Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 249, komentářů celkem: 429584, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 455 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Mikim
oko
rosmano
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116497857
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi
Vloženo Úterý, 29. leden 2013 @ 19:44:08 CET Vložil: Olda

O Bibli poslal ssns

Toník mě upozornil na článek věnující se autoritě Písma a církve, který publikoval na svém blogu. Toto je moje slíbená reakce či odpověď.

Úvod


Doporučuji přečíst si nejprve Toníkův text. Za jeho největší slabinu považuji nešťastné směšování pojmů (např. Písmo ve smyslu definovaného souboru knih Bible a písma jakožto spisy považované za relevantní ve vztahu k Božímu sebezjevování - viz dále), takže se pokusím stejnou chybu neopakovat.

Měli židé v době Ježíše a apoštolů nějaké Písmo, tj. soubor knih, které považovali za inspirované?

Toník uvádí bezpočet citátů z NZ, kde se mluví o písmech či písmu. Podívejme se tedy nejprve na židovská písma v době, kdy Ježíš učil. Hned první otázkou je, koho vlastně míníme těmi židy. V té době a oblasti působily v rámci judaismu 3 směry (někdy se za čtvrtý pokládají Samařané - Samaritáni): esejci (též zvaní eséni), saduceové (sádokovci) a farizeové. Zélóti nebyli samostatnou teologickou školou a šlo spíše o politické hnutí s náboženskými kořeny. Ježíš ve svých projevech kritizoval otevřeně farizeje i saduceje a vůči eséncům se několikrát vymezil, např. svým pohledem na rituální čistotu. 

Eséni

Díky šťastné náhodě se nám dochovalo obrovské množství spisů této židovské skupiny. V Kumránu byly nalezeny celé kopie či aspoň zlomky všech knih, které jsou v dnešním hebrejském kánonu, kromě knih Ester [1] a Nehemjáš. Současně jsme svědky toho, že text (čtení) mezi esénci bylo často velmi odlišné od masoretského textu, který dnes používají křesťané - asi nejvíce je to patrné u žalmů. Eséni navíc nepovažovali za nic špatného pozměňovat biblický text (doplňovat, měnit slova atp.) a to v rozporu s např. Dt 4,2 a Dt 12,32. Spolu s našimi knihami SZ (kromě Ester a Nehemjáše) však eséni za písma označovali další spoustu knih, z nichž např. tzv. Chrámový svitek (11QTemple) byl chápán jako svaté písmo na úrovni Tóry. Pro esény tedy byla myšlenka nějakého Písma ve smyslu uzavřené a definované sbírky knih a jednotného textu cizí myšlenkou, i když i oni používali spojení jako "písmo(a) říká", "písmo(a) se naplní".

Saduceové

Je nepochybné, že tito židé považovali za své kanonizované Písmo Tóru. Flavius (Ant. 18,16-17, LCL; Ant. 13,297, LCL) potvrzuje, že saduceové odmítali přístup farizejů k písmům předků. Pouze z Flavia nelze podle mě stoprocentně tvrdit, že saduceové odmítali všechna písma kromě Tóry. Jeroným a Origenes, kteří žili v Palestině, potvrzují, že saduceové stejně jako Samařané příjimali jako Písmo výhradně Tóru. Z textu NZ bezpečně víme, že saduceové odmítali vzkříšení mrtvých (a posmrtný život jako takový), které je doloženo např. u Izajáše, Ezechiela a Daniela. Za zmínku stojí i fakt, že když Ježíš s nimi o této otázce polemizoval, neuvedl pro podporu svého názoru právě třeba Iz 25,7 či 26,19-21 (Mt 22,23-33), ale právě odkaz na Tóru (Ex 3,6). Ačkoli se domnívám, že máme silné indicie, že saduceové opravdu uznávali jako Písmo pouze Tóru, je zřejmé, že pokud vůbec do svého Písma zahrnovali něco dalšího, bylo jejich pochopení toho, co jsou to písma, velmi odlišné od esénů i farizejů.

