poslal katolik
Vrátit právu mravní rozměr
Jako kouli na noze vlečeme z doby nesvobody pohrdání počatým životem. Komunistický potratový zákon z r. 1986 stál život (jen v polistopadové době) 603 tisíc obětí v různých prenatálních stádiích. Zatímco česká populace vymírá tempem 20 tisíc za rok a úbytek lidí v produktivním věku hrozí kolapsem důchodového systému, ročně stále ještě utrácíme více než 30 tisíc nenarozených lidských životů.
V posledních dvou letech se v souvislosti s přijetím Deklarace práv počatého dítěte začalo znovu diskutovat o otázkách počátku života. Nerespektování Listiny základních práv a svobod, ukládající chránit život již před narozením, však nesvědčí o zásadním obratu k lepšímu.
Pokles počtu umělých potratů oproti roku 1993 na třetinu je nesporně pozitivní jev, ale souvisí více se změnou životního stylu a s rozšířením antikoncepce, než se změnou vztahu k počatému životu. Velká část občanů totiž vnímá platný potratový zákon také jako závazný mravní předpis. Třebaže zastánci interrupcí tento účinek zákona rádi bagatelizují, dojde-li na rozpor mezi zákonem a Listinou, tvrdě prosazují zákon jako legitimní nástroj tzv. plánování rodičovství, zatímco Listinu odkazují do pouhé deklaratorní roviny.
Neúcta k prostému přírodnímu faktu, že lidský život začíná početím, přetrvává z doby stalinismu a je živena i moderními ideologiemi spotřební společnosti. "Lidskoprávním" argumentem potratu často bývá tzv. právo ženy "rozhodnout o svém těhotenství"; přičemž právo dítěte na život se vůbec nebere na zřetel.
Před těmito problémy stojí zákonodárci i po letošních volbách do Poslanecké sněmovny. Nedávno vypracovaný návrh novely interrupčního zákona sleduje zpřísnění zcela liberální potratové praxe ve třech krocích: snížení hranice potratu "na přání" z 12 na 8 týdnů, respektování stanoviska otce a souhlas zákonných zástupců v případě nezletilosti. Ani tato vcelku mírná a lékařsky zdůvodněná úprava, která může zachránit desítky životů; není přijímána jednoznačně. Zatímco zhruba třetina reakcí je souhlasných, druhá třetina je zásadně proti každému zpřísnění, ale je i mnoho občanů, pro něž není přijatelná vůbec žádná interrupce.
Nabízí se proto i některé další varianty legislativních úprav, méně přísných i přísnějších. Je jen věcí veřejné a odborné diskuse, která z nich bude nejpřijatelnější pro svobodnou, ale také humánní a odpovědnou společnost 21. století.
První možností je uzákonění povinné konzultace se sociální pracovnicí, která upozorní na fyzická i psychická rizika interrupce a nabídne veškerou pomoc pro narození dítěte včetně nabídky adopce. Stejnou službu - rozšířenou o vydávání závazných doporučení - může zákon uložit zvláštnímu orgánu sociální péče.
Jinou variantou může být povolení interrupce jen ve státních zařízeních a povinná úhrada nákladů na léčení neplodnosti po umělém potratu. Do příslušného zákona lze novelou zakotvit také zákaz komerčního využívání tkání uměle potracených plodů.
Konečně existují i dvě varianty zrušení interrupčního zákona. Obě by samozřejmě ponechávaly v platnosti možnost potratu v tzv. krajní nouzi, t. j. při ohrožení života ženy. Prvá z nich by umožnila potrat také v případě incestu nebo znásilnění - obdoba legislativy platné v Polské republice. Institut krajní nouze (ohrožení života) vychází z platného trestního zákona a byl by jedinou indikací potratu v nejpřísnější variantě (irský model).
Je pravděpodobné, že pro odpůrce práva na život nebude přijatelná žádná úprava interrupčního zákona - leda zcela bezplatné potraty, jak je např. na loňském Pochodu pro život prosazovali anarchokomunističtí provokatéři. To však neznamená, že demokratická většina občanů chce žít s pozůstatky totality, ať už ve formě antihumáních zákonů anebo pod tlakem ultralevicových bojůvek. Pokud chceme českému právní mu řádu vrátit mravní rozměr, je komunistický potratový zákon první na řadě.
Jiří Karas poslanec KDU-ČSL