poslal Nepřihlášený ŠKODIČI A HRABIVCI
ZDENĚK JEMELÍK, ŠKODIČI A HRABIVCI
Vyšlo 22.2.2013 na webu
spolku Šalamoun a na Politikonu
jemelikzdenek@gmail.com
Vláda škodičů v čele s Petrem Nečasem schválila ve středu 20.
února 2013 texty smluv s církvemi o vydání majetku na základě legislativního
zmetku, zvaného zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými
společnostmi, a rozhodla se přistoupit k jejich podpisu hned v pátek 22. února
2013. Ke spěchu ji vedou zastírané obavy ze zrušení zákona nebo jeho částí
Ústavním soudem ČR, jemuž strana Věci veřejné a po ní také ČSSD předložily
ústavní stížnosti. Domněnka imunitou zajištěné beztrestnosti je vede k
bezohlednému jednání, jímž mohou způsobit státu nesmírné škody.Mají-li mít
škodiči jistotu, že jim nic nezabrání vyvrtat „tunel“ do státní pokladny, musí
předběhnout Ústavní soud ČR: stihnou-li před případným zrušením zákona vykoupit
pohledávky církví za státem státními dluhopisy, vyplacení 59 miliard náhrad za
nevydaný majetek bude nevratné. V přímém přenosu, před očima nevěřícně zírající
veřejnosti škodiči jednají úmyslně ke škodě státu, pohrdajíce veřejným míněním a
neobávajíce se zaslouženého trestního postihu.
Sám záměr vrátit církvím majetek, zabraný komunisty po 25. únoru 1948, je
v zásadě správný. Mají-li se odloučit od státu, potřebují hospodářskou základnu
pro samostatný život.
Pozornost vlády, s ní spřažených novinářů i
veřejnosti se soustřeďuje na vydávání hmotného majetku. Zde je jedinou zásadní
vadou připuštění záborů na základě pozemkové reformy z r.1947 jako titulu k
vydání majetku. Tím dochází k prolomení restituční hranice 25.února. Jinak je
tato oblast použití zákona v podstatě bezproblémová, neboť církve musí o vydání
majetku žádat a prokazovat oprávněnost nároku pro každou jednotku zvlášť.
Problémem je ale finanční náhrada ve výši 59 miliard Kč za nevydaný
majetek. Veřejnosti nejsou přístupné podklady pro její výpočet, z nichž by bylo
zřejmé, za který majetek se skutečně poskytuje náhrada a jak je oceněný.
Přiměřenost částky je v tomto případě naprosto nepřezkoumatelná. Z údajů z
veřejných zdrojů vyplývá podezření, že jednotkové ceny jsou vysoko nadsazené nad
úroveň náhrad, vyplácených v minulosti jednotlivým restituentům, a také
převyšují skutečné tržní ceny. Vzniká důvodné podezření, že vyplacením náhrady
59 miliard Kč ze státní pokladny do soukromých rukou by došlo k drzé loupeži za
bílého dne. Držet na sobě něco takového by si vláda demokratického právního
státu neměla dovolit, ale ve skutečnosti se pouze činí, aby církvím kořist
spolehlivě zabezpečila. Kdo chce, nechť věří tomu, že se činí zcela nezištně.
To, co předvádí vláda škodičů v čele s Petrem Nečasem, je názorným
příkladem sofistikovanosti trestné činnosti bílých límečků. V tomto případě si
škodiči prosadili ve sněmovně přijetí zákona, který dodává zdání zákonnosti
postupu, jímž úmyslně poškozují stát. Proti výtkám se hájí tvrzením, že jednají
podle zákona.
Vláda ale není jediným pachatelem „tunelování“ státního rozpočtu. Svůj
díl viny mají i hrabivé církve, které přece zcela jistě vědí, že výpočet náhrady
ve výši 59 miliard je nepřezkoumatelný a lpí na něm podezření, že je výsledkem
nezákonného jednání. Přesto dávají najevo, že jim špinavost operace nevadí a
peníze jim nes*****í ani v podobě dluhopisů. Bez rozpaků je v této výši přijmou.
Přitom se tváří, že bez jejich působení by došlo k úplnému úpadku mravů, že jsou
nespolehlivější zárukou mravní obrody národa. Vůbec je nenapadne, že s ohledem
na úsporná opatření vlády a propadání stále dalších rodin pod hranici chudoby by
se měly části kořisti vzdát ve prospěch potřebnějších. Hrabivost většiny církví
vytlačuje z jejich chování úctu k chudobě a pokoře, považované za tradiční
křesťanské ctnosti. Nahrazuje je hamižnost.