Farizejové

Od Flavia (Ag. Ap. 1,37-43, LCL) víme, že tato židovská skupina v jeho době uznávala za Písma tři skupiny knih, tj. Tóru, 13 knih proroků (od smrti Mojžíše až po Artaxerxa) a další 4 knihy "hymnů a zásad chování". Flavius je historicky první, kdo nějak vymezuje židovský kánon, i když neposkytuje žádný seznam knih s výjimkou Tóry. Jeho vymezení spisů je velmi odlišné od pozdějšího (již rabínského) a je prakticky nemožné do něj zařadit např. Píseň písní. Další prameny (např. Tomášovo evangelium, Jeroným) pak mluví o 24 knihách kánonu. Traktát Bava Batra (14B-15A) z babylonského Talmudu (100 až 200 n.l.) mluví též o 24 knihách.

Ohledně této skupiny však máme štěstí, protože se můžeme seznámit se spisy jejich pokračovatelů - rabínů. Je často opakovanou chybou, že k uzavření rabínské Bible došlo někdy kolem roku 90 v Javne. I kdyby tomu tak nakrásně bylo, ukazuje to, že v době Ježíše ani tato židovská skupina žádné Písmo (vymezený seznam knih s daným textem) neměla. Ještě v rabínském období (2. až 6. století) jsme svědky debat ohledně toho, které knihy vlastně patří do židovské Bible. K tomu si ještě připočtěme svědectví křesťanů, kteří velmi pracně zjišťovali, co vlastně židé považují za Písmo. Např. Melito (biskup ze Sard), který měl ve svém městě jednu z největších synagog, musel v roce 180 cestovat do Jeruzaléma, aby to zjistil. Podle jeho zjištění, tamní židé uznávali svůj dnešní kánon, ale nezahrnovali do něj Ester a Nehemjáše, zahrnovali do něj Knihu moudrosti. 

Výše uvedené ukazuje, že v době Ježíše neexistovalo žádné židovské Písmo ve smyslu vymezeného seznamu knih a nebyla shoda ani na přesném znění (o vokalizaci, která byla ustálena až v 9. století ani nemluvě). Ba co více, neexistuje jediný doklad o tom, že by se v době před koncem 1. století někdo vůbec pokoušel nějaké Písmo sestavit. Židé se odvolávali na písmo a písma, čímž mysleli různorodou směs knih, která byla akceptována v dané komunitě. Pokud bychom opravdu hodně chtěli, pak bychom při ignorování esénců mohli za Písmo považovat maximálně Tóru.

Ježíš, apoštolové a SZ

Ježíš se nenarodil do světa, kde by existoval nějaký biblický kánon, tj. židovské Písmo. On i apoštolové mnohokrát použili formulace jako "je psáno" či "jak písmo(a) říká". Je jasné, že žádný spis NZ (a to je před námi ještě otázka kánonu NZ) neposkytuje seznam knih SZ. Sám Ježíš citoval pouze 23 knih dnešního SZ, a to sice Tóru (s jasnou preferencí Deuteronomia), Izajáše, Jeremjáše, Ezechiela, Daniela, 8 z tzv. malých proroků, Žalmy, Přísloví, Jóba a Letopisy. Ačkoli Ježíš si byl samozřejmě vědom neexistence židovské Bible, nijak to neřešil a při svých debatách argumentoval oponentům na základě jejich pochopení (viz. výše). Pokud bychom snad chtěli tvrdit, že Ježíšova slova v J 7,38 jsou velmi volnou parafrází na Iz 58,11, pak se nám NZ doslova hemží citacemi a aluzemi tzv. deuterokanonických knih, knih apokryfních a dokonce i knih neznámých. Je všeobecně známé, že apoštolové citovali knihy apokryfní, deuterokanonické i neznámé. Marně bychom např. hledali, kde náš SZ říká to, co je podle Jakuba (4,5) psáno.

Ačkoli pisatelé NZ hojně používali Septuagintu, nebylo by zřejmě správné odvozovat z toho cokoli ohledně kánonu Písma, tj. používat tento fakt na obranu deuterokanonických spisů. Myšlenka nějakého kánonu byla židům cizí až do konce 1. století a navíc neexistuje nějaký historicky jednotný "kánon" Septuaginty.

Promítat zpětně naši představu o Písmu do doby, kdy existovala jen písma, je chyba. Velmi oblíbená pasáž z třetí kapitoly 2 Tm nám neříká, která písma se myslí (klidně mohlo jít jen o Tóru), a je jen otázkou naší interpretace, co se myslí tím "vdechnutá" od Boha. 

Církev

Pro skutečnost, že Ježíš ani apoštolové po sobě nezanechali žádné Písmo (kánon SZ) svědčí i to, že prvotní církev neměla po dlouhou dobu potřebu nějaký vymezovat. I tito křesťané často používali spojení, že "písmo" něco praví, ale takto se odvolávali na mnoho spisů, které nenajdeme v žádném dnes uznávaném kánonu SZ, a navíc se k písmům řadily i takové křesťanské spisy jako je Didaché či 1. list Klementův. Když myšlenka nějakého uzavřeného Písma nabyla na důležitosti, jsme svědky debat. Je pravda, že západní část církve brala tuto otázku podstatně vážněji než východní. Leč byla to právě církev, která nakonec rozhodla o tom, které spisy do SZ patří a které ne. O skutečnosti, že Písmo SZ nebylo až do reformace chápáno jako něco, co musí být pevně a jasně vymezeno svědčí i fakt, že dodnes máme různé kánony SZ. Nejznámější bude asi ten římskokatolický a pravoslavné. V historii nenajdeme žádné spory, kdy by třeba Řím vytýkal Konstantinopolli, že mají ve svém SZ více knih. Při sestavování kánonu byla samozřejmě brána v potaz mnohá hlediska (o tom více u NZ), ale byla to právě církev, kdo rozhodl o tom, která písma budou nadále tvořit Písmo. Jsou to paradoxně křesťané, kteří se odvolávají na nauku "jen Písmo", pro které je životně důležité vymezení kánonu. Při výběru SZ pak volají "sola scriptura", ale ve skutečnosti myslí "prima Luther". Luther sám vycházel z historicky neudržitelného názoru na koncil v Jamnii, aby mohl odmítnout spisy, které se mu nehodily. Je jistě pravdou, že judaisté mají právo zvolit si svůj kánon a Písmo. Mluvíme-li však o křesťanském Písmu, pak se nelze řídit názory lidí, kteří mnoho desítek let (ve skutečnosti pár století) po smrti a vzkříšení Ježíše označovali Spasitele za falešného proroka, svůdce, lháře a kteří mu prorokovali krutý trest na věčnosti. Za zmínku stojí též fakt, že vymezování kánonu bylo mezi židy bytostně spjato s otázkou, jak odmítnout křesťanské spisy (NZ) jako písma. 

Otázka Nového zákona a Sola Scriptura

Ježíš za svého života nenapsal žádný spis. O letnicích došlo k přeměně skupiny učedníků v církev, která byla zpočátku vedena apoštoly a postupem času lidmi, které oni určili, následně pak těmi, které si ze svého středu vybrali věřící, či byli pověřeni těmi, které vybral apoštol. Od prvopočátku byly používány židovská/hebrejská písma (ne však nějaké Písmo či Bible), předávaly se příběhy a slova Ježíše. je možné, avšak historicky nedokazatelné, že už za Ježíšova života byly pořízeny nějaké záznamy. Mezi vzkříšením Krista a dokončením nejmladší knihy NZ uplynulo minimálně 50 let. V této době církev učila na základě ústní tradice (do té patří i specificky křesťanský výklad písem židovských) a dále pak vznikající křesťanské spisy (evangelia a dopisy apoštolů). I z textu NZ je zřejmé, že se nám ani zdaleka nedochovaly všechny tyto spisy. A tak např. 1 Kor 5,9 se odvolává na předcházející list do Korintu, 2 Kor 2,4 a 7,8-9 předpokládá existenci dalšího listu do Korintu, o dalším listu se píše v Kol 4,16. 

Křesťané přejali židovské pochopení písem, a tak začali mezi písma řadit i své vlastní spisy, z nichž některé najdeme dnes v NZ. Všechny spisy byly posuzovány z hlediska víry církve, která se předávala z generace na generaci. Jednalo se o písemnou i ústní tradici, jejíž součásti bylo i povědomí o tom, kdo napsal ten který spis a které spisy jsou hodnověrné a které ne. Křesťané (církev) používali jako písma různé texty s tou podmínkou, že souhlasily s učením církve, tj. církevní tradicí. A byli to právě církevní otcové (Justin Mučedník, Ireneus), kteří stáli za myšlenkou nějak přesně vymezit pravá evangelia a následně další spisy, které patří do Písma. Tento vývoj pokračoval až do třetího a čtvrtého století, kdy došlo k uzavření kánonu NZ. 

Toník svým textem pěkně ukazuje, že žije v uzavřeném logickém systému, o kterém tak rád mluví v souvislosti s ŘKC. Zůstává nám totiž dlužný odpověď na otázku, odkud ví, že když cituje nějakou epištolu, je tato s pera apoštola a patří do Písma. Není prostě možné a logicky ospravedlnitelné odvolávat se třeba na 2Pt 3,15, aniž by bylo vysvětleno, proč je právě tento spis nějak autoritativní. Stejně tak se není možné odvolávat na slova Ježíše zapsaná v nějakém evangeliu, pokud není před tím poskytnuta záruka, že právě toto evangelium obsahuje autentická slova Ježíše.

Toníkův postoj, což platí i o protestantech a všech těch biblických křesťanech či kristovcích, totiž stojí na dvou axiomech. První říká, že Bůh nějak zařídil, že se jim do rukou dostalo pravdivé Písmo. Vyžaduje to víru ve dva nadpřirozené zásahy Boha. Tím prvním bylo rozpoznání kánonu NZ církevními otci na koncilech ve 4. století - zde je ovšem nutné podotknout, že tento Boží zásah se týkal pouze NZ. Tím druhým pak bylo osvícení Luthera a dalších otců reformace, kteří správně poznali, v čem církevní otcové udělali v otázce SZ chybu. Druhý axiom pak tvrdí, že Písmo je nejvyšší autoritou. Jak už to u axiomů bývá, není ani jeden doložitelný, a jejich logičnost je dána výhradně oním uzavřeným logickým systémem. 

Závěr

Ohledně autority Písma tu tedy stojíme před volbou. Na jedné straně je názor, že autorita Písma je odvozena od autority, kterou dal církvi Kristus. Víra a praxe církve (minimálně prvních 4 století) v rámci apoštolské posloupnosti je pak garantem toho, že v Bibli čteme pravdivou zvěst o Bohu a Kristu. Věříme Bibli, protože věříme této církvi. Druhý postoj pak předpokládá nějaké zásahy Boha do dějin, které přivedly některé lidi ve 4. a jiné v 16. století k tomu, že správně rozpoznali Bibli. Každému křesťanovi je pak dán dar rozpoznat, že právě tato dvě rozhodnutí jsou správná, i když pro to není sebemenší důkaz.

Já sám spadám do první kategorie. Věřím v Krista, protože věřím tomu, co je o něm napsáno v Bibli, kterou považuji za hodnověrnou, protože přijímá jejího garanta v historii - církev. Věřím, že tomu tak je díky působení Ducha svatého. Byla to první generace církve (ne všichni svatopisci byli apoštoly, ale všichni byli údy církve), kdo mimo jiné sepsal spisy NZ. Další generace pak dále věrně předávaly víru a pravdu Evangelia, vysvětlovaly ji a aplikovaly a pak byly Duchem vedeny k tomu, aby klíčovou část své tradice specificky vymezily v kánonu Bible. 


Poznámka
[1] V Kumránu byly nalezeny fragmenty (např. 4Q550, 4Q550a-d), u kterých je možné vidět velmi volnou paralelu k Ester. Avšak nebyl nalezen ani jeden zlomek biblické knihy Ester.

"Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi" | Přihlásit/Vytvořit účet | 110 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: hirali v Úterý, 29. leden 2013 @ 20:28:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
zajimavý článek, ja nejsem znalec písma. Ja si kladu otazku jestli Buh stvořil člověka a cely vesmir tak je pro něj maličkost utvořit pomocí lidí
dnešni bibli a zajistit v pruběhu staletí aby tam bylo vše co ma být texty které tam mají být. Kdyby tomu bylo jinak a Bibli sestavili jen lide byly by tam věci co tam byt nemaj a v tom případě bychom dnes neměli vubec žádnou šanci na život věčný protže by se nikdo nedopatral pravdy kterou Ježíš před dvěma tisíci lety zvěstoval. Ja si myslím že Buh vedl lidi kteří Bibli sestavovali aby tam bylo vše co má být a postaral se o to aby i my dnes jsme měli možnost čerpat pravdy z této knihy. Jaký by pro Boha mělo smysl aby existoval tenhle svět kdyby byla Bible změněna a na zakladě učení co je v Bibli nebylo možné spasení. Lidé věří že Buh stvořil tento svět,ale mají problém uvěřit tomu že ten stejný Buh se muže lehce postarat aby Bible po celou dobu co existuje vždy obsahovala pravdu pro všechny generace. Zajímavý jak lidé snižují Boha který dokaže křísit mrtvé.



Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Úterý, 29. leden 2013 @ 21:27:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
....znova jeden z bludných a zavádzajúcich článkov...zrejme Rím a pravoslavie trpia komplexom a je treba ho nejak držať pri živote....
reformácia dávno vyriešila všetky vieroučné články, ktoré sa tu periodicky opakujú...
vždy dookola ten istý problém...čo je najvačšia autorita?...písmo?, koncil,,?, alebo rímsky biskup?...
ak písmo, tak je kánon ukončený...ak koncil, tak stačí zvolať koncil a odsúhlasiť čokoľvek...ak rímsky biskup, tak stačí povedať,,ex catedra,, a vyhlásiť čokoľvek...

darmo sa katolíci, pravoslávny a protestanti hádajú o tom čo patrí do písma, keď písmo je výlučná záležitosť židov....samo písmo hovorí o tom, že židia sú jediný kto má právo určiť kánon písma...
písmo hovorí:
Predovšetkým to, že Židom boli zverené slová Božie....Rímskym 3:2... /čítaj celý kontext/

ohľadom nového zákona je všeobecná jednota...nie je čo riešiť a čo sa týka starého zákona, doporučujem rímskym katolíkom a pravoslávnym vstúpiť kdekoľvek na svete do židovskej synagogy a slušne sa opýtať na starozákonný kánon....určite vám vyhovejú...

...chápem rímanov a pravoslávnych že najradšej by určili kánon aj hinduistom a apačom z pobrežia slonoviny, ale bohužiaľ to nejde...čo sa týka starého zákona, tak ten majú pod palcom a v úplnej kompetencii židia...tak tomu na základe písma porozumela a formulovala reformácia...

ivanp




Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 29. leden 2013 @ 23:46:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Díky za hezký článek a podrobné a správné vysvětlení věcí ohledně písma.

  Docela by mne zajímalo z čeho jsi mne zařadil do druhé skupiny k Lutherovi
a proč v souvislosti s mým článkem statečně oponuješ názoru, který nezastávám ;-)
Kdyby ti to nevadilo, přidal bych se s tebou do skupiny první, tak jak to popisuji
na začátku svého článku, ať zbytečně nemusím oponovat zase já tobě.

  Přijde mi, že jsi trochu minul téma mého článku. Ten byl o tom, že

  1. Ježíš se podle písma narodil, žil a umřel, písmo vyučoval (a nechal napsat celou knihu, kterou máme dodnes)
  2. První církev měla písmo
  3. První církev se podle písma řídila (písmo bylo pro první církev autoritou, podle které posuzovala věci)

  Jaké konkrétně to bylo písmo (co bylo jeho součástí), o tom se lze jistě bavit
a v tom jsem nijak nepolemizoval a nezaváděl žádnou teorii. Myslím, že ti ani
nejsem dlužný odpověď na otázku jak vím, které knihy patří do kánonu a které
ne, když jsme se o tom už bavili a odpovídal jsem ti. I proto je mi divné, že
mne v této věci pasuješ do role protestanta.



  Asi jsme se úplně nepochopili co myslím tím "uzavřený logický systém". Tím myslím
právě systém, jehož logika není tak děravá jako pohled některých lidí na "Sola scriptura".


  V mém případě si spíše uvědomuju, že žiji v systému, ve kterém je důkaz kruhem:

  1. "Písmo svaté" je pro mne to, co církev rozpoznává jako kánon, na čem se církev shodne.
   (Do písma tedy nepočítám zjevení anděla Moroniho, zjevení Vassuly Ryden nebo Ricka Joynera)

  2. "Co je církev" rozpoznávám podle normy, kterou je písmo svaté.
   (Je mi celkem jedno, co dělají vlci hltaví a na čem se shodnou či neshodnou a jaké mají tradice)

  Kdybych měl jen logiku a řídil se rozumem a žil "sola scriptura" ve smyslu
"písmo a nic jiného" (jak se to občas hodí chápat oponentům daného pravidla),
byl bych na tom dost bledě.

  Ale kromě těchto dvou axiomů které tvoří kruh mám ještě axiom třetí, nejdůležitější:
Osobně a na svojí zkušenost jsem zažil, že písmo nejsou jen písmenka,
ale společně s Duchem, který k písmu patří, je možné to písmo žít, žít to, co psali proroci,
co říkal Ježíš a apoštolové. A totéž jsem zblízka zažil u desítek dalších lidí.

