poslal Myslivec Zpráva, že lidstvo je vykoupeno obětí Syna Božího, Ježíše Krista byla a je pro lidstvo natolik významná, že si sám Bůh přímo vyvolil lidi, apoštoly, tedy Boží posly radostné zvěsti- evangelia. Apoštolské evangelium mohou poznat všichni lidé dobré vůle, kteří po vzoru betlémských pastýřů uvěřili slovům anděla. Tyto slova jsou úplně prvním Božím slovem evangelia a přináší je Boží posel, zatím však ne člověk apoštol, ale přímo Boží anděl.
Lukáš 2:10-11 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Spasitelova pozemská pouť začíná a Simeon již za několik dni spatří
spásu světa. Kristova oběť nezačíná na kříži, tam jeho oběť končí.
Kristovo obětování začíná, když na sebe bere úděl smrtelníka a prožívá
tak všechny naše lidské bolesti a strasti již od své kolébky.
Pastýři uvěřili a přinášeli svému spasiteli dary. Tato čistá a Bohu milá prvovíra v narozeného a očekávaného spasitele se zakrátko začala mezi prostým a nejchudším lidem rychle šířit a šířením žel i profanovat. A tak po letech již přicházejí davy různých lidí k Janu Křtiteli nechat se Janem pokřtít na znamení své víry v narozeného spasitele. Proto byl ve své době takový všeobecný zájem o Janův křest. Pro všeobecně rozšířenou víru v narozeného spasitele. Pro zprofanovanou všeobecnost však Jan Křtitel nazývá plemenem zmije každého, kdo nečiní pokání pro svou víru v narozeného Krista spasitele a neprosí Boha za odpuštění svých hříchů a chce tak přijmout křest pokání jen formálně a obřadně. Kdo tehdy pokání neučinil, byl podle Jana Křtitele plemenem zmije a tak je tomu dodnes u každého kdo svým náboženským formalismem křest znehodnocuje na pouhý obřadní výkon.
Dnes nás již nekřtí smrtelný člověk Jan Křtitel vodou, ale vzkříšený Kristus svým ohněm Ducha. Kristus, který plevy již přímo spaluje. Před vzkříšeným Kristem je totiž zmije již jenom pleva.
Lukáš3:16-17 Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.
Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným."
Doba apoštolů i Jana Křtitele pominula, a o to aby se žádné z jejich svědectví prorocké pravdy neztratilo se postaral Duch svatý. Člověk není schopný ve své nádobě hliněné poklad evangelia bez poškození dlouhodobě uchovávat. Přes veškeré zlovolné lidské snahy Boží slovo vymazat, poškodit, překroutit, přesto všechno zde Boží slovo díky Bohu zůstává v nezměněné podobě.
A jak je to s tím vkládáním rukou?
Než odpovím, je třeba si položit otázku. Kdo vložil ruce na samotné apoštoly? Nebyl to nikdo z lidí. Apoštolové mají své pověření on-line přímo od Boha. Proto jsou věroučně jenom oni tou nejvyšší možnou lidskou autoritou a přitom žádný z nich o sobě netvrdil, že je věroučně neomylný, ale přesně naopak, že na jejich slabosti se zjevuje Kristus. Ten na koho apoštolové vkládají své ruce, nemá již pověření božské, ale pouze apoštolské pověření lidské.
Takový člověk byl tehdy pro důvěru v něj kladenou povinný zachovávat všechno, co mu apoštolové předali. Není však v našich lidských silách předávat v nádobách hliněných dalším generacím Boží slovo, odkaz apoštolů, aniž by nedošlo ke zkreslení původních informací, profanaci. Nelze donekonečna dělat z kopie, další kopie. Nakonec bude kopie zcela nečitelná a přesně na toto dojela římská církev, kdy nečitelné řádky začala nahrazovat církevní pohanskou tradicí.
Jenže je zde Duch svatý, který zaručuje, že původní apoštolské poselství neztratí ze sebe nic a čistota Božího slova zůstane zachovaná. Neexistuje totiž taková síla, která by dokázala Boží slovo vymazat.
Matouš 24:35 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
Marek 13:31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
Lukáš 21:33 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
Nikde není žádná záruka, že člověk na kterého byli v posloupnosti vkládané ruce je skutečně od Boha!
Tři evangelisté však o nikdy nekončící Boží záruce všech záruk mluví a tou je NEPOMÍJEJÍCÍ BOŽÍ SLOVO, které nám nepředávají lidé v posloupnosti. Boží slovo předává po generace Duch svatý alias Duch pravdy seslaný Kristem. Takovému nepomíjejícímu Božímu slovu jako křesťané věříme a v jeho pravdě snadno usvědčujeme každého lháře, který se vydává za falešného apoštola v posloupnosti, falešného proroka, falešného krista- antikrista.
Hlavou církve je Kristus, chrám naší církve je v nebi, a v tom chrámu máme svého Velekněze, který nás před Bohem ospravedlňuje. Velekněze Krista, který nás ze své nebeské svatyně povolává a my se tak stáváme chrámem Boha živého.
2 Korintským 6:16 Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: `Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.´
Židům 9:11 Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším.
Izajáš 66:1 Toto praví Hospodin: "Mým trůnem jsou nebesa a podnoží mých nohou země. Kdepak je ten dům, který mi chcete vybudovat? Kdepak je místo mého odpočinutí?
Skutky apoštolské 7:49 `Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout?
Ano takové místo je Bože Hospodine, v pravdě tvého Slova a ve víře ve tvého Syna dnes víme, že zde na zemi můžeš spočinout v nás, chrámech Boha živého.
Dobrá zpráva evangelia pro všechny lidi.
Od dob narození našeho spasitele, stačí stejně jako to učinili betlémští pastýři přijmout pro svou spásu víru ve spasitele Krista a pro tuto víru učinit křest pokání ze svých hříchů za jejich odpuštění.
Nic více! Nic méně!
Kdo k tomu dodává další spasitelné podmínky, je jednoznačně antikrist.
Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Zůstávejte v Bohu bratři v Kristu.
Amen
