poslal Willy Tento článek je volným pokračováním článků "O vzájemnosti" a "O vzájemnosti 2".
První článek byl hlavně o vzájemném přebývání - Já v Pánu a Pán ve mně. Druhý na to navázal v souvislosti s nesením ovoce a doplnil o rozměr blízkosti Bohu, která záleží na nás, nikoli na Bohu.
Dnešní článek je prakticky zaměřený na vládnutí v životě. Všimněte si, prosím, že říkám spolu s Písmem "v životě", nikoli "ve světě." Ti, kdo vládnou ve světě, nemusí vládnout a také v drtivé většině nevládnou v životě.
Ř 5:17, 20-21
Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze Toho jednoho, Ježíše Krista.
Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost,
aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Člověk byl stvořen Bohem k Božímu obrazu podle Boží podoby jako stvoření Božího druhu, aby vyjadčoval Boha a zastupoval Boha v Jeho vladě nad zemí tím, že Bůh lidem přïkázal, aby panovali nade vším ostatním živým stvořením na zemi (Gn 1:26, 28). Člověk ale jedením ze zakázaného stromu poznání dobrého a zlého padl a byl porušen a zkažen Satanem, který byl jako had součástí stvoření, nad nímž měl člověk panovat. Tím se stal nezpůsobilým naplnit Boží záměr, který měl Bůh při stvoření člověka v plánu.
Proto musel přijít druhý člověk - poslední Adam, sám Pán z nebe, Bůh v lidském těle, v Němž je Boží věčný záměr naplněn, ne však pouze v Něm samém. Neboť ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout vv životě skrze Toho jednoho, Ježíše Krista, aby milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Kdo tedy vládne? Já? Ne! Kristus? Ne - tedy ne sám! Vládnou ti, kdo přijímají Boha v Kristu jako milost v Jeho životě k životu věčnému skrze spravedlnost, kterou se pro nás stal Ježíš Kristus (1K 1:30), takže skrze Ježíše Krista, našeho Pána. To znamená, že vládne Kristus jako milost skrze své svaté, kteří se stali Boží spravedlností v Něm (2K 5:21), což potažmo znamená skrze svou Církev jako Jeho Tělo, které je Jeho vyjádřením.
Kristu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi, ale On nechce vládnout sám a tak se o svou moc dělí s těmi, které Mu Otec dal, tj. se svými bratry - Božími syny tvořícími jako údy Jeho Tělo, jsouce svého Těla nejen Hlavou, ale i životem (Ko 3:4).
A tak se znovu vracíme na počátek, do knihy Genesis, kde Bůh postavil člověka uprostřed zahrady před strom života, který je obrazem Krista, aby přijal za svůj život Boha samého jako obsah nádoby, jíž byl stvořen.
Kdo má Syna, má život (1J 5:12a), v němž přijímajíc Krista jako hojnost milosti a dar spravedlnosti může a má vládnout v Kristu a skrze Krista, tzn. uplatňovat Boží vládu nad tím, co mu Bůh svěřil. Nikoli však jako jednotlivec, ale jako součást Těla Kristova, pro Tělo a skrze Tělo, neboť Kristus je především životem Těla a až pak v souvislosti s tím životem jednotlivých údů, které tvoří Tělo. Vše, co Bůh v Kristu dává jednotlivým údům, jim dává pro budování Těla v lásce, nikoli pro ně samé. Tož tak.
Kéž se nad námi Bůh smiluje a dá nám uvidět Církev jako Boží pole a Boží stavbu, jako živé Tělo Kristovo, Kristovu nevěstu v budoucím věku a choť Beránkovu v budoucí věčnosti, tj. Nový Jeruzalém - Boží svaté město, Boží stánek s lidmi, touhu Božího srdce, místo, kde bude Boží a Beránkův trůn, odkud bude Bůh vládnout nade vším v životě, zobrazeném řekou vody života z trůnu vycházející a stromem života, z obou stran řeky života rostoucím, skrze Jeho otroky, kteří Mu budou sloužit, budou vidět Jeho tvář a na jejich čelech bude Jeho jméno, v němž budou kralovat na věky věků (Zj 22:3-5). Amen.