  Popisuju to v jiném článku s názvem "je možné rozumět písmu?"

  Proto jsem ti také psal o možnosti si ověřit slovo, zda je dané slovo hodné důvěry.
Jelikož jsem realista, je pro mne tahle možnost velmi důležitá.


  A tahle živá zkušenost je pro mne stejně klíčová jako písmo samo. Nejsem zastáncem "Sola scriptura"
ve smyslu že "samo písmo stačí". Psal jsem mnohokrát že než jsem se stal křes´tanem, četl a slyšel
jsem písmo mnohokrát a bylo mi to málo platné. A bavili jsme se i s tebou, že osobně neznám jediného
člověka, který by byl spasen bez církve, jen z písma.

  Na konci mého "starého života" jsem písmo četl několik měsíců hodně upřímně, hladově, zvědavě,
cílevědomě či jak to nazvat a bylo mi to samo o sobě málo platné. Potřeboval jsem k tomu písmu
život, to "execute" či jak se tomu říká.

 



Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 30. leden 2013 @ 08:14:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vyvolený národ se soustředil na Živého a Živoucího Boha a na osoby které Bůh pověřil. Poslouchali Mojžíše a četli knihy, které pro ně Mojžíš zapsal. Plnili předepsané i dobrovolné oběti, poslouchali pomazané krále a velekněze. V konkrétních situacích k nim přicházeli Boží proroci a říkali jim co mají udělat, nebo je sami vyhledávali. Když dostal král Jerusaléma výhrůžný dopis od krále Asýrie tak nesvolal všechny učence aby se pohádali nad Písmem ale vzal ten dopis a odešel s ním do Chrámu. pak udělal to co mu řekl prorok, respektive zjistil že všechno udělá sám Hospodin.
Právě tak je tomu dneska. Čteme si Nový zákon, víme kdo ho prožil, zapsal a uznal jeho kánon a posloucháme Boha a Církev. Bůh je stále živý a pořád má lidem co říct. Neopustil svět ani před potopou, ani v čase Starého zákona a neopustí ho nikdy.




Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Středa, 30. leden 2013 @ 09:21:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý ssns, zapomínáš, že písma jsou především dílem Ducha svatého a teprve potom dílem člověka. Ale samozřejmě že ne všechna. To, která jsou z Ducha, pozná člověk zase jen skrze Ducha. Vždyť proto nám ho Ježíš poslal místo sebe a řekl, že nás uvede do všeliké pravdy. Bůh skrze Ducha také zařídil, aby i silně zesvětštělá církev vybrala ty písma, která byla inspirována Duchem božím. Prostě Bůh zařídil, aby Ti, kteří hledají pravdu, měli pravdivou literu o kterou by se mohli opřít při hledání Boha. Co je na tom tak těžkého k pochopení a k uvěření? Mě se to zdá snadnější k uvěření než apoštolská posloupnost s mnoha vyloženě hříchu propadlými papeži a s mnoha výroky katolických církví, která právě těmto vybraným písmům odporují.
Přečetl jsem některé deuterokanonické knihy a například Tomášovo evangelium. Je tam jasně vidět rozdíl. Je tam více lidské moudrosti, než té Boží. Kdo má Ducha Kristova, ten to hned pozná. Při všem tom vědeckém bádání nad písmy se snadno zapomene, že jsme spaseni skrze víru a ne skrze lidské "vědecké" hloubání. Ježíš citoval písma, která měli židé v té době k dispozici a bylo mu jedno jestli jsou kanonizována nebo ne, protože on skrze Ducha svatého rozpoznával co je Boží slovo a co jen lidské. Stejně tak i já skrze stejného Ducha rozpoznávám co je ve všech těch výrocích katolických i evangelických otců lež a co je z Boha.
Za to, čemu člověk věří, zodpovídá především on sám. Ale Ti, kteří vydávají lež za pravdu a svádí tak maličké ve víře k bludům se dostanou do takové situace, že, jak říká Ježíš, by pro ně bylo lepší kdyby se vůbec nenarodili. A proto budu radši všechny výroky lidí poměřovat biblickými písmy a jen z nich odvozovat své poznání pravdy, popřípadě své svědectví o pravdě. Kdo obhajuje a propaguje slova mluvící v rozporu s biblickými písmy, plete si na sebe bič.



Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 31. leden 2013 @ 10:31:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ten přehled je opravdu vynikající a zároveň také ukazuje jak málo jsou důležité přesné a podrobné hranice a definice tam kde přebývá společně s námi Živoucí Bůh a kde bratři jsou bratry a sestry sestrami. Tam kde panuje vzájemná láska. I světské zákoníky tam bývají velice stručné, pokud je vůbec třeba je sekularizovat. Tam kde poslouchali Boha, kněze a proroky všichni včetně králů si mohli přečíst postřehy v podstatě kteréhokoliv moudrého a zbožného muže a nemuseli se pořád ptát jestli patří do nějakého kánonu nebo ne. Kdyby nebylo došlo k rozkolům v Církvi tak jsme si všechny ty tragikomické i nechutné tanečky okolo Písma mohli všichni odpustit a věnovat se především praktikování víry. Modlitbě a službě, Bohu a bližnímu. Místo abychom pořád dokola popírali a dokazovali samozřejmosti.



Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 02. únor 2013 @ 01:34:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Ohledně autority Písma tu tedy stojíme před volbou.

Ano, je zcela jisté, že každý člověk věřící v Krista musí mít naprosto jasno ohledně autority Písma Svatého. Není to věc názoru; není to věc volby, jako bychom si mohli vybrat; je to věc zjevení! Buď se nám zjevil Bůh v Kristu, tzn. Bůh se nám dal poznat v Osobě Pána Ježíše Krista a my víme, Komu jsme uvěřili anebo Boha neznáme.

Pokud Boha známe, víme, že Písmo Svaté, jakkoli je napsali lidé, je dílem živého Boha a jako takové je a musí být autoritou nade vším - tedy i nad Církví Boží. Nemůže tomu být naopak, protože Bůh je svrchovaný Vládce nade vším a Pán Ježíš Kristus jasně řekl, že je mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. On je Hlavou danou Bohem nade vším církvi.

To, co do Písma patří a co ne, nemohou určovat lidé, nýbrž Duch Svatý, Duch Pravdy, vydávající svědectví P/pravdě a uvádějící věřící do veškeré pravdy. Žádný člověk nikdy neměl sám o sobě pravomoc nebo dokonce právo určit, co Písmo je a co Písmo není a už vůbec ne Písmo jakkoli měnit či upravovat. To, že to některé sekty dělaly a dělají s poukazem na to, že stojí nad Písmem a bez nich by Písmo nebylo, jen svědčí o tom, že Boha neznají a hlavně se Boha nebojí, přičemž v Písmu je jasně psáno, že počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem/Bohem.

Bůh Otec v minulosti věnoval náležitou pozornost tomu, aby se Písmo zachovalo, dochovalo a bylo dostupné všem věřícím, jimž dává Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání Pána Ježíše Krista a osvícené oči srdce, aby věděli, jaká je naděje Jeho povolání, jaké je bohatství slávy Jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost Jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy Jeho síly, kterou uplatnil v Kristu, když Jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. A všechno podřídil pod Jeho nohy a dal Ho za Hlavu nade vším církvi, která je Jeho tělem, plností Toho, Jenž všechno ve všem naplňuje.

Tož tak.



Re: Autorita Písma a církve - odpověď Cizincovi (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 02. únor 2013 @ 15:39:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
V podstate súhlasím s článkom, je napísaný vecne a výstižne. Dovolím si len maličké doplnenia a upresnenia, ani nie tak na adresu autora, ale celkove:

1/ Opravdivá viera Cirkvi bola a je, že Cirkev je založená nie na nejakej knihe, ale na živom Božom slove, resp. Božom zjavení, chápanom ako Boží zásah do dejín prostredníctvom vyvoleného Božieho národa. Vrcholom tohto zjavenia bolo zjavenie prostredníctvom Ježiša Krista, Božieho Syna.
2/ Nositeľom tohto Božieho slova sa stala Cirkev, založená Kristom. Cirkvi však po nanebovstúpení Krista nositeľmi zodpovedanosti za správnosť odovzdávania tohto Božieho zjavenia /Božieho slova/ boli apoštoli a ich nástupcovia. Takto utváranej a postupne sa rozrastajúcej a vyvíjajúcej Cirkvi bola sľúbená prítomnosť Krista /"Ja som s vaami po všetky dni..."/ a Ducha Svätého /"...On vás vyučí všetkej pravde..."/
3/ Práve v takejto Cirkvi, ktorú viedli nástupcovia apoštolov zjednotení s nástupcom Petrovým, rímskym biskupom, vznikla a vyvinula sa myšlienka v Duchu Svätom o zostavení kánona Písma.
4/ Aj keď boli knihy Písma SZ a NZ už napísané dávno, predsa sa "knihy NZ" citovali len ako knihy s veľkou autoritou /kvôli svedectvu apoštolov, či vplyvných ľudí v prvom storočí, čo sa podávalo zrejme ďalej ústne, či možno aj písomne, ale sa nám nemuselo všetko zachovať.../
5/ Na bohoslužbách sa v Cirkvi /vtedy nazývanej všobecne katolíckej, ktorá sa považovala za pravoslávnu, t.j. iným slovom "pravú", na rozdiel od heretikov a sektárov/ používali okrem kníh NZ aj niektoré apokryfy. Preto vznikla myšlienka utvoriť jednotný kánon kníh, ktoré by sa len mohli používať na baohoslužbách. O spropagovanie tejto myšlienky sa značne zaslúžil Origenes okolo roku 250. Odvtedy začala v Cirkvi aktívnejšia výmena názorov na tému kánona...
5/ Ohľadom kníh SZ kresťania v podstate používali najčastejšie Septuagintu, a knihy tejto knihy považovali za najviac autoritatívne, preto ich Cirkev aj schválila do kánonu SZ-kníh. Schválila ich nie podľa Židov, pretože tí v boli v dosť skoro /už od 1. storočia/ veľmi proti kresťanom zaujatí, čo zrejme nagatívne ovplyvnilo aj ich výber kníh SZ. Preto sa Cirekv neriadila pri výbere SZ kníh veriacimi Židmi, ale Židmi, ktorí v čase Krista a apoštolov bežne používali Septuagintu a uverili v Krista, žili teda  v Duchu Svätom, a oni dali aj Cirkvi pravé kritériuim na výber kníh SZ.  Zrejme toto rozhodlo /oveľa neskôr/ pri definitívnom výbere kníh SZ novozákonnou Cirkvou.  Veríme, že aj toto urobila Cirekv vedená Duchov Svätým a definitívne tak urobila vlastne v tom istom období ako schválila definitívne NZ. 
6/ V čase slobody /po Konštantínovi/ debata naberala na obrátkach. Ešte v polovici 4. storočia sa o niektorých knihách diskutovalo /asi 7/. Vie sa, že prvý, ktorý navrhol zoznam všetkých terajších kníh NZ, bol sv. Atanáz. Tento napísal v roku 367 list pápežovi Damasovi. A naozaj presne tento zoznam sa nachádza schválený v dokumentoch rímskej synody v r. 382 /čo je zrejme návrh, aby sa to presadilo v celej Cirkvi.../. Po opätovných schôdzach ohľadom tejto veci na synodách  v Kartagu, a Hippo, kde bol aj sv. Augustín /393, 397, 415/ sa vec v podstate uzavrela na západe. Debata na Východe však pokračovala, a potvrdenie toho istého západného návrhu kánona sa uzavrelo na Východe až v r. 392 na trulánkom sneme.
7/ Kánon kníh bol určený len pre používanie v liturgii, nie akoby sa nič iné nemohlo čítať, či rozvíjať, pretože aj same Písmo obsahuje myšlienky otvorené k rozvitiu: je to vôbec a/ustanovenie apoštolov a teda nositeľov služby zodpovednosti v Cirkvi , ktorí majú riešiť v Duchu Svätom aktuálne problémy, ktoré sa vyskytnú. Je to myšlienka b/"ešte veľa by som vám mal povedať, ale teraz by ste to nezniesli..." A je to myščlienka, že c/ "Duch Svätý vás vyučí všetkej pravde"... Okrem toho  Kristus Cirkev vykreslil nie ako statickú, ale ako dynamickú skutočnosť, teda  kameň, ale ako vyvíjajúci sa strom /horčičný/, v čom je zrejme náznak na preh´úbenie  chápania viery, a rozvoj štruktúry a i.
8/ Cirkev považovala vždy za prameň viery: Sväté Písmo a  Posvätnú apoštolskú Tradíciu. Ani jedno, ani druhé nemožno chápať staticky, ale ako čosi živé a spojené so živou Cirkvou, pretože to je vyjadrenie Ducha, ktorý v Cirkvi žije a prejavuje sa stále v nových formách života, hoci je živený tým istým Duchom...






Stránka vygenerována za: 1.01 sekundy