Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

CÍRKEV A STÁT O tom, jak služebníci Ježíše Krista slibovali věrnost komunistickému režimu… Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá. /Jak 4,4/

Národní shromáždění schválilo návrh zákona dne 14. října 1949 o platech, důchodech, nem. pojištěních, apod. duchovních. Až na pět výjimek všichni duchovní platy přijali. Koncem r.1949 a na počátku r.1950 složili duchovní v celé republice sliby věrnosti na národních výborech. Podle platného zákona č. 218/1949 Sb. mohou duchovenskou činnost vykonávat jen ti občané, kteří k tomu mají předchozí státní souhlas (příslušného KNV) a složí slib věrnosti tohoto znění: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věrný Československé socialistické republice, jejímu socialistickému zřízení, a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan socialistického státu svědomitě plnit povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu.” /Z knihy: Náboženství v dějinách i v současnosti, 1961; str. 371-373/ Vykonání slibu představených nekatolických církvi do rukou p. předsedy vlády. V pondělí dne 20. března t.r. /1950/ shromáždili se v sídle předsednictva vlády v Praze nejvyšší představitelé a hodnostáři nekatolických církví v ČSR, a sice: za církev československou biskup patriarcha Dr. František Kovář, biskup Dr. Miroslav Novák, Jan Ámos Tabach, Ferdinant Stibor; za evangelickou církev českobratrskou synodní senior Dr. Viktor Hájek; za církev pravoslavnou metropolita exarcha Jelevferij a biskupové Čestmír a Alexej; dále senior církve evangelické a. v. ve Slezsku a na Moravě Dr. Josef Berger; vrchní rabín židovské obce Dr. Sicher; superintendant metodistů Václav Vančura; pak biskup Václav Vančura a biskup Karel Reichel z Jednoty bratrské; František Zdychanec, předseda Jednoty českobratrské; představený unitář Dr. Hašpl; představený baptistů Jan Říčař a představený adventistů Josef Doubravský. Shromážděné představil panu předsedovi vlády přednosta 1. odb. kanceláře Předsednictva vlády Dr. Josef Krásný, načež p. předseda vlády Antonín Zápotocký přednesl proslov o významu slibu. Po jeho projevu přečetl Dr. Josef Krásný, přednosta odboru, formuli slibu, kterou všichni přítomní církevní hodnostáři potvrdili slovem "slibuji" a podáním ruky p. předsedovi vlády. Ve svém projevu p. předseda vlády zdůraznil, že slib zavazuje k podporování lidově demokratické republiky v jejím úsilí o výstavbu socialistické republiky. Panu předsedovi vlády odpověděl jménem přítomných církevních hodnostářů patriarcha Dr. Kovář a ujistil, že církev, jejichž představitelé dnes slibovali, budou usilovat o co nejsvědomitější splnění vykonaného slibu. Po slavnosti se rozloučil p. předseda s přítomnými hodnostáři a přál jim úspěch v jejich práci. /Přítel lidu, 1950/

Vážený čtenáři, už jsi někdy viděl, aby znovuzrozený a Duchem svatým vedený křesťan, služebník Ježíše Krista, sliboval věrnost ateistickému komunistickému režimu? A aby si za svou duchovní činnost, čili službu Kristu, nechával platit bezbožníky? Co se změnilo po listopadu 1989? Takřka nic, až na to, že těmto 19-cti církvím, katolickou nevyjímaje, se dostalo ještě mnohem větších privilegií: jsou nadále financovány penězi daňových poplatníků i svých členů, mohou navíc vystupovat v televizi či rozhlase. Co na to říká Slovo Boží? Izrael coby lid Boží nemohl vejít ve smlouvu s Egyptem, zůstat v něm, tam obětovat a sloužit Hospodinu. Musel Egypt opustit a obětovat na poušti /2M 3,18; 9,13/. Tak i Křesťan, jenž věří Slovu Božímu, je na tomto světě poutníkem, jehož vlast i vláda jsou v nebi, ne tedy na zemi v rámci jakéhosi státu: Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele - Pána Ježíše Krista. /Filip 3,20/ Zákaz pro lid izraelský nevcházet ve smlouvu s okolními národy vyšel rovněž od Boha /2M 23,31-33; 34,12-16/. Důvody jsou zjevné z uvedených veršů, ale byl i jiný: Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý... /2M 19,5-6/ Lid zvláštní, království kněžské a národ svatý. S těmito pojmy se setkáváme i v Nové smlouvě /1Petr 2,9; Zj 1,6/, kde se tímto způsobem mluví o Křesťanech, pro které však platí stejné závazky vůči Bohu! Židovský národ vstupoval ve smlouvu s Bohem skrze obřízku a pro cizince, který chtěl přistoupit k Bohu izraelskému platila stejná práva a povinnosti. Křesťan vstupuje ve smlouvu s Bohem skrze křest, čímž se stává “jedním tělem” s Kristem /1Kor 6,17; 12,13-20; Ef 5,30-32; 2Tim 2,3-5/. Jak je pak možné, že dobrovolně a vědomě uzavírá ještě jinou smlouvu se státem, s nevěřicími lidmi, kteří nota bene Křesťanství spíše potlačují než podporují a svými skutky Boha urážejí. Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím? /2Kor 6,14-15; Ef 5,11/ Mnozí věřící však nechápou, co je to duchovní cizoložství a ani o tom nijak nepřemýšlejí. Lidské uspořádání světa je v Bibli označováno pojmem Babylón a víme, že tento byl ve vzpouře proti Bohu. Jakousi zhoubnou „křesťanskou módou” se stává to, že křesťanství touží být v souladu se světem, jeho moderními trendy a materiální filozofií. Jako by za každou cenu chtělo být světem akceptováno; je tu snaha přizpůsobit se a nezaostávat. Vzorem každého Křesťana je Pán Ježíš Kristus. Poslušný Křesťan usiluje o to, aby za jakýchkoliv okolností respektoval a bránil Kristovo učení tak, jak to dělala i Církev Ježíšova z 1. století, zvaná též Církví Apoštolskou. Tato Církev milovala svého Pána, byla Mu vždy věrná i navzdory krutému pronásledování ze strany bezbožné moci. Nikdy nehledala pomoci u nevěřících lidí, u světa. Nikdy neprosila žádnou vrchnost o státní uznání, o povolení konat duchovní činnost a nikdy si za ni nenechala zaplatit. Nikdy žádné světské vrchnosti neskládala slib věrnosti a spoluúčasti na budování nevěrecké společnosti! Usilují křesťané dnešní doby o dokonalé splynutí s touto neposkvrněnou původní Církví, nebo snad ne?? Ve 40. letech minulého století napsal protestantský duchovní Bonhoeffer ve své knize: „Patří k velikým omylům falešné protestantské etiky, že ji láska ke Kristu splývá s láskou k vlasti, s přátelstvím nebo povoláním, že ji hojnější spravedlnost splývá se spravedlnosti občanskou. Tomu Ježíš neučí. Křesťanský postoj se vyznačuje mimořádnosti. Proto se křesťan nemůže ztotožnit se světem. Musí být soustředěn na zvláštnost svého postoje.” (Bonhoeffer: Následování, str. 97) Svádí to k ironií, že dnešní křesťané mají opravdu “zvláštní postoj”, ale žel ne ke světu, leč vůči Slovu Božímu - Bohu. Vás svět nemůže nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé./Jan 7,7/ Monika Raszyková monika.raszykova@centrum.cz