Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Protože mají někteří bratři nejistotu ohledně jistoty spasení :-) posílám článek z kázání Pavla Davida v křesťanských sborech. Jde jenom o tu část týkající se jistoty naší spásy. Článek je určen všem křesťanům bez ohledu denominace, konfese, vyznání - tuhle jistotu spasení může mít každý křesťan - ať už je to protestanč či katolík.

JISTOTA  SPASENÍ

Jistota spasení bude vždy subjektivní, protože se týká jednotlivce, ne sboru, ne denominace.

1. Jsem hříšník  

    Římanům 3,23: „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“
    Ruské přísloví: „Evin hřích – Evin břich, Adamovo hřešení – všemu lidstvu trápení.“
    Mahama Gandhi: „Jestli oko za oko pak bude celý svět slepý.“

Jak lidé vyznávali hřích:   

muž v chrámě (Lk 18,13): Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘   

David (Ž 51): po hříchu s Betšebou: Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce.

Modlitba typu: „Pane, odpusť nám naše hříchy“ bývá klišé.   

Řím 10,9: Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.   

Účast celé naší bytosti:                      - cit (uvěříš-li srdcem)
                                                     - vůle (vyznáš-li ústy)
                                                     - rozum (že jej Bůh vzkřísil, tj. že i zemřel)
3 druhy vyznání:     

- Farao („Mojžíši, já jsem zhřešil! Já a mí lidé zhřešili!“) Účelem pokání bylo trápení. Jde o pokání z rozumu, bez citu
- Jidáš (já jsem zhřešil, zradil jsem nevinnou krev). Pokání s citem i rozumem, ale bez vůle jít k poškozenému – Pánu Ježíši Kristu. Šel ke kněžím.
- farizeové - uznávali hřích, měli vůli plnit zákon, ale nepoužívali rozum a cit, proto vraždili a nepoznali Mesiáše   

Správné vyznání: - marnotratný syn (rozumem pochopil co udělal, vůlí šel zpět, citem vyznal zhřešil jsem)

2. Je mi odpuštěno z milosti:
    
Ef.2,9: „Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“

Luther napsal o jistotě spasení:  

„Ačkoliv jsem žil jako mnich bezúhonně, cítil jsem se jako hříšník a měl jsem před Bohem obtížené svědomí. Bylo mi zatěžko věřit, že ho můj život může uspokojit. Toho spravedlivého Boha, který trestá hříšníky, jsem nejen nemiloval, dokonce jsem si ho ošklivil. Byl jsem dobrý mnich a dodržoval jsem pravidla svého řádu tak striktně, že pokud vůbec kdy mohl nějaký mnich dojít do nebe na základě dodržování klášterní kázně, pak jsem to byl já. Všichni mí souvěrci z kláštera by mi to potvrdili. A přece mi mé svědomí neposkytovalo jistotu. Stále jsem pochyboval a říkal si: Tohle jsi neudělal dobře. Nebyl jsi dost zkroušený. Tohle jsi nevyznal.“

Franz Kafka (1883-1924, pražský židovský prozaik): Jsou dva hlavní lidské hříchy, od nichž se odvozují ostatní: netrpělivost, pro kterou byli lidé vyhnáni z ráje a lhostejnost, pro  kterou se do něj nevrátí.“    

Yancey: „Zákon ukazuje na nemoc, milost podává lék.“

Pán Ježíš Kristus nastavil laťku našeho chování tak vysoko, že ji nikdo nedosáhne:   

1. Janův 4,17: V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soud – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Vidíme pouze rozsah našich odchylek od tohoto ideálu, proto potřebujeme milost.

Milost je nespravedlivá, až skandální! Pro lidi většinou nepochopitelná. Nemá logiku. Je to nejvyšší dar, jaký může člověk dostat. Naše psychika pocit spravedlnosti potřebuje. Proto se milosti podvědomě bráníme.

Milost může být i zneužita: Řím. 5,20n: „A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost. Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít?“

3. Životem prokáži milosrdenství a odpuštění

Modlitba holčičky: „Pane Bože, prosím, aby zlí lidé byli spaseni a spasení lidé aby byli příjemní.“
Mahama Gandhi: „ Kdyby křesťané žili jako Kristus, celý svět by byl křesťanský.“

    Jakub 2,13: Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
    1.J 4,20: Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.
    Mt 5,7: Blaze milosrdným, neboť jim se dostane milosrdenství.

Amaru (indický básník 6.stol.): „Nikoliv tomu odpouštíme, koho milujeme, ale toho milujeme, komu odpouštíme.“

 
PŘÍKLADY - PRAXE

Vyhrocené situace a cena za vykoupení:

    Izraelci: Kdo nezabil beránka – zabil prvorozeného anděl smrti.
    Kdo ho zabil-mohl být ukamenován egypťany, protože zabíjel jejich boha
    Josefovi bratři: život za Benjamína
    Zacheus: 1/2 majetku chudým
    Vzniklé škody: Zničení střechy (Lk 5,19), 2000 prasat, mast Marie (J 12,3)

Jste-li sportovním fanouškem a navštívíte např. tenisový zápas, můžete za několik drobných získat buď místo v posledních řadách stadionu, nebo můžete sáhnout hlouběji do peněženky a téměř osobně se účastnit dění u sítě. Podobně je tomu s křesťanským životem. Pozorovat Boží dílo Z PRVNÍ RUKY není pro nedělní křesťany.

POKUD NEVYUŽIJEME DNEŠNÍ PŘÍLEŽITOST POMOCI, TA SE UŽ NEMUSÍ VRÁTIT!


Můj komentář: Naprosto mě oslovilo pojetí jistoty spasení, které je postaveno na třech pílířích, chcete-li bodech:

První bod je vyznání, že jsem hříšník a činím pokání - ale pokání budu dělat do konce svého křesťanského života. Jako křesťan jsem „předurčen“ k tomu, abych žil v neustálém pokání, pokud to tak není, asi nebude se mnou něco v pořádku. (vždyť hřeším každý den)

Druhý bod je spasení z milosti, spasení je nezasloužená milost, nezasloužený Boží dar pro každého z nás. Nám přísluší jej vírou přijmout a vyjádřit Bohu díky. Jako křesťan jsem „předurčen“ k tomu, abych neustále děkoval za vše, co pro mě Bůh v Kristu Ježíši vykonal a každodenně koná.

Třetí bod je o našem prokazování milosrdenství našim bližním, pokud někdo neodpustí druhému i jemu Pán Bůh neodpustí. Jak tvrdá ale pravdivá slova. Jako křesťan jsem „předurčen“ k tomu, abych odpouštěl, vždyť Bůh Otec v Kristu Ježíši odpustil i mně.

Na základě těchto třech bodů můžu pak hovořit s jistotou :-) o jistotě spasení.