Grano Salis - Nad Hradem zavlaje vlajka EU - Šťastnou cestu pod mariánským praporem!

Média uveřejnila v tyto dny zprávy o původu a významu vlajky EU. Pro doplnění informací z historie této vlajky přinášíme výňatek z článku ze dne 18. 12. 2008 o historii vlajky EU:

Naše vládní reprezentace zdvihne prapor EU. Co je to za symbol? Když se podíváme na internetové stránky EU, zjistíme, že se o tom diskutuje a tento symbol se vysvětluje odlišným způsobem; jinak ti, kteří symbol kdysi vytvářeli, jinak ti, kteří přišli potom, nebo kteří jsou tu dnes.

Kolem roku 1950 a v létech následujících jeden z otců-zakladatelů, velký křesťanský politik Robert Schumann dal impuls k hledání a vytvoření symbolu pro vznikající společenství. Při vzniku společenství byli i další velcí vedoucí křesťanští politici té doby, otcové-zakladatelé Konrád Adenauer a De Gasperi. Oni neměli na mysli založit především nějaké hospodářské společenství, ale chtěli bránit Evropu před něčím tak zrůdným, jako byla druhá světová válka. K válečnému průmyslu bylo třeba uhlí a oceli. Proto založili společnost na kontrolu těchto průmyslových artiklů.

Pro vytvoření symbolu připravil Schumann určité zadání. Symbol měl vyjadřovat „duchovní a morální hodnoty, které jsou společným dědictvím národů, které Radu tvoří“. Sešlo se postupně přes sto návrhů. Na některých byl např. symbol kříže. Tento a jiné podobné příliš konkrétní křesťanské výrazy byly po diskusi odmítnuty. Návrhů zůstalo pár. Nakonec Paul Michel Gabriel Lévy, vedoucí kulturního odboru Rady Evropy, konvertita ze židovství, který byl za celou záležitost se svou komisí odpovědný, pověřil svého podřízeného štrasburského umělce Arzéna Heitze, vedoucího poštovního oddělení Rady Evropy, aby podle zadání sám vytvořil návrh.

Ten navrhl kruh z 12 zlatých hvězd na modrém poli. Jak k návrhu došel? Heitz přiznal, že se inspiroval 12. kapitolou knihy Zjevení sv. Jana, kde se říká: „Ukázalo se veliké znamení na (modrém) nebi: žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…“ (Zj 12,1). Není nikterak pochyb, že tou ženou je vítězná, neposkvrněná Panna Maria. V apokalyptické řeči „oděná sluncem“ znamená oděná mocí Boží, silou Boží, a „měsíc pod nohama“ tu znamená – vítězící, šlapající po symbolu zla, jehož je měsíc v apokalypse znamením. Jeho světlo je totiž chápáno jako falešné, zdánlivé, není vlastní, jen odražené. Ani Lévy ani Heitz se netajili křesťanskými východisky. Sám Lévy také znal medailky Neposkvrněného početí Panny Marie z pařížské ulice du Bac, na kterých je vyobrazená právě žena z Apokalypsy. A číslo 12? To bylo číslo společenství – dvanáct kmenů Izraele, 12 apoštolů. Tento symbol provází dějiny společenství spásy ve Starém i Novém zákoně.

Volba takovýchto symbolů byla pochopitelná, když evropské společenství vznikalo v srdcích tehdejších velkých vedoucích křesťanských politiků v Evropě. Malou zajímavostí je, že tento symbol byl komisí vybrán dne 8. prosince 1955, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie.

Kdo by chtěl zakrýt tyto skutečnosti, vymýšlí si jiná vysvětlení: pro počet hvězd – 12 měsíců v roce, 12 hodin na ciferníku, kruh jako tvar dokonalosti, modrá barva jako barva nebe nad Evropou atd. Skutečnost je však taková, jak jsem ji vylíčil.

Šťastnou cestu pod tímto křesťanským mariánským praporem.

Kardinál Miloslav Vlk

http://www.kardinal.cz

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace