dějiny a svůj projev
začíná slovy Pán Ježíš? Je to vůbec historik? Tato slova fanatického
dogmatika jsou jasným důkazem nenávisti vůči odlišnosti, kterou učí
katolická církev. Pocit nadřazenosti katolické církve nad ostatními –
lidmi, kulturami i jinými vyznáními – se prolíná dějinami jako červená
nit. Víra v Buddhu, Alláha, Velkého ducha prérií, Jahveho vychází
z různých kultur, různých oblastí světa, různých zkušeností i dějinných
okamžiků. Neznamená to, že je někdo více, nebo méně. Katolíci si to ale
nemyslí. Ve jménu Ježíše Krista přijmi mou víru, nebo zemři. Mimochodem,
pokud by se Ježíš objevil ve středověku či později, byl by pro
původnost a čistotu svého učení sám katolíky upálen jako kacíř
|
Re: realita (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Pondělí, 03. březen 2014 @ 12:34:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Škoda, že nepřihlášený neuvedl své jméno, ale především jméno toho historika. Takhle to působí dost nevěrohodně. Pohledy pana Malého na histori se mi také nelíbí, na druhou stranu nejsem historik, takže to těžko můžu odborně posoudit. Když ale někdo začne tvrdit, že katolická církev má na svědomí největší genocidy, tak vím, že to neříká historik, ale blbec, co nezná z historie téměř nic. |
Re: Re: realita (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Pondělí, 03. březen 2014 @ 12:38:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Omlouvám se, nevšiml jsem si, že je na začátku jméno historika uvedeno. V tom případě mohu říct, že kvalita znalostí historie pana Hrdiny je celkem podobná kvalitě znalostí pana Malého. Oba jsou spíše propagátoři svých postojů k určité skupině lidí, než historici. |
]
|
|
Re: realita (Skóre: 1) Vložil: martino v Pondělí, 03. březen 2014 @ 20:49:29 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Hrdina je zoufalec, který plácá nesmysly. Pokud s dr. Malým nesouhlasí, pak místo komentáře, má povinnost jeho názory na faktech rozmetat, což neučinil a veřejně přiznal, že je zoufalec. |
Re: Re: realita (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pondělí, 03. březen 2014 @ 21:07:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aha, tak právě proto se Jan Pavel II. za věci uvedené v článku tolikrát omluvil a uznal pochybení KC? Jedno prastaré moudro říká:"Když máš křivou pusu, nezlob se na zrcadlo.":-) |
]
|
|
Re: realita (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Úterý, 04. březen 2014 @ 17:13:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Nejprve připomenu, že jen podle ovoce je poznáte, tedy i ty, kteří se vydávají za anděly světla.
Výše uvedený článek jen shrnuje to, co musí každý rozumný člověk, ať věřící či nevěřící, při poznávání historie zjistit. Pouze nevzdělanec (ten však za svou blbost někdy nemůže) nebo demagog může historická fakta popřít. Já jsem v článku nenašel žádnou odchylku od toho, co je každému přístupné a co patří do všeobecné, tedy nikterak specializované, vzdělanosti. V článku však chybí zmínka - podle mého názoru důležitá -, že zdejší katolická protireformace a rekatolizace zde zanechala zkázu, se kterou se nedokážeme vyrovnat dodnes.
Nicméně je nutné připomenout, že záchrana v Kristu se týká jednotlivců, nikoliv institucí. Ať již institucí profáních nebo církevních. Tedy i v dobách křižáckých válek nebo španělské inkvizice, importované i do Čech, zde dozajista byli lidé, kteří se stali Kristovými následovníky, i když byli evidování jako katolíci. Také patří do všeobecné vzdělanosti, najít v pozůstalosti lidstva své bratry a sestry, i když je pro jednotlivce nedosažitelným cílem poznat jich více než několik z nich. Bůh má v každé době svůj lid. |
|
|
|
|