Židé znali jistě dobře svoje zákony. Znali historii svého národa a byli hrdí na své vůdce a krále. To, že jejich vládcové vedli války,vraždili a rabovali, jim připadalo normální.  To je přece vedl Hospodin a oni plnili jen Hospodinovu vůli. Tady není žádné svědomí. Vraždit, rabovat, to se vše se může, zvláště, když je to dokonce údajně na Hospodinův pokyn. Desatero v těchto případech neplatí.

 Měli obřady, které upozorňovaly na lidský hřích. Věděli však vůbec, co je to hřích? Hříchem bylo jistě přestoupení Desatera. Nikdo ho však nedokázal plně dodržovat. Ani sami králové to neuměli  a možná hřešili více než ostatní.A pak takový obřad je výhoda. Dáme na oltář krev zvířete a máme klidné svědomí. Ostatní za nás vyřídí kněží. Život šel dál. Izrael byl nakonec pokořen a ta tam byla jeho sláva, doba silných vůdců a králů. Nakonec se přece jen podařilo existovat jako národ, třebaže pod okupací Římanů. Římané kupodivu byli i dost tolerantní. Nezakázali židovské náboženství a tolerovali ho. Židé žijí dál a nenávidí okupanty.Dál sní o mocném království a Mesiáše si představuji právě tak, jako byli mocní vůdcové v době jejich slávy. Představují si ho jako  mocnou sílu, krále se vším všudy, který zničí okupanty  a obnoví se velký Izrael, kterého se budou všichni bát  a který si všechny podrobí. Jen pár lidí zná proroctví o Mesiášovi a tuší, že vše bude úplně jinak.

A pak se to objeví Pán Ježíš. Lidé ho milují, rádi poslouchají jeho kázání, jdou za ním i proto, že má zázračnou moc a dokáže léčit tělo i duši. A jeho kázání se vůbec nelibí židovským kněžím. Podle nich to, co hlásá, je v rozporu s tím, v co věří a co se učí. Navíc jim hrozí to, že lidé už je nebudou poslouchat a oni přijdou o slušnou obživu. Ježíš musí zmizet, musí zemřít. Je zatčen   a probíhá velmi rychlý soud v ranných hodinách než bude všude plno lidí. Spěchá se i s popravou.

Proč Ježíš tak vadil všem těmto vzdělaným kněžím, kteří znali svaté knihy možná i nazpaměť.