Nejprve tu je velekněz Kaifáš a jeho tchán Annáš. Nejvyšší představitelé náboženské hierarchie v tehdejším Izraeli. Oni by měli být prvními kdo rozpoznají, kým Ježíš Nazaretský ve skutečnosti je. Oni byli v pozici těch, kdo se stavěli do role pastýřů lidu. Oni vyžadovali poslušnost a úctu. A byli to právě oni, kdo s velkou chutí vydali Pána Ježíše k ukřižování, bez duchovního rozpoznání, kým je.

Herodes a Pilát byli tehdy představitelé světské moci. Oni měli dbát na to, aby bylo uplatňováno právo a spravedlnost. Oni měli dbát na to, aby soud s Ježíšem proběhl podle pravidel. Pilát byl také tím jediným, kdo tehdy mohl vynést rozsudek smrti. Oni se ale  zachovali tak, jak to u politiků vídáme i dnes. Rozhodli naprosto pragmaticky a alibisticky. Bez toho, že by něco určitého proti němu nalezli, poslali Pána Ježíše na smrt.

A přece, i když nesou za své jednání plnou zodpovědnost, byli nástroji v Božím plánu. Kaifáš nevědomky už předtím vyslovil proroctví v Jn 11,49:50: "Ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ." A Pilát, také bez toho, že by chápal to, co vlastně píše, nechal na kříž připevnit nápis psaný řecky, latinsky a hebrejsky : Toto je král židů.

Zdá se mi, že dnes míváme občas od politiků i od neznovuzrozených náboženských představitelů příliš velká očekávání. Systém funguje velmi podobně jako tehdy. Je tu více paralel. Tak, jako se tehdy pomalu chýlil ke konci věk zákona, tak se nyní pomalu chýlí ke konci věk milosti. Boží slovo nemluví o tom, že tento věk skončí happyendem ve smyslu toho, že lidé se stanou lepšími a vybudují ze svých sil ony zářné "lepší zítřky". Po uchvácení Círke přijde naopak doba soužení pro Izrael a soudů pro tento svět.

V Jn 5,43 Pán Ježíš pověděl: Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě. Kdyby přišel jiný ve vlastním jménu, toho přijmete. Před necelými dvěma tisíci lety v Jeruzalémě dav  odmítl Pána Ježíše a vyžádal si vzbouřence a vraha Barabáše. Kaifáš i Pilát toto rozhodnutí naplnili. Pilát tak trochu s nechutí, Kaifáš s radostí (politická moc, i když nakonec selhala ve svém úkolu dbát nad spravedlností, byla tehdy pravdě blíže, než ta náboženská). Barabáš je tu předobrazem Antikrista. Toho, kdo se postaví na místo Pána Ježíše. Dav to bude chtít. A náboženská a politická moc se stanou vykonavatelkami tohoto rozhodnutí. Před dvěma tisíci lety to byl vrah a vzbouřenec Barabáš namísto Ježíše. Nyní to bude Antikrist.

Také toto rozhodnutí nemůže nic zvrátit a ohrozit na Božím plánu. Po době soužení přijde to, co má Bůh připravené jako perličku nakonec: Mesiášské království Pána Ježíše Krista. Které bude tečkou, po které bude následovat naplnění toho, co čteme v 1 Kor 15:24,25: potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy...