První Adam je stvořen z prvků, které tvoří naši Zem a které jsou v každé hlíně. Do tohoto těla je dán Bohem život a duch. Adam žije, zná svého Boha, vždyť s ním i komunikuje. Poznává v ráji tu krásnou přírodu, kde ještě nepanuje smrt. Pojem smrt nezná. Poznává vše živé a dává tomu jméno. A také zažívá asi pocit samoty. Snad první drobná nespokojenost. Je mu smutno. Vidí zvířátka v páru a také by rád měl někoho. Netroufá se to říci a vyslovit. Bůh vidí do jeho srdce a co má Adam na srdci, to mu splní. Je to úžasně logický časový postup. O to více si Adam Evu váží. Vždyť po ní toužil. Proto Bůh nestvořil oba na jednou.

Zajímavé je, že ženu netvoří stejným způsobem jako Adama z hlíny, ale volí úplně jiný postup. Mnohokrát jsem slyšel plno výsměchu na tento postup. Nedávno mne však jeden vědecký objev velice. oslovil. Kmenové buňky. Kmenová buňka se dokáže transformovat na konkrétní typ buňky podle tkáně, do které se dostane. To znamená, že po přenesení na určité místo se může teoreticky transformovat na chrupavku, kosti, cévní, nervové nebo svalové buňky. A kde jsou kmenové buňky? Například v kostní dřeni. Adamovo žebro má tak svůj smysl význam.